Volvox Globator 2020, 77 s.
Nikdy jsem se nepřestal podivovat nad tím, jak to František Štorm dělá. Ať už to je hudba, písňové texty, výtvarná díla, typografické realizace nebo nyní jeho kniha Stavitelé, vše, na co sáhne, se obrací v zlato. Proč tomu tak je, se dozvíme hned zkraje nové knihy od peruánského šamana, který u Štormovy chalupy v jižních Čechách sloužil ayahuaskovou ceremonii: mezi třemi rybníky tam totiž přebývají „spiritos creativos“. Tito duchové ovšem nepodněcují jen tvorbu uměleckou, ale také tu řemeslnou. Stavitelé jsou totiž svérázně zpracovaným deníkem stavebních prací, který se ze zákona musí vést na každé stavbě. Štorm v něm zachycuje jednotlivé fáze rekonstrukce ateliéru, respektive chalupy, „kde se bude tvořit a žít“. Nečekejme ale, že by byly fragmenty popisující přestavbu pouhým suchým výčtem. Hemží se to tu sice technickým výrazivem, bojuje se o řemeslníky a termíny a vzdoruje se fyzikálním zákonům i dodavatelům záhadných stavebních hmot kosmického věku, autor ale stavbu předestírá jako živý organismus, žije jí a vkládá do ní stejnou vášeň a představivost jako do svého umění: „Chalupa je moje tělo, stupeň empatie je úměrný době soužití, což je od dětství.“ Každou stránku deníku doprovází čtvercová ilustrace tužkou. Vévodí jim antropomorfizované stavební stroje, postavy dělníků nebo prapodivných stvůr, ale i abstraktnější geometrické kompozice, odkazující na strukturu technických výkresů. V knize najdeme i pár básní, poetické promluvy budovatelů, zážitky z hospody nebo z výletů, při nichž si autor čistil hlavu. Suverénní dílo, z něhož sálá inspirace, zaujetí pro věc i radost z dobře udělané práce.