Na konci března se budou v Izraeli konat volby. Pandemie zatím hraje do karet především premiéru Benjaminu Netanjahuovi, zato vyhlídky jeho rivala Bennyho Gance nejsou zrovna optimistické. Společnost v Izraeli se zároveň trvale posouvá doprava, a levice tak zůstává na okraji – podobně jako propalestinské strany.
V Izraeli se v březnu budou konat již čtvrté mimořádné volby za poslední dva roky. V poslední době vždy skončily patem – vítěz buďto nedokázal sestavit vládní koalici, nebo ji některý z koaličních partnerů sabotoval a vláda nebyla schopna se udržet. Protagonisty voleb posledních dvou let jsou nejdéle sloužící premiér v izraelské historii Benjamin Netanjahu z pravicového Likudu a bývalý náčelník generálního štábu Benny Ganc, který sestavil středovou koalici stran nazvanou Bílá a modrá.
Smlouva, která se neplní
Ani loňské volby, které se také konaly v březnu, neměly jednoznačného vítěze, a tak oba hlavní adepti na premiérský post uzavřeli jakousi opoziční smlouvu, jež měla několikaletou patovou situaci ukončit. Až do října 2021 podle ní měl vládnout Netajnahu, poté se měl premiérského křesla ujmout Ganc. Koncem minulého roku však v nynější koalici došlo k rozkolu údajně kvůli neprodloužení koaliční smlouvy, proti níž hlasovali někteří „neposlušní“ poslanci jak z Netanjahuova, tak z Gancova tábora. Současnému premiérovi však hraje do karet skutečnost, že k rozkolu došlo po uplynutí velké části jeho mandátu. Lze se dokonce domnívat, že premiérský post svému bývalému koaličnímu partnerovi uvolnit ani neplánoval. A právě na to Ganc poukazuje, když říká, že „Bibi“ je notorický lhář, který poruší každý slib, k němuž se zaváže. Ganc svého bývalého koaličního partnera obviňuje, že nezradil pouze jeho, nýbrž celý izraelský národ. Mimo to tvrdí, že si Netanjahu veškeré úspěchy v boji proti nemoci covid-19 uzurpuje pro sebe, přestože se na nich podílela i Gancova strana.
Netanjahu by mohl ve volbách výrazně těžit právě z úspěšného očkovacího programu, který ostatně učinil středobodem své volební kampaně. Izrael je totiž vůbec nejúspěšnější země v proočkovávání obyvatelstva (vakcinováno je téměř padesát procent izraelské populace). Současný premiér, který se nechal očkovat jako první, se tak v kampani staví do role mesiáše, který svůj národ vyvede z covidové krize, a na tématu pandemie si buduje jakýsi kult osobnosti.
Netanjahu spoléhá na to, že důraz na řešení pandemie zastíní obvykle nejdůležitější téma voleb, jímž je vojenská bezpečnost Izraele, a také že upozadí i jeho korupční skandály. Nejvíce se přetřásají obvinění z manipulace médií, podle kterých Netanjahu jakožto premiér vyvíjel na jednotlivé mediální společnosti nátlak a pokoušel se ovlivňovat, o čem budou informovat. Je pravděpodobné, že i kvůli těmto obviněním si Netanjahu potřebuje udržet premiérský post a z něj plynoucí imunitu. Premiérovi přitom nejspíš neuškodí ani fakt, že Židovský stát sklidil kritiku mezinárodních organizací (včetně OSN) za to, že nedodává vakcíny Palestincům na okupovaných územích, za jejichž zdraví a bezpečnost by měl zodpovídat.
Být proti nestačí
Netanjahuův sok Benny Ganc se naopak ocitl v defenzivní pozici, když se snaží dokázat, že i on se podílel na úspěších vlády při potírání pandemie. Tuto zásluhu si však pro sebe coby úřadující premiér uzurpuje Netanjahu, a Gancovi tak zbývají jen „antinetanjahuovská“ témata – tedy poukazování na premiérovy lži, manipulace a korupční skandály. Podle průzkumů to však nevypadá s Gancovými šancemi vůbec dobře, za což nejspíš může i porušení slibů z minulé volební kampaně, kdy se dušoval, že se s Likudem nikdy nespojí. Sto třicet politiků a vojenských činitelů, mezi nimiž je například i někdejší premiér Ehud Barak, už na Gance apelovalo, aby odstoupil od své kandidatury, jelikož oslabuje středolevý blok. „Místo aby mi pomohli a kryli mě, střílejí mě do zad,“ reagoval armádním žargonem kandidát bělomodré koalice. Podle Gancových kritiků nicméně hrozí, že se kvůli němu koalice vůbec nedostane do Knesetu.
Ještě ovšem zbývá jeden významný hráč, s nímž je třeba počítat, a tím je Gideon Sa’ar. Jedná se o bývalého politika Likudu, který založil vlastní pravicovou stranu s názvem Nová naděje pouhých pár týdnů před vládní krizí, k níž došlo před Vánoci. Právě on by mohl oslovit tu část pravice, která odmítá kontroverzního Netanjahua, a zároveň získat hlasy od středopravicových voličů, jež zklamal Ganc. Nejisté jsou zatím postoje ultrapravicových politiků, jako jsou Naftali Benet nebo Avigdor Lieberman. Ti by nejspíš byli ochotni jít do koalice jak s Netanjahuem, tak se Sa’arem. Naopak téměř jisté je, že izraelská levice zůstane stejně marginální jako v posledních volbách.
Izraelská společnost se v posledních letech posouvá radikálně doprava, o čemž svědčí i nedávné výsledky průzkumu Hebrejské univerzity, podle něhož 66 procent ultraortodoxních, 42 procent religiózních a 22 procent sekulárních mladých Izraelců nesnáší Araby. Izraelské Straně práce nepomohlo v roce 2017 ani zvolení Avi Gabaje, který se vyjádřil, že nikdy nebude sedět ve vládě, do níž se dostane arabská Sjednocená kandidátka. Tu nedávno opustila jedna z původních čtyř stran, takže nyní sestává jen z arabských uskupení Hadaš, Ta’ál a Balad. Osud koalice, již volí převážně arabská menšina a která je jedinou ryze levicovou silou v zemi, je z demografických důvodů téměř pokaždé předem zpečetěn. Nemá navíc žádné případné politické partnery, a to včetně liberálně-sionistické Strany práce, která se v dobách své největší slávy podílela na stejně brutální protipalestinské politice jako pravicové strany.
Autor studuje arabistiku na FF UK.