Ani v únoru se v čínském tisku neobjevují informace o koronaviru. Čína se zkrátka již posunula do doby postcovidové, přestože čínské vakcíny stále vyvolávají otázky a populace rozhodně není tak proočkovaná, jak se očekávalo. Nicméně i absence novinových článků o covidu je důkazem, že nemoc už není tak zásadní součástí každodenního života jako u nás, ačkoliv v poslední době několik ohnisek v ČLR objevili. Titulním stranám čínského tisku dominují především zmínky o úspěších a důležitosti čínského vesmírného programu – snad ve snaze zastínit přistání sondy NASA na Marsu, což naopak titulky nikde nezmiňují. Jak informuje Lidový deník z 22. února, Čína ve Velké síni lidu na náměstí Nebeského klidu oslavila úspěch měsíční mise, kterou Čínská lidově osvobozenecká armáda úspěšně provedla na konci minulého roku. Sonda pojmenovaná po bohyni čínské mytologie Čchang E přinesla na Zemi vzorek měsíční půdy. Stalo se tak poprvé od roku 1976, kdy se totéž podařilo Sovětům. Pro stranické kádry byla v budově čínského „parlamentu“ připravena výstava, která obsahovala kromě samotné sondy také model kosmodromu a onen kus měsíční zeminy. Generální tajemník zdůraznil, že „zkoumání vesmíru je společným lidským snem“ a že by se ČLR měla snažit své úsilí v této oblasti vystupňovat, aby „dosáhla nových a ještě větších přínosů pro mírové využití kosmu“. Zajímavé je, že vesmírný program označuje čínský tisk mimo jiné za ekonomický projekt, což je v přímém kontrastu se západním vnímáním kosmických misí jako plýtvání zdroji.
Nepřehlédnutelné jsou upoutávky na nový dokument s názvem Cesta války proti chudobě, o němž se píše na serveru Agentury Nová Čína. Zajímavý je především „messaging“ názvu filmu v čínštině a angličtině. V čínštině se hovoří patetickým jazykem o neochvějnosti v boji proti chudobě, jejíž odstranění bylo klíčovým cílem Si Ťin-pchingovy vlády. Kýženého vítězství strana dosáhla, alespoň na papíře, ve stanovený čas, tedy na konci roku 2020, přestože platy zaměstnanců vloni poprvé za desítky let stagnovaly. Mnohem zajímavější je však anglická verze názvu, která zní: Si vede boj proti chudobě. Absence generálního tajemníka v originálním titulu může být čistě náhodná, ovšem hned se mi vybavila slova Perryho Linka, věhlasného sinologa a experta na současnou čínštinu, který letos v lednu uvedl, že Komunistická strana Číny sice ve světě prohlašuje, že z chudoby vyvedla stovky milionů lidí, kdyby však to samé tvrdila samotným Číňanům, patrně by se jí dostalo rozzuřených reakcí. Cesta z chudoby nebyla totiž vůbec jednoduchá a často byla úspěšná pouze stranickým kádrům navzdory. Teze (nebo spíše mem) o straně, která vyvedla svůj lid z nuzných podmínek, je určena primárně cizincům, hlavně těm levicovým. Jedná se o typický rozdíl mezi „externí“ a „interní“ propagandou. Existenci těchto často drasticky odlišných narativů strana potvrzuje i budováním orgánů externí propagandy, které náplň své práce mají často přímo v názvu (jako třeba dnes již neexistující Kancelář pro externí propagandu). Agentura Nová Čína slibuje, že dokument vyjde v patnácti jazykových verzích – bude zajímavé sledovat, v jakých konkrétně, a jakých reakcí se mu kde dostane.
V pondělí 21. února požádala Velká Británie prostřednictvím ministra zahraničí Dominika Raaba na schůzi Rady pro lidská práva OSN, aby Spojené národy měly povolen neomezený přístup do čínského Sin-ťiangu. V oblasti tradičně obydlené hlavně Ujgury, turkickým etnikem převážně islámského vyznání, podle mnohých pozorovatelů (včetně českého ujguristy Ondřeje Klimeše) probíhá genocida této menšinové skupiny. Nejnověji to potvrdil kanadský parlament v rezoluci schválené 22. února navzdory vládním poslancům. Raab ve svém příspěvku kritizoval Čínu také za její politiku v Tibetu a Hongkongu. Pro čínský režim jde o extrémně citlivé téma, především pak od roku 2016, kdy v Sin-ťiangu zavedl v podstatě policejní stát s gulagy. Koncentrační a pracovní tábory mají za cíl převýchovu několika milionů lidí označených za neochotné se počínštit (v jazyce české pravice by ekvivalent mohl znít „nepřizpůsobiví“). V táborech přitom často skončili i kvalifikovaní a plně počínštění Ujgurové, kteří už neovládají ani svůj jazyk a jejichž jedinou „vadou“ byla etnická příslušnost. Tvrdá asimilační politika je pro Si Ťin-pchingovu éru typickým rysem. Čínské ministerstvo zahraničí se proti Raabovým komentářům 23. února silně ohradilo prostřednictvím Phoenix News a zcela zpochybnilo tvrzení o nucené práci, které jsou (i podle uniklých čínských vládních dokumentů) Ujguři a další nečínská etnika v Sin-ťiangu vystaveni. Žádost o umožnění přezkumu čínská strana odmítla s tvrzením, že jde jen o snahu dokázat ČLR vinu, a Británii vzkázala, že by si měla hledět vlastních problémů. Konkrétně zmínila přes čtyři miliony Britů nakažených covidem, vraždy a mučení civilistů britskou armádou v Iráku nebo Afghánistánu a rasismus, xenofobii a nenávist v britské společnosti. Spojené království by podle čínského ministerstva zahraničí mělo přestat využívat fake news a lží k očerňování jiných států. Podobnou komunikační strategii volí ČLR celkem běžně hlavně v případě USA, které Čínu kritizují za lidskoprávní situaci. Nejde tedy o žádnou novinku, nicméně ostrá slova ze strany Velké Británie i ČLR naznačují, že se britsko-čínské vztahy do Cameronovy „zlaté éry“ jen tak nevrátí.