Dostat děti ke knížce stojí úsilí

Jak se za posledních pětadvacet let změnila literatura pro děti? A jaký je o ni zájem?

Když jsem začínala vydávat knihy pro děti, stále bylo na vyhladovělém trhu po revoluci k mání dost disneyovek, které vycházely k oblíbeným filmům, jako 101 dalmatinů, Lví král nebo Pocahontas. A také překladů různých bestsellerů, které za předchozího režimu nemohly vycházet. Stejně tak se úspěšně vydávaly různé prvorepublikové tituly, jako Gabra a Málinka, Kája Mařík, foglarovky. Kvalitní současná původní tvorba pro děti téměř neexistovala. Ta se začala nesměle objevovat v knihkupectvích až koncem milénia. Pár let po Meandru vznikla další malá nakladatelství, která se snažila o totéž co já, tedy o co nejkvalitnější dětskou knihu. Ale tiskárny se to tehdy ještě učily: nedařilo se jim kupříkladu strojově svázat knihu se dvěma druhy papíru a různě širokými stránkami, a tak jsem třeba Rybabu od Petra Nikla musela nechat svázat ručně. Protože zájem o kvalitně provedené knihy stoupal, postupně začala tituly pro děti vydávat i nakladatelství, která je dříve v edičních plánech neměla – Paseka, Host, Argo, Vyšehrad, Portál a spousta dalších.

Nyní je úroveň – polygrafická, výtvarná i literární – velmi vysoká, o čemž svědčí již osmé vydání katalogu Nejlepší knihy dětem. Jeho vznik jsem iniciovala na půdě Svazu českých knihkupců a nakladatelů, kde jsem také založila komisi po dětskou knihu. Do tohoto katalogu vybírá komise nezávislých odborníků ze zhruba 1600 knih pro děti, které u nás ročně vyjdou, čtyřicet až padesát nejlepších.

Existuje mezi vydavateli dětských knih řevnivost? Přetahují si třeba autory nebo výtvarníky?

Asi ano, byť se o tom příliš nemluví. Mezi menšími nakladateli panuje takové to profesionální přátelství. K přetahování autorů dochází spíše ze strany velkých nakladatelských domů, ale nad to jsem se dávno povznesla. Velká nakladatelství jsou schopná zaplatit propagaci, na což mně už nezbývají prostředky. A mohou tak nakonec proslavit i knihy, které jsem dotyčným autorům dříve vydala já. Často se ale tito autoři či výtvarníci k Meandru vracejí – zasteskne se jim po péči a kolektivní spolupráci. Zatímco u nás takřka nic není nemožné, ve velkých nakladatelstvích spousta věcí, třeba formát nebo příliš drahý papír, představuje problém a výsledkem pak mnohdy není nic jiného než standardní knížka.

Které vaše tituly byly za ta léta nejúspěšnější? A zklamaly některé vaše očekávání?

K nejúspěšnějším patří tituly z edice Pražské legendy – a z nich zejména Legenda o Pražském Jezulátku a Legenda o Golemovi –, které uměleckou tvorbu Meandru doslova živí. Z těch uměleckých to byly jednoznačně Ling­vistické pohádky a Zá hádky všestranného umělce Petra Nikla. Druhá jmenovaná vyhrála Magnesii Literu v kategorii kniha roku, což se žádné jiné dětské knize nepodařilo. Úspěšné jsou i další Niklovy autorské knihy a pak všechny tituly Daniely Fischerové. Úspěch má i naše nová edice Repolelo, což přičítám hlavně tomu, že zde vycházela stále dokola leporela od Josefa Lady, Heleny Zmatlíkové a samozřejmě Krteček. Současní rodiče vítají nová leporela od našich nejlepších básníků i výtvarníků (Ivan Wernisch, Daniela Fischerová, Petr Stančík, David Böhm nebo Jiří Franta). Naše očekávání zcela zklamaly komiksy z edice PRO EMU, zejména francouzské, které jsou sice od těch nejlepších komiksových autorů, jako jsou Emmanuel Guibert nebo Nicolas de Crécy, ale vzhledem k jejich vysoké ceně si je kupují jen opravdoví znalci. A takových je tu sotva pár stovek.

Organizujete i festival dětské literatury Děti, čtete?. Jaký je o něj zájem a kdo jej navštěvuje?

Festival Děti, čtete?, jehož název byl původně v imperativu – Děti, čtěte! –, se snaží představit to nejlepší, co u nás za uplynulý rok v oblasti literatury pro děti vyšlo, formou literárních, výtvarných, divadelních či hudebních dílen. V minulém ročníku jsme se poprvé zkusmo rozrostli i do jiných měst a účast v Olomouci, Brně nebo Plzni je srovnatelná s Prahou. Kvůli covidu proběhla část festivalu i v nemocničních školách, kam chodily děti zdravotníků, protože normální školy byly zavřené, a další část on­-line. Festival nejčastěji navštěvují školy a o víkendech také rodiče a prarodiče s dětmi. Naučí se tu s knihami kreativně pracovat, k některým máme dokonce takovou metodiku – čtenářské listy nebo metodické karty.

Jakými dalšími cestami se k zájemcům o dětské knihy dostávají informace o nových titulech?

Po čtvrtstoletí vydávání knih jsem už přestala lomit rukama nad stavem tuzemské literární kritiky a úrovní recenzí dětské literatury, spočívajících v opisu anotace ze záložky a citacích z předmluvy či doslovu. Dobře fungují sociální sítě: rodiče, učitelé, knihkupci i knihovníci si knihy navzájem doporučují. Autoři čtou, strea­mují a už jsme začali vydávat i audio­knihy, díky nimž se čtenáři dostanou i k tištěným knihám. Velkou roli sehrávají také zapálení influenceři a aktivní maminkovské weby.

Rovněž se nám dařilo pořádat různé výstavy, na něž zajdou i lidé, kteří naše knihy neznají. Ta největší, Fenomeander, se měla u příležitosti 25. narozenin nakladatelství uskutečnit v pražské galerii DOX v termínu 16. 12. 2020 – 18. 2. 2021, ale prozatím byla přesunuta na duben až květen. Ve třech patrech se zde publikum mělo setkat nejen s prvními vydáními našich již slavných knih, ale hlavně s volnou tvorbou našich autorů: například s Jiřím Sopkem, Viktorem Pivovarovem, Evou Koťátkovou, Petrem Niklem či Jiřím Černickým, z těch mladších pak s Jiřím Frantou, Davidem Böhmem nebo Nikolou Hoření. V prosinci otevírala česká velvyslankyně na Filipínách v Manile již několikátou zahraniční výstavu knih z naší biblické edice Manamana.

Vybírají dětem knihy jejich rodiče, případně prarodiče? Mám pocit, že rodiče upřednostňují knihy, které se líbí spíše jim než jejich dětem, a že se snaží svým výběrem potomky vychovávat…

Rozhodně. Mladším dětem vybírají knížky dospělí a mnohdy se řídí i recenzemi nebo právě výběrem v katalogu Nejlepší knihy dětem. A prarodiče často kupují to, co měli sami rádi jako děti.

Jaké druhy dětských knih zestárly? Předpokládám, že ty určené nejmenším příliš ne – na rozdíl od titulů pro starší dětské čtenáře, jako jsou třeba foglarovky.

Přesně tak. Verneovky, mayovky, foglarovky, napínavé knihy z edice KOD, které nám s bratrem pravidelně kupoval táta a kde jsme četli nejen Dva divochy od E. T. Setona, ale i Otakara Batličku, patří asi už nenávratně do historie. Stejně jako četba Dickense nebo Balzaka u dospělých. A nic nepomohlo ani to, že verneovky převyprávěl a pokrátil Ondřej Neff. Ostatně všechny dříve slavné a náležitě tlusté knihy, jako Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem, Robinson Crusoe nebo Poklad na ostrově, se pro děti a mládež krátí i ve světě.

Výrazný vliv na knižní trh mají a ještě budou mít opatření zaváděná v boji s koronavirem. Jak zatím ovlivnila fungování vašeho nakladatelství a knihkupectví?

Fungování nakladatelství pandemie zas tak moc neovlivnila, protože jsme na redaktorský home office byli zvyklí. Redakční místnost jsme měli teprve od té doby, co jsme otevřeli knihkupectví, tedy poslední dva roky. Knihkupectví poškodila pandemie víc, ale na nás jako nakladatele, jenž ho provozuje, to takový vliv nemá, protože výpadky tržeb z kamenného obchodu nám aspoň částečně pokryl e­-shop. Zároveň se ukázalo, že se můžeme obejít bez knižních distribucí, které si berou padesát procent z ceny knihy, a tak máme alespoň nad čím přemýšlet.

Jak by v současné situaci měl pomoci stát? Například Praha uvolnila peníze na odkoupení knih pražských nakladatelů do svých knihoven…

Nákup knih do knihoven je ideální řešení. Všichni máme skladové zásoby knih zagrantovaných ministerstvem kultury, jež knihkupci, kteří berou jen novinky, už nechtějí. Řešilo se to i na úrovni Svazu českých knihkupců a nakladatelů s ředitelem Moravské zemské knihovny, která zajišťuje nákup a rozdělování knih do všech knihovních poboček. Jejich knižní fondy by skutečně potřebovaly obnovit, jenže stát prý teď potřebuje každou korunu na pomoc potřebnějším. Ale obzvlášť ti, co jsou současně nakladatelé i knihkupci, by potřebovali podporu jako sůl. Obávám se, že letos skončí další desítky malých knihkupectví.