Jakutsk, hlavní město východosibiřské republiky Sacha, je jedním z nejchladnějších měst na planetě. Přesto se zde vyvinula zajímavá punková scéna. Většina místních nezávislých kapel vychází na labelu Junosť severa (Mládí severu), s jehož zakladatelem jsme hovořili o specifikách ruského hudebního undergroundu.
Devadesátá léta byla na ruské a patrně i jakutské hudební scéně dobou dobrodružství a hledání, kdy sovětský rock už málokoho zajímal. Která jména si s tímto obdobím spojujete?
V devadesátých letech existovala v Jakutsku velká a zajímavá hudební scéna. Nejjednodušší asi bude odkázat na naši stránku na Bandcampu, kde se na profilu Sakha Rare Punk můžete seznámit se zdejšími hlavními self made hvězdami. K této době ale v Jakutsku patří také estráda, popová hudba, oživení jakutské národní identity a kapely jako Tvari, Mortemirus nebo Neutralnyj autopilot.
V poslední dekádě Sovětského svazu se mluvilo o třech punkových proudech podle míst vzniku, jimiž byly tehdejší Leningrad, Moskva a Sibiř. V čem vidíte specifičnost sibiřské verze punku?
Podle mého názoru představuje celý sovětský punk ojedinělý fenomén. Depresivnější hudbu byste ve světě našli jen stěží. Je mi ale velmi blízká. Kouzlo sibiřského punku se skrývá zejména v textech, které jsou plné frustrace a dekadence – a kvalita nahrávek tomu odpovídá. To je ovšem otisk doby. Sibiřská hudba si každopádně zaslouží pozornost.
Před třiceti lety hrál v Petrohradě klíčovou roli klub Tam-tam, v Moskvě to byl klub Jerryho Rubina. Co je centrem hudebního dění v Jakutsku?
V současné době žádná podobná místa nemáme. Jsme připraveni být všude a dělat hudební akce kdekoliv. Kdysi však existovalo veřejné sdružení Teenager. Jednalo se o sociální a komunitní centrum pro práci s problematickou mládeží. Tam jsme začali dělat první koncerty.
Jak vznikla nezávislá scéna v Jakutsku?
Vznikala dlouze, bolestivě a za mnoha konfliktů, hlavně jako reakce na to, co se kolem nás děje.
Pokud byste porovnal publikum na koncertech v nultých letech a dnes, v čem je hlavní rozdíl?
V nultých letech spousta lidí chodila na všechny koncerty bez rozdílu – kvůli nedostatku kulturního uspokojení. Dnešním trendem je spíš uvědomělý návštěvník, který je připraven zaplatit i víc peněz a dojet kamkoli. Na našich koncertech je publika zpravidla dost málo, ale jsou to hlavně lidé, kteří rozumějí hudbě a vědí, o co jde, což je asi to nejdůležitější.
Pokud tomu dobře rozumím, jedním z charakteristických rysů jakutské scény je její izolace od zbytku Ruska. Jak se vám daří tuto překážku překonávat?
My se ji nesnažíme překonávat, je to náš osud. Vážíme si každého kilometru čtverečního své izolace od zkurvené Moskvy.
Váš label byl založen v roce 2014. Co bylo hlavním impulsem pro jeho vznik?
Label ve skutečnosti vznikl už v roce 2012, a to z neutuchající touhy dělat něco vlastního, kdykoli a kdekoli.
Na základě čeho se rozhodujete, které kapely vydáte a které ne?
Hlavní podmínkou je, abychom měli stejný vkus, vnímání a pohled na hudbu. Proto vydáváme především projekty svých přátel.
Vrátily se i u vás do módy audiokazety?
Vrátily se už před nějakou dobou, ale osobně jejich sbírání nepodporuji. Jaký smysl má skladování plastového odpadu, který naší planetě jen škodí? Hromadění plastů je zbytečné. V našem století potřebujeme víc empétrojek v debilní kvalitě.
Obvykle hudební labely mívají své „maskoty“, kapely, které jsou s nimi spojeny od samého začátku. Máte nějaké takové skupiny?
Všechny naše kapely mají krátkou životnost. Většina jich nahraje dvě nebo tři písně, a je po všem. Jsou to takové rychlé záblesky – a to je na tom nejkrásnější.
Jakým překážkám dnes čelí nezávislé labely v Rusku?
Podle mého názoru si ty překážky vytvářejí samy – svou uzavřeností, neodůvodněným pocitem důležitosti a také dobře osvojenou rolí mučedníků.
Který DIY koncert v Jakutsku byl podle vás nezapomenutelný? A měli jste někdy při pořádání nějaké akce problémy s policií?
Každý koncert, který jsme udělali, byl svým způsobem jedinečný. Hodně na nás zapůsobila třeba japonská noisecorová skupina Sete Star Sept nebo italská kapela Kalashnikov Collective. S policií jsme zatím prakticky žádné problémy neměli. Jakutsk má poměrně vysokou kriminalitu, v našem malém městě neustále probíhají nějaké hádky a potyčky, je tu spousta domácího násilí. Strážci pořádku mají tedy co dělat a o nás se nestarají. Každý se věnuje svým vlastním věcem.
Myslíte si, že je současná hudební scéna ve srovnání s devadesátými lety politicky aktivnější?
V Rusku platilo a platí, že spousta uměleckých odvětví včetně hudby je silně zpolitizovaná. Těší mě, že se dnes víc a víc popových zpěváků s velkým publikem ve svých textech otevřeně vyjadřuje k aktuální situaci, že zpívají o své nespokojenosti. Hrát ve sklepích pro patnáct lidí a zpívat o politice je ale také důležité. Tak to je a tak to bude. Každý je přece s něčím nespokojený.
Junosť severa je jediný nezávislý hudební label v Jakutsku. Jeho zakladatel Anatolij Čirjajev ho ovšem nepovažuje ani tak za vydavatelství, jako spíš za společný koníček několika přátel, kteří na svém bandcampovém účtu YouthOfNorth pravidelně zveřejňují nové nahrávky. Mezi nejznámější jakutské kapely patří emorocková skupina Imja tvojej byvšej, punková sestava Katiny sljozki nebo Crispy Newspaper, kteří jako jediní zpívají v jakutštině.