Katar jako první v historii mistrovství světa ve fotbale stihl všechny stadiony dostavět rok před začátkem šampionátu. Jedním z nich je i stadion s podivným názvem 974. Přesně z tolika kontejnerů používaných pro přepravu zboží zámořskými loděmi se skládá. Navíc je možné ho po skončení turnaje celý rozložit a zase ho sestavit kdekoli jinde. Srdce nejednoho environmentálního fanouška radostí plesá – tedy dokud nezjistí, že v přepočtu na obyvatele patří Katar mezi největší producenty oxidu uhličitého na světě nebo že desetitisíce diváků bude na rozpálených stadionech osvěžovat klimatizace. Zelený nátěr také těžko překryje krvavě rudou skutečnost, že stadiony postavili zahraniční dělníci, kteří zde nezřídka přicházejí o život. Snaha o ekologickou architekturu tak nakonec působí stejně falešně jako sliby pořadatelů, že v zemi se zákony proti homosexuálům jsou vítáni LGBT fanoušci nebo že šampionát může v Kataru kdokoli svobodně kritizovat – dvojice norských novinářů přitom byla právě za to před nedávnem na týden zadržena.