Sa-Roc je součástí rapové scény už téměř dvě desetiletí, přelomová byla ovšem až její loňská deska, vydaná na labelu Rhymesayers. V textech, které reflektují přetrvávající rasismus americké společnosti, se prolínají aktivismus a emancipační témata s rodinnými traumaty a osobní výpovědí o sebepoškozování, alkoholismu a problémech s nadváhou.
Americká rapperka Sa-Roc na svém loňském albu prochází napříč epochami, reflektuje minulost své rodiny a ptá se, nakolik je afroamerická menšina ovlivňována traumaty svých předků. V pozadí však stojí obecnější otázka: lze negativní zkušenost transformovat v pozitivní, emancipační společenskou sílu? Název desky The Sharecropper’s Daughter je odkazem na rapperčina otce, jenž strávil dětská léta na tabákové plantáži ve Virginii, a zároveň poukazem k tradici amerického rasismu a nerovnosti trvající dlouho po zrušení otroctví.
Nečekám na souhlas
Když v roce 1865 skončila americká občanská válka, přislíbil William T. Sherman, velitel vojsk Unie, každému z osvobozených otroků čtyřicet akrů půdy a mulu. Slib ale zůstal nenaplněn. Prezident Andrew Johnson smetl Shermanův návrh ze stolu a rozhodl, že veškerá půda bude navrácena původním majitelům, tedy bývalým otrokářům. Spolu s tím vešly v platnost takzvané black codes, diskriminační zákony, které umožňovaly věznit nepracující Afroameričany za potulku. Velká část bývalých otroků tak neměla kvůli chybějícím finančním prostředkům jinou možnost než přijmout jakousi sofistikovanější verzi otroctví, jíž byl právě sharecropping. Jednalo se o pachtovní systém, v rámci něhož byla afroamerickým rodinám pronajata půda, z níž na konci roku odevzdaly část výnosů majiteli, zpravidla polovinu až dvě třetiny úrody. Zbytek mohly prodat. Kromě půdy byly rodinám na úvěr poskytovány také zemědělské nástroje, osivo či základní životní potřeby. Vysoké sazby, nespravedlivé rozdělení výnosů, nejistá úroda a nečestné jednání majitelů půdy však často vedly k tomu, že se černošští zemědělci zadlužili více, než byli schopni splácet, a stali se tak de facto znovu otroky. Majetková nerovnost pokračovala i ve 20. století, v jehož třetí třetině vyústila v takzvanou válku proti drogám, započatou za Nixona a trvající v určité míře dodnes. Nixonovo tažení proti drogovým dealerům bylo totiž od počátku zaměřeno na nebílé obyvatele USA – prezidentův někdejší poradce John Ehrlichman v rozhovoru z roku 1994 potvrdil, že jejím cílem bylo mimo jiné vytvořit obraz Afroameričanů jako dealerů a uživatelů heroinu. Právě do této napjaté doby se na počátku osmdesátých let narodila Assata Perkins alias Sa-Roc, „pachtýřova dcera“ a rapperka s nabroušeným jazykem.
Příběh o rodinných těžkostech, kterým Sa-Roc nahrávku vydanou na značce Rhymesayers rámuje, je zprvu nastíněn spíše v náznacích. V druhé polovině alba, uvedené titulní písní, se ale rapperka utrhne ze řetězu: „Nikdy mi neříkejte, abych byla klidná/ Jsem plodem tabákových pachtýřů, vězňů z virginských farem/ kteří práci obětovali své ruce, záda a prsty sedřené až na kost/ zatímco jim majitelé farem dávali almužnu za břemena, co museli tahat/ Pocházíme z míst/ kde dvanáctileté černošky nemůžou vyslovit jméno člověka, který je znásilnil/ Kdyby to udělaly, jejich rodiny by čekal hořící kříž od davu v kápích/ Právě tehdy se babička nervově zhroutila/ a děda zemřel v kostele, když posílal dál pokladničku na almužny/ Tenhle příběh se stal mou součástí/ protože jsem o naší bolesti a slávě slýchala už od svých sedmi nebo osmi.“
Černá renesance
Osobní výpověď tu funguje jako terapie. Rapperka se vrací hluboko do minulosti, aby odkryla a přijala své kořeny se všemi těžkostmi a utrpením, které se k nim váže. Historie její rodiny je přitom synekdochou osudů všech Afroameričanů a nově nabyté sebevědomí se manifestuje vytříbeným způsobem: „Když říkám, že jsem nejlepší, nečekám na souhlas nebo povolení/ Jen doufám, že pochopíte souvislost mezi pravdivostí a uzdravením.“ Příkladem textařské obratnosti je track The Black Renaissance, v němž se k Sa-Roc přidává rapper Black Thought, jeden ze zakladatelů kultovních The Roots. Text oslavující identitu černých Američanů je plný odkazů na prominentní figury z historie, mytologie i popkultury: královna ze Sáby se tu potkává se skupinou Outkast, jorubský bůh O.batala s rapperem 2Pacem nebo Ninou Simone. Sa-Roc přitom naznačuje, že „renesance“ černošské hrdosti je možná jen za předpokladu, že budou náležitě oceněny její současné nositelky i hrdinky z minulosti, které se dokázaly postavit nespravedlnosti.
„Nechci Grammy, jsem Milovaná, jsem Morrisonová s Pulitzerovou cenou,“ rapuje Sa-Roc v tracku 40 And a Mule, jehož název odkazuje na výše zmíněné plané sliby zrovnoprávnění někdejších otroků. Zároveň naráží na román Toni Morrisonové Milovaná (1987, česky 1996), v němž známá afroamerická autorka vypráví tragický příběh uprchlé otrokyně Sethe, která se poté, co je chycena, rozhodne v zoufalství zabít svou dceru, aby ji ušetřila života v otroctví. Sa-Roc se ztotožňuje s hlavní postavou knihy a snaží se prožitou bolest využít jako impuls k boji Afroameričanek, jež jsou často oběťmi vícenásobné diskriminace, za společenskou rovnost.
Zářit napořád
Jedním z nejsilnějších momentů alba je skladba Forever, v níž Sa-Roc popisuje zkušenost se sebepoškozováním: „Bylo mi čtrnáct, hltala jsem prášky, abych se zbavila nadváhy/ Zůstaly mi jizvy na zápěstích, rozřezaných, když jsem si myslela, že život skončil/ Připomínají mi moje propady, teď, když už vím, že možnosti jsou neomezené (…) Polovinu života jsem strávila hledáním světla z vnějších zdrojů, jenže jediný hlas, na kterém záleží, je ten ve mně.“ Na téma postupného nacházení vnitřní síly navazuje refrén inspirovaný písní Shining Star od kapely Earth, Wind & Fire, kterou Assatě Perkins v dětství zpívala její matka: „Měla bys zářit, zlato, jsi hvězda/ Měla bys být taková, jaká jsi, napořád,“ zpívá dospělá Sa-Roc, jako by vštěpovala sílu svému mladšímu já, své matce a samozřejmě všem, kteří naslouchají její zpovědi.
Track Forever vyšel jako samostatný singl už na počátku roku 2018, v kontextu celého alba ale dostal další rozměr – osobní bolest se prolnula s příkořím historie. Rapperčiny dřívější sebedestruktivní sklony přitom kopírují zkušenost jejích rodičů, kteří – jak se dozvíme ze skladby Deliverance – vyháněli démony minulosti alkoholem. Sa-Roc ostatně o alkoholismu vyprávěla už na svém EP Metamorpheus (2016), kde doslova říká, že má „s alkoholiky bližší vztahy, než by chtěla zmiňovat“. Co dříve dokázala pouze naznačit, se na novém, dlouho očekávaném albu objevilo s mimořádnou intenzitou. Střepy minulosti zanechaly jizvy, ale rapová bohyně Sa-Roc nezlomně kráčí dál.
Autor je hudební publicista.
Sa-Roc: The Sharecropper’s Daughter. Rhymesayers 2020.