Novela Bohemica 2020, 136 s.
„Středoškolská učitelka, držitelka 1. danu v judu, jezdkyně na koloběžce (ale radši by jezdila na dracích), lektorka sebeobrany a angličtiny, bojovnice za práva stromů. Ve volném čase mluví s kočkami, běhá se psy, a nestačí se divit.“ Tak se na stránkách Českého rozhlasu České Budějovice popisuje Martina Adlerová, autorka pravidelných dvouminutových sloupků, které uvedená regionální stanice vysílá. Na přebalu její literární prvotiny K tabuli půjde vrah si můžeme přečíst několik hlášek z knihy. Třeba „Proč nejsem Lara Croft?“, „Ty máš mezi nohama Bibli svatou“ nebo „Je mi třicet dva a zdá se mi o plynových komorách“. Hrdinka příběhu Diana je žena, kterou tíží její rodinné zázemí, zejména asociální strýc Ludvík. Navíc obtížně zvládá svou práci učitelky na střední škole, protože dnešní mládež je divoká smečka pacientů s poruchami učení. A aby toho nebylo málo, pro hrdinku je víceméně nemožné najít si partnera, protože co muž, to blb. Ale to samé platí víceméně o komkoliv, kdo se kolem Diany mihne a koho ona s vtipem sobě vlastním ihned dokáže zařadit do toho správného chlívku. Podobně naladěným čtenářům – tedy takovým, kterým se jejich vlastní život moc nedaří, protože jsou obklopeni neschopnými blbci – je pravděpodobně román určen a snad právě oni v něm najdou to, na co autorka sází především: humor. Představuji si, jak si Adlerová – možná po nevydařeném rande – někdy po půlnoci pustila x-tou reprízu Banánových rybiček a uzřela, že české literatuře nejvíc chybí nástupnice Haliny Pawlowské. A svou knihou se jí pokusila stát.