Seriál z poloviny devadesátých let Neon Genesis Evangelion patří k nejvýznamnějším japonským anime všech dob. Na sérii, v níž se prolíná akční sci-fi s psychoanalýzou, teologií a životním stylem otaku, letos po několika samostatných filmech navázal celovečerní animovaný snímek Evangelion: 3.0+1.0 Thrice Upon a Time.
Když jsem si jako patnáctiletý po škole pouštěl poprvé japonský seriál Neon Genesis Evangelion (Šinseiki Evangerion, 1995–1996), netušil jsem, jak moc mě příběh o obrovských robotech, kteří zachraňují svět před surreálně vyhlížejícími mimozemskými Anděly, ovlivní. Tetování s jedním ze tří protagonistů, náctiletých robotích pilotů Šindžim, Asukou a Rei, jsem si sice udělat nenechal, ale při sledování 26 dílů původního seriálu jsem seděl u počítače jako přikovaný. Kombinace spektakulární akce, filosofických přesahů a často drásavých sond do duší jednotlivých postav způsobila, že jsem na Evangelion nemohl přestat myslet. „Anime o robotech, a dokáže tohle?“ divil jsem se. Soudě podle vlivu, který tato série měla nejen na anime, ale na celou popkulturu, jsem nebyl sám.
Letos na podzim se sága uzavřela posledním filmem. Odkaz podivného díla na hraně žánrů ale ještě dlouho nezapadne. Už proto, že Evangelion pod prsními pláty stejnojmenných robotů ukrývá překvapivě osobní příběh o dospívání, boji s depresí a útěcích do světa iluzí a fantazií.
Úzkosti generace otaku
Neon Genesis Evangelion začíná jako typické mecha anime. Píše se rok 2015 a na svět útočí podivná stvoření, zvaná Andělé. I ty nejpokročilejší konvenční zbraně jsou k ničemu, a tak se jedinou šancí lidstva na přežití stávají mohutní roboti, kteří jsou vytvořeni pomocí biotechnologie a mohou je řídit jen teenageři. Až potud to zní jako klasická pohádka ve stylu světoznámé mecha série Gundam. Šindži, hlavní hrdina seriálu a pilot nejsilnějšího Evangelionu, jak se roboti nazývají, ale není z boje nijak nadšený. Naopak, nachází se v hluboké depresi a do kokpitu obřího robota se mu nijak nechce – tím spíš, že ho do něj tahá otec, který se ho před nedávnem zřekl.
Seriál vykresluje bitvy plné napětí, výbuchů a působivé destrukce, také ale sestupuje do hlubších, temnějších vod. Už nevím, co mě uhranulo víc – jestli inspirace jungiánskou psychoanalýzou, nebo až hororová imaginace režiséra a tehdejšího šéfa studia Gainax Hideakiho Anna spojená s úvahami o smyslu bytí či touze nebýt tváří v tvář ošklivému světu sám. Šindžiho odcizení, nekonečné útěky a návraty i jeho narušené vztahy k Asuce i Rei podle mnohých vodítek vychází z Annových vlastních zkušeností. Piloti Evangelionů nemohou stárnout – jsou navždy uvězněni v náctiletých tělech a bez nároku na vlastní dospělost musí být neustále připraveni na další souboj. Evangelion tak můžeme číst i jako vypořádávání se s negativními stránkami životního stylu otaku, pro který se na internetu vžilo označení „weeb“. Slovo označuje fanouška anime, který je zmatený a rozčarovaný dospělým životem, před odpovědností utíká do vymyšlených světů a místo skutečných lidí ho přitahují kreslené postavičky.
Paradoxní je, že Evangelion zároveň platí za jedno z nejkomodifikovanějších anime – fandové například mají na výběr z nespočtu roztodivně sexualizovaných figurek hlavních náctiletých představitelek. Především filmy vytvořené podle seriálu navíc obsahují až nepříjemné množství momentů označovaných jako „fanservice“, v tomto případě především záběrů na různé tělesné partie ženských hrdinek. Ale ani původní seriál se neobejde bez podivně erotizovaných výjevů. Ne nadarmo Asuka dala vzniknout archetypu anime dívky zvané cudenre, která hrdiny sice peskuje, ale ve vzácných chvílích zranitelnosti jim ukáže, že je vlastně miluje. Při sledování filmu je třeba s touto stylovou eklektičností počítat.
Další interpretační linku nakonec zajistily čistě ekonomické skutečnosti: omezený rozpočet se na vizuální stránce podepsal stejně jako Annova umanutá vize. Režisér přitom rád pracuje s diváckými očekáváními. Fanoušci tak donekonečna analyzovali scény prodchnuté křesťanskou symbolikou, až Anno nakonec přiznal, že Bibli jako inspiraci využil prostě proto, že mu připadala exotická a cool.
Vlez do robota, Šindži!
Seriál Neon Genesis Evangelion s těžkými tématy ve sci-fi hávu přišel v době, kdy se od anime větší intelektuální stimulace příliš neočekávala. Svým finančním i diváckým úspěchem navždy proměnil anime scénu a také si vybudoval základnu fanoušků z celého světa. K tomu notně přispělo dobré načasování – DVD verze s anglickým dabingem se objevila v Americe v roce 2001, tedy v období rozmachu osobního internetu. Okamžitě vznikly desítky dodnes funkčních stránek, kde fanoušci sdíleli své interpretace a teorie nebo prostě jen společně prožívali příběh, se kterým se mohli identifikovat jak otaku geekové, tak lidé bojující s vlastními démony.
Přestože Evangelion není prost anime stereotypů, jeho nekompromisně futuristický svět inspiroval další tvůrce k experimentální tvorbě a vnesl nové impulsy do science fiction. Apokalyptické vize meziplanetárních rozměrů se v příběhu objevují v podobě, která překračovala žánrové i stylové škatulky. Díky seriálu tak vznikla zásadní anime díla jako Serial Experiments Lain (1998) nebo Boogiepop Phantom (Bugípoppu wa warawanai, 2000) a třeba herec Robin Williams si ho oblíbil natolik, že jej zahrnul do svého filmu Expres foto (One Hour Photo, 2002). I ti, kdo Evangelion nikdy neviděli, pravděpodobně znají alespoň některé scény v podobě memů: rusovlasou Asuku, jak někoho označuje za idiota, nebo hlášku: „Tak, kurva, vlez do robota, Šindži!“ Evangelion jako by mnohostí motivů a vrstev odpovídal na potřeby kybernetické doby.
Vizionářská autoterapie
Produkci původního seriálu nakonec dohnaly průtahy i problémy s financemi, které se podepsaly na podobě dvou posledních epizod, jež místo očekávaného spektakulárního konce využívají prostou animaci tužkou na papíře a představují spíš terapeutické sezení nad egem hlavního hrdiny než opulentní sci-fi anime. Polarizující zakončení seriálu až později napravil celovečerní film The End of Evangelion (Šinseiki Evangelion gekidžóban: The End of Evangelion, 1997), což je pro odkaz celé série příznačné. Čtveřice nových filmů uváděných od roku 2007 pak při převyprávění původního seriálu upravila mnohá z témat naznačených a do jisté míry i vyřešených v originálu – třeba mateřství a partnerství, ale také otázku budoucnosti hlavních hrdinů. Zatímco závěrečné epizody seriálu i snímku The End of Evangelion končí blízko metafyzické transcendence, aktuální Evangelion se i s větším rozpočtem svým vyzněním drží více při zemi.
Přesto je poslední ze série nových filmů Evangelion: 3.0+1.0 Thrice Upon a Time (Šin Evangelion gekidžóban, 2021) povedenou tečkou za vizionářským anime, které bylo zároveň autoterapií svého autora. Šindži nakonec pozná, že kletba odcizení není nezrušitelná. Slovy jeho matky Jui: „Dokud máš vůli žít, může být ráj kdekoliv.“
Autor je herní publicista.