Konec funkčního období Donalda Trumpa poznamenalo v americké historii zcela bezprecedentní obsazení Kongresu, kterého se účastnili přívrženci konspiračních teorií, ale také vyznavači doktríny bělošské nadřazenosti. Ta byla v Trumpově politice přítomná od začátku a z americké konzervativní politiky jen tak nezmizí.
„Naše dějiny jsou neustálým bojem mezi americkým ideálem, že jsme si všichni rovni, a tvrdou, ošklivou skutečností, že nás rasismus, národovectví, strach a démonizace dlouhodobě rozdělují,“ zhodnotil nový americký prezident Joe Biden ve své inaugurační řeči jednu z hlavních příčin současné krize americké společnosti.
Při útoku na americký Kongres vniklo do Kapitolu podle odhadů FBI asi osm set osob, z nichž některé plánovaly unést šéfku Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi, oběsit viceprezidenta Mikea Pence nebo zabít kongresmanku Alexandrii Ocasio-Cortez. Společným cílem útočníků bylo pokusit se násilně zvrátit právoplatné zvolení Joea Bidena a udržet moc v rukou konzervativců. Ve výpovědích útočníci uvádějí, že jednali v reakci na výzvu Donalda Trumpa, aby konfrontovali zákonodárce. Ze záběrů reportéra časopisu New Yorker z prostor Kongresu zase vyplývá, že někteří z vandalů jednali ve víře, že například texaský senátor Ted Cruz, jeden z nejhlasitějších pochybovačů o legitimitě volebních výsledků, přímý útok na zákonodárce schvaluje a očekává. Slova Trumpa a jeho politických spojenců tak po pěti letech neustálé politické kampaně, dezinformací a podrývání demokratických hodnot podnítila extremisty všeho druhu k útoku na jeden ze symbolů americké demokracie.
Ve stylu Ku-klux-klanu
Mezi vandaly byli radikální evangelikálové a vyznavači konspirační teorie QAnon, realitní makléři, právníci, marketéři, pojišťovací agenti i zákonodárci. Zároveň se útočníci rekrutovali z extremistických xenofobních skupin Proud Boys, Three Percenters a Oath Keepers – od jejichž podpory se prezident Trump odmítl distancovat. Mezi zatčenými je až pětina bývalých či současných členů ozbrojených složek, což nakonec vedlo k preventivnímu stažení dvanácti členů Národní gardy z ochrany Bidenovy inaugurace. Nezodpovězená navíc zůstává otázka, proč bezpečnostní síly nebyly na útok lépe připraveny, když o něm extremisté na internetu diskutovali týdny dopředu. Zmínku zaslouží i fakt, že řada útočníků měla na oblečení nacistické symboly, případně drželi nacistické či konfederační prapory. Někteří dokonce před Kongresem postavili šibenici a dřevěný kříž ve stylu Ku-klux-klanu.
Jak během svého vystoupení na Bidenově inauguraci poznamenala básnířka Amanda Gorman: „Viděli jsme sílu, která by raději naši zemi rozbila, než aby ji sdílela.“ Tou silou mladá Afroameričanka přirozeně myslela Donalda Trumpa a jeho příznivce, kteří už před volbami deklarovali, že uznají pouze ten volební výsledek, podle něhož zvítězí konzervativní síly, a kteří si odmítli připustit demografickou proměnu USA spojenou s faktem, že multirasová koalice napříč socioekonomickými třídami může prosadit kandidáta, který slibuje boj s rasismem (na jehož institucionalizaci se ovšem jako senátor sám podílel).
I proto směřovala Trumpova snaha zpochybnit volby do Milwaukee, Phoenixu, Detroitu, Filadelfie a Atlanty, tedy měst s nadpoloviční většinou obyvatel tmavé pleti, kde v předchozích dekádách republikánští zákonodárci úspěšně potlačovali volební účast Afroameričanů. Obyvatele těchto měst ovšem zasáhla pandemie koronaviru hůř než bílé obyvatele venkova, a proto hlasovali proti prezidentovi, který s ní odmítal efektivně bojovat.
Mýtus ztraceného cíle
Doktrína bělošské nadřazenosti a xenofobie, poháněná strachem části bělošské populace ze ztráty politického vlivu a společenského statusu, je nepřehlédnutelnou součástí trumpismu, odchodem bývalého prezidenta z Bílého domu však nezmizí. Jak podotýkají historičky Rhae Lynn Barnes, Keri Leigh Merritt nebo Karen L. Cox, trumpismus svou rétorikou, symboly, politicky motivovaným násilím i kultem osobnosti Donalda Trumpa, z něhož už nyní někteří dělají mučedníka boje proti elitám, v mnohém připomíná „mýtus ztraceného cíle“ (The Lost Cause), který po občanské válce (1861–1865) prostoupil jižanskou společnost, brojící proti začlenění černošského obyvatelstva a rekonstrukci Spojených států. Součástí tohoto mýtu, který utvrzoval segregaci a násilí vůči černošskému obyvatelstvu, bylo tvrzení, že Konfederace bojovala za „skutečné“ americké hodnoty, zejména pak za nadřazenost bělošského obyvatelstva.
Také trumpismus stojí na jediném správném výkladu toho, jak mají Spojené státy vypadat, a na boji – politickém i fyzickém – za skutečné americké hodnoty (například za zastavení migrace z hispánských či muslimských zemí nebo za větší vliv křesťanství v politice). Kvůli ochraně těchto hodnot odmítli Trump i jeho přívrženci – podobně jako jižané po občanské válce – uznat výsledky voleb, z nichž vzešel etnicky a genderově nejrozmanitější soubor zákonodárců v historii země. Je přitom nanejvýš symbolické, že se útok na Kapitol odehrál jen pár hodin poté, co byl za jižanský stát Georgii do Senátu poprvé zvolen Žid a Afroameričan. Po inauguraci Joea Bidena navíc zveřejnilo několik republikány ovládaných států petice za oddělení od zbytku země – podobně jako se odštěpilo jedenáct států Konfederace.
Trumpismus a jeho odstředivé, xenofobní síly kvůli neúprosnému demografickému vývoji v americké politice zůstanou a pro zemi budou představovat trvalé nebezpečí. Ne náhodou Biden politicky motivované násilí označil v inauguračním projevu za necivilizovanou, respektive „neobčanskou“ válku (uncivil war) a varoval, že „přichází vzestup politického extremismu, bílé nadřazenosti a domácího terorismu, kterému musíme čelit a který porazíme“. Trumpismus totiž – slovy Amandy Gorman – podrývá snahu „vytvořit zemi otevřenou všem kulturám, barvám kůže, náturám a společenským vrstvám“.
Autor je amerikanista, působí na Ostravské univerzitě.