Německá kancléřka Angela Merkelová opouští po šestnácti letech aktivní politiku. Křesťanskodemokratická unie (CDU) během jejího vládnutí zezelenala, posunula se více nalevo, také ale byla poznamenána politikou konsenzu za každou cenu. Merkelová navzdory bezpochyby úspěšnému vládnutí otupila její hrany a zbavila CDU jasných politických kontur. V této politice chtěl pokračovat Armin Laschet, který ovšem v podzimních volbách utrpěl silnou porážku – strana neměla nosná témata. Historik z univerzity v Mohuči a sám člen CDU Andreas Rödder analyzuje v interview pro deník Die Tageszeitung ze 4. prosince aktuální stav strany, která bezmála dvacet let určovala osud Německa. Vládnutí za cenu ústupků levicově liberálnímu mainstreamu podle Röddera nebylo velkým úspěchem. Na pravé straně spektra zanechala CDU politické vakuum, které vyplnila radikální AfD. Křesťanští demokraté nakonec ztratili šestinu hlasů a prohráli volby. Merkelová sice vládla úspěšně, ztrácela ale čím dál více podporu ve stranické základně, pro niž vlastně nikdy neměla pochopení. Aby se udržela u moci, prosazovala moderní témata jako ukončení branné povinnosti, sňatek pro všechny nebo konec jaderné energie v Německu. Tím ale obcházela tradičního voliče CDU, který nechápal, za koho CDU vlastně „kope“. Podle Röddera zažívá CDU přesně to, co se stalo sociálním demokratům z SPD za éry kancléře Schrödera, jenž sociálním demokratům vnutil liberální agendu. Nyní je CDU v opozici spolu s AfD. Jakákoli hlubší spolupráce mezi nimi by měla být vyloučena. Na druhou stranu musí CDU za každou cenu mluvit i o tématech, s nimiž přichází AfD. Dosud se křesťanští demokraté dopouštěli fatální chyby: jakmile nějaký okruh témat otevřela AfD, dala od nich CDU ruce pryč, i kdyby byla sebedůležitější. Témata budoucnosti jsou podle Röddera jasná: sociální spravedlnost, tržní a globální klimatická politika a srozumitelná politika migrace. Zde musí CDU zaujmout vlastní pozice, které ji učiní opět intelektuálně zajímavou.
Hlavní program německé televize ARD ve svém online zpravodajství 5. prosince shrnul, na co se s novou německou vládou SPD, Zelených a liberální FDP mohou těšit zdravotní sestry. Tato skupina je dlouhodobě početně „podvyživená“. Kvůli pandemii covidu se zdravotní personál dostává na hranice svých možností. Stav naprostého vyčerpání a nedostatku personálu však není nový, pouze se nyní projevil v plné síle. Nová vláda proto vyčlenila na odměny sestrám miliardu eur. Podle Christine Voglerové z celoněmeckého svazu sester je to však málo. Jednorázové odměny nedávají jistotu pravidelného příjmu, proto se prý musí vytvořit platové struktury, které zajistí zdravotním sestrám pravidelný příjem okolo čtyř tisíc eur. (O tom, co by takové platy znamenaly pro české nemocnice v příhraničí, je těžké spekulovat.) Mimo to se má pracovat na zvýšení prestiže povolání, které by vedlo k tomu, že se více mladých bude chtít stát zdravotníky. V tuto chvíli chybí v Německu asi dvě stě tisíc zdravotních pracovníků a je jasné, že všechna místa nelze obsadit německými absolventy a absolventkami. Ostatně v koaliční smlouvě je jasně napsáno, že je třeba vsadit i na pracovní síly ze zahraničí.
Hospodářský týdeník Wirtschaftswoche prezentoval ve vydání z 3. prosince rešerši týkající se průmyslové špionáže čínských studentů a vědců na německých vysokých školách. Čínští doktorandi jsou prý velmi často vysíláni na německé školy s cílem navrátit se domů s poznatky, které by se daly využít v projektu Made in China 2025. Angela Merkelová v jednom ze svých nedávných rozhovorů zmínila, že se německé instituce pouštěly do spolupráce s Čínou dosti neopatrně. V posledních deseti letech počet čínských studentů v Německu vzrostl z 23 na 41 tisíc. Většina se jich zapisuje na inženýrské obory. Kolik z nich jsou skuteční špioni, se neví, protože tajné služby k tomu nechtějí dát žádné konkrétní informace. Podle Wirtschaftswoche lze ale vycházet z toho, že Německo za svou neopatrnost brzy zaplatí vysokou cenu. Především klíčové technologie, které jsou zásadní pro obranyschopnost země, by se měly více hlídat. Problém ovšem je, že v SRN až padesát procent vědců pochází z ciziny a že věda žije z určitého stupně otevřenosti při sdílení poznatků. To je de facto pozvánka pro mladé Číňany, aby si toto vědění přivlastnili. Mohou tak urychlit vlastní vědeckou kariéru ve vlasti a také získat kredit v bodovém systému, který je v Číně zaveden. Například profesor Lemme z univerzity v Cáchách proto prý preventivně nepřijímá žádné čínské studenty, kteří pracují pro státní instituce. Současně ale říká, že pokud by se Číňanům „zavřely dveře“, mohla by totéž udělat Čína – a o čínský trh nikdo přijít nechce.