Keňský novinář a spisovatel ve svém ironickém textu vypočítává všechny přešlapy, jichž se vůči africkému kontinentu dopouštějí západní autoři bestsellerů, kteří si do něj přijíždějí realizovat své ambice objevitele. Jak udělat z každodenní reality romantické dobrodružství?
V první řadě ti v titulku nesmí chybět výraz „Afrika“, „temnota“ nebo „safari“. Do podtitulku zase zařaď slova jako „Zanzibar“, „Masajové“, „Zulu“, „Zambezi“, „Kongo“, „Nil“, „obrovský“, „obloha“, „stín“, „buben“, „slunce“, „(dávná) minulost“. K zahození nejsou ani přívlastky typu „guerillový“, „věčný“, „pradávný“ či „kmenový“. A měj na paměti, že zatímco výraz „lidé“ se používá pro označení Afričanů se světlou pletí, na černošské obyvatelstvo se odkazuje jedině slovem „lid“.
Na obálce nebo uvnitř knihy se nesmějí objevit spokojení a vyrovnaní Afričané, tedy ledaže by získali Nobelovu cenu. Kalašnikov, vystouplá žebra a obnažená ňadra: na tohle vsaď. Když už nějakého Afričana musíš mít, tak ať má na sobě alespoň masajský, zulský nebo dogonský oděv.
Afriku ve svém textu popiš tak, jako by to byla jedna země. Je to místo vedra a prachu se zvlněnými travnatými pláněmi, obrovskými stády zvířat a vysokými hubenými lidmi, kteří trpí hlady. Anebo je to místo vedra a parna s velmi malými lidmi, kteří pojídají primáty. A nezabředávej do přílišných detailů. Afrika je přece obrovská. V 54 státech tam žije 900 milionů obyvatel, kteří mají příliš starostí s hladověním, umíráním, válčením a emigrováním, než aby sáhli po tvé knize. A je fuk, že jde o kontinent plný pouští, džunglí, náhorních plošin, savan a bůhvíčeho ještě. To tvého čtenáře vůbec nezajímá, takže se hezky drž romantických popisů vyvolávajících živé, ale dostatečně neurčité obrazy.
Nezapomeň zmínit, že hudbu i rytmus mají Afričané v krvi a že jedí to, co by jinde nikdo nepozřel. Ani slovo o rýži a hovězím nebo pšenici. Afričané přece dávají přednost opičímu mozečku a k tomu kozám, hadům, žížalám a červům a všemožné divočině. Hlavně zdůrazni, že ty osobně takové jídlo dokážeš pozřít bez odporu, a ještě dodej, jak se mu snažíš přijít na chuť – protože tobě přece na Africe záleží.
A teď k zakázaným tématům: běžné výjevy z každodenního života, příběhy o lásce mezi Afričany (ledaže by v nich někdo umřel), odkazy na africké spisovatele a intelektuály, zmínky o školácích, kteří netrpí frambézií ani horečkou ebola, nebo o školačkách, pokud se nestaly oběťmi ženské obřízky.
Láska k Africe
V celé knize přitom spiklenecky pomrkávej na čtenáře a s lítostí v hlase dej sem tam nenápadně najevo, jak moc jsi toho čekal. Hned na začátku dej jasně najevo, že jsi zapřisáhlým liberálem, a neotálej zmínit, jak moc Afriku miluješ, jak jsi jí zcela propadl a že bez ní nemůžeš žít. Vlastně je to jediný kontinent, který jsi kdy miloval – zužitkuj to. Pokud jsi muž, ponoř se do jejích vzrušujících panenských pralesů. Pokud jsi žena, pohlížej na Afriku jako na neohroženého dobrodruha, který v khaki vestě v záři zapadajícího slunce pomalu mizí za obzorem. Afriku lze zkrátka buď litovat, zbožňovat, anebo jí panovat. Ať už si vybereš jakoukoli z těchto možností, musíš vyvolat dojem, že bez tvé pomoci a tvé zásadní knihy to s Afrikou dopadne špatně.
Africkými postavami své knihy můžeš udělat nahé válečníky, věrné sluhy, věštce a jasnovidce či prastaré mudrce žijící ve své osamělé vznešenosti. Anebo zkorumpované politiky, neschopné polygamní průvodce a prostitutky, se kterými ses vyspal. Tvůj věrný sluha se chová zásadně jako malé děcko a potřebuje nad sebou pevnou ruku; bojí se hadů, umí to s dětmi a nevynechá jedinou příležitost zatáhnout tě do svých spletitých rodinných afér. Prastarý mudrc musí pocházet ze vznešeného kmene (a ne z těch, co jen lační po penězích, jako jsou Kikujové, Igbové a Šonové). Má vodnaté oči a blízký vztah se Zemí. Moderní Afričan je obtloustlý chlapík, který krade a pracuje na vízovém oddělení a odmítá vydávat pracovní povolení kvalifikovaným odborníkům ze Západu, kteří přece chtějí Africe tolik pomoci. Je nepřítelem rozvoje a svou pracovní pozici ve státní správě využívá leda k tomu, aby házel klacky pod nohy prakticky smýšlejícím a dobrosrdečným příchozím ze Západu, kteří se snaží zakládat nevládní organizace nebo přírodní rezervace. Nebo se jedná o intelektuála vystudovaného v Oxfordu, z něhož se stal politik a sériový vrah v luxusním saku ze Savile Row. Je to kanibal se slabostí pro šampaňské Cristal a jeho matka je bohatá čarodějnice, která celou zemi doopravdy řídí.
Mezi tvými postavami nesmí chybět hladovějící Afričanka, která se polonahá potuluje po uprchlickém táboře v očekávání milodarů ze Západu. Prsa má splasklá a prázdná a její děti mají vystouplá bříška a oční víčka posetá mouchami. Musí působit naprosto bezmocně. Nesmí mít žádnou minulost, žádný příběh; takové odbočky by narušily dramatičnost. Neuškodí přihodit nějaký ten nářek. V dialozích o sobě nesmí nic prozradit, mluvit může výslovně jen o svém (nevýslovném) utrpení. Rovněž nezapomeň začlenit postavu laskavé a mateřské ženy s ohlušujícím smíchem, která má vždy na srdci tvé blaho. Říkej jí jednoduše Matka. Její děti jsou všechny do jednoho darebáci, kteří by se měli ochomýtat kolem hlavního hrdiny, aby vynikla jeho skvělost. Tvůj hrdina je může učit, koupat a krmit; na rukou má věčně nějaké dítě a už pohlédl do tváře i Smrti. Hrdinou jsi ty (v případě reportáže) nebo okouzlující světová celebrita (či aristokrat) s tragickým příběhem, která nedávno zasvětila svůj život ochraně zvířat (v případě fikce).
Mezi zápornými postavami ze Západu mohou být děti ministrů konzervativní strany, Afrikánci a zaměstnanci Světové banky. Co se týče vykořisťování ze strany cizinců, je potřeba zmínit čínské a indické obchodníky. Za situaci v Africe viň Západ. Ale do podrobností se nepouštěj.
Hlavně žádné detaily
Vše se snaž vykreslovat v hrubých obrysech. Vyhni se tomu, aby se tvé africké postavy smály, usilovaly o vzdělání svých dětí nebo se jen snažily obyčejně žít. Nech je říct něco poučného o působení Evropy nebo Ameriky v Africe. Africké postavy by měly být barvité, exotické a excentrické – uvnitř však prázdné, bez vlastního hlasu, bez příběhů obsahujících konflikty a rozřešení, bez hloubky a výstředností, které by odváděly pozornost od tvého hlavního záměru.
Detailně popiš nahá ňadra (mladá, stará, konzervativní, nedávno znásilněná, malá, velká) nebo zmrzačené, případně zvětšené genitálie. Vlastně jakékoli genitálie. A mrtvoly. Anebo ještě lépe, nahé mrtvoly. A hlavně rozkládající se nahé mrtvoly. Nezapomeň, že když odevzdáš cokoli, v čem figurují špinaví a zubožení lidé, bude se tomu říkat „ta pravá Afrika“ – a přesně to chceš mít na obálce. Hlavně se tím nenech rozhodit: vždyť se jim snažíš získat pomoc ze Západu. Když se píše o Africe, největší tabu je popisovat a vyobrazovat mrtvé nebo trpící bělochy.
Naopak se zvířaty musíš zacházet jako s vyspělými a komplexními osobnostmi. Zvířata hovoří (nebo vrčí, zatímco hrdě pohazují hřívou) a mají jména, ambice a touhy. Také mají opravdové rodinné hodnoty: vidíš, jak lvi učí své děti? Sloni jsou starostliví, jsou to správní feministé i důstojní vůdci rodin. A gorily jakbysmet. Opovaž se o slonech a gorilách říct něco špatného. Sloni můžou útočit na majetek lidí, ničit jim úrodu, nebo je dokonce i zabít. Vždycky buď na straně slona. Velké kočky mluví jako mládež z elitních škol. Hyeny se kritizovat mohou a mají lehce blízkovýchodní přízvuk. Z Afričanů malého vzrůstu, kteří žijí v džungli nebo na poušti, můžeš udělat dobráky (pokud ovšem nestojí proti slonům, šimpanzům nebo gorilám, to jsou pak ztělesněním zla).
Hned po aktivistech z řad celebrit a humanitárních pracovníků jsou nejdůležitějšími lidmi v Africe ochránci přírody. Ty hlavně neurážej. Chceš přece, aby tě pozvali na svůj soukromý lovecký ranč neboli „chráněné území“ o třiceti tisících akrech, protože jedině tak můžeš udělat rozhovor s aktivistickou hvězdou. A koneckonců, s takovým hrdinně vypadajícím ochráncem přírody na obálce se bude knížka prodávat sama! Jakýkoli opálený běloch, co nosí khaki a měl už někdy za mazlíčka antilopu nebo vlastnil farmu, je ochráncem, tedy tím, kdo se stará o africké přírodní bohatství. Když se s takovým člověkem bavíš, neptej se ho či jí, kolik dostává od dárců. Neptej se, kolik mu vynáší divoká zvěř. A nikdy se neptej, kolik platí svým zaměstnancům.
Čtenáři budou zklamaní, pokud se nezmíníš o zvláštním africkém světle. A o západech slunce, africké západy slunce nesmějí chybět. Jsou vždy obrovské a rudé. Vždycky je tam obrovská obloha. Rozlehlé širé prostory a divoká zvířata jsou naprostý základ – Afrika je zkrátka zemí široširých prázdných prostor. A až budeš psát o těžkém údělu místní flóry a fauny, nezapomeň zmínit, že je Afrika přelidněná. Pokud bude tvá hlavní postava žít v poušti nebo v džungli po boku původních obyvatel (kdokoli menšího vzrůstu), potom můžeš podotknout, že kvůli AIDS a Válce (tu napiš s velkým písmenem) došlo v Africe k radikálnímu úbytku obyvatelstva.
Také budeš potřebovat noční klub s názvem Tropicana, kde spolu tráví čas žoldáci, zlí afričtí zbohatlíci, prostitutky, členové guerill a západní expati.
Na závěr knihy vždycky odcituj Nelsona Mandelu, jak říká něco o duze nebo renesanci. Protože tobě přece na Africe záleží.
Autor je novinář a spisovatel.
Z anglického originálu How to Write about Africa, publikovaného v časopise Granta č. 92/2005, přeložily Anna Santrosyan, Jana Jiříková a Klára Jírová.