„Pravda je žena – tak?“ zeptal se řečnicky Friedrich Nietzsche. Někdejší velitel ÚOOZ Robert Šlachta však v diletantsky napsaném, nicméně dobře se prodávajícím knižním rozhovoru Třicet let pod přísahou přiznává, že ženu nemá, protože umýt nádobí, vysát a uklidit si prý umí sám. Svatý Pavel hlásal podobný ideál po své konverzi ke křesťanství, křesťany ovšem předtím pronásledoval podobně, jako to Šlachta činil v případě radikální levice. Šlachta k anarchismu samozřejmě nepřestoupil – místo toho se rozhodl založit vlastní hnutí Přísaha a vnést do české politiky neotřelé téma: boj proti korupci. Název podle všeho odkazuje především na to, že bývalému policistovi stále chybí uniforma (na rozdíl od ženy). „Politika v mém podání má být pokračováním toho, jakým způsobem jsem doposud pro stát pracoval,“ definoval svou koncepci. Zatímco mezi anarchisty je těžko najít pořádnou ženskou nebo chlapa, natož vlastence nebo dokonce sokola, v policejních řadách prý nikdy nebyla nouze o namakané agenty s holou lebkou, kteří se bez problémů infiltrují mezi neonacisty. Nakonec dokázal sehnat i dva tajné s dodávkou, s jejichž pomocí se mu povedlo namočit několik anarchopacifistů do vykonstruovaného politického procesu Fénix. Chce tím snad veřejnosti sdělit, že i v budoucnu se hodlá zaměřovat na smyšlené kauzy a velké ryby nechat plavat?