Ani mnohatisícové protesty nezabránily pravicové řecké vládě ve schválení nového univerzitního zákona. Nejde přitom o jedinou snahu o eliminaci občanské nespokojenosti a zárodků disentních hnutí v zemi. Řecko se stále více blíží realitě policejního státu.
Zákonodárci řecké pravicové strany Nová demokracie s podporou ultrapravicového hnutí Řecké řešení přijali 10. února nové předpisy pro univerzity, které neváhají označovat za „demokratické“, třebaže schvalují přítomnost policie v akademickém prostředí. V Řecku doposud neměli policisté (kromě výjimečných případů) na univerzitní půdu přístup, byť to v roce 2011 po nějaký čas stoprocentně neplatilo. Akademický azyl byl jedním ze symbolů vypořádání se s dědictvím vlády vojenské junty, jejíž pád následoval poté, co byly v listopadu 1973 při potlačení studentského povstání (započatého na protest proti navrhovaným změnám ve vzdělávacím systému) na aténské Národní polytechnické univerzitě zabity tři desítky lidí. V následujících desetiletích nesměla policie ani úředníci žádného orgánu činného v trestním řízení vstoupit na univerzitní půdu. To se nyní změnilo.
Normalizace státního násilí
Za pozornost stojí i problémy, na jejichž základě pravicové strany nový zákon legitimizují. Rozšířený vandalismus či útoky na učitele ze strany nejrůznějších agresivních jedinců nelze popřít. Olej do ohně pak přilila událost z loňského října, kdy údajní anarchisté přepadli rektora Vysoké školy ekonomie a podnikatelství přímo v jeho kanceláři. Kriminalita na univerzitách a v kampusech, zahrnující distribuci drog, tvorbu street artu a graffiti, ba dokonce i prodej nekolkovaných cigaret, se stala záminkou pro potlačení demokratických svobod ve jménu buržoazního pořádku. Ten má nyní zajistit stálá přítomnost tisíce neozbrojených policistů, vstup do akademických areálů má být kontrolován a umožněn jen studentům, akademickým pracovníkům a zaměstnancům – a nově tedy též policistům. „Na všech mezinárodních univerzitách existuje univerzitní policie, dokonce i ozbrojená,“ řekl premiér Kyriakos Mitsotakis. Spletl si však Evropu s USA, kde tento člen nomenklaturní a oligarchické rodiny studoval, a navíc položil rovnítko mezi policii a demokracii.
V nové legislativě však nejde jen o represivní složky. Mění se také systém přijímání studentů, zavádí se zastropování délky studia, aby se eliminovala „hrozba“ takzvaných věčných studentů (ti jsou problémem hlavně na regionálních univerzitách, které jsou však novým opatřením existenčně ohroženy). Úprava dále umetá cestu privátním školám, jež byly v Řecku doposud – jako v jediné západní zemi – zakázány. Ironií dějin pochází tento ústavní zákaz z dob vojenské junty, která se údajně obávala, že by soukromého vysokého školství mohli využít komunisté. V současnosti sice několik „colleges“ v zemi existuje, ale většinou jde o pobočky zahraničních škol.
Vše nasvědčuje tomu, že smyslem zákona není zdaleka jen omezení kriminality a zavedení „obecných standardů“. V pozadí legislativní úpravy stojí také snaha zadusit odpor proti státu v samotném stadiu jeho zrodu. Univerzita jako svobodný veřejný politický prostor je ohrožena. Omezeny budou volný pohyb, svoboda projevu, přítomnost veřejnosti na kursech, angažovaná tvorba a účast na politických shromážděních. Ve jménu bezpečnosti dojde zase jednou k tvrdým zásahům do podhoubí disentu a k další normalizaci státního násilí, které už dnes doprovází skoro každý studentský protest.
Za zmínku stojí i intervence Spojených států amerických, které prostřednictvím svého velvyslanectví v Aténách tlačily na řeckou vládu, aby tvrdě vystoupila proti radikalizaci mládeže. Dokazuje to šest dokumentů zveřejněných na Wikileaks, které v parlamentu během rozpravy o novém zákonu předložil Janis Varufakis. Zprávy obsahují mimo jiné i požadavek zřízení univerzitní policie.
Společnost strachu a dohledu
Podle levicové opozice je zákon neústavní, „hluboce antidemokratický“ a přináší „pouze nepokoje a rozdělení“. Nesouhlas vyjádřila i sdružení učitelů a rodičů na všech školských stupních, a rovněž odbory a studentské organizace. Vůči zákonu se vymezili i rektoři, kteří byli zpočátku s návrhem svolní, a nyní navrhují zřízení vlastních bezpečnostních složek, jež by nepodléhaly policii.
Přes omezení shromažďovacího práva z důvodu pandemie covidu-19 se v Řecku konala mohutná shromáždění a demonstrace. Dvacátého třetího února došlo v Soluni na Aristotelově univerzitě ke střetům mezi policií a demonstranty, kteří byli za pomoci moderní techniky a slzného plynu vytlačeni z auly. Jedenatřicet demonstrantů bylo zadrženo a pokutováno za porušení epidemických pravidel, přičemž nejnižší pokuta činila tři sta eur. Organizátorům demonstrací pak hrozí finanční postih až do výše tří tisíc eur pro jednotlivce a pět tisíc pro skupiny. Stát se tak snaží demonstranty zastrašit a kriminalizovat pomocí obvinění ze závažného trestného činu ohrožení veřejného zdraví.
Znepokojující jsou ovšem i další připravované vládní „reformy“, jako jsou změny týkající se svobody shromažďování a práva na odpor (například přenesení zodpovědnosti za škody způsobené demonstranty na organizátory akcí), prodloužení vojny z devíti na dvanáct měsíců, zbrojení (čerstvý nákup osmnácti stíhaček a čtyř fregat z Francie) odůvodňované nebezpečím ze strany spojence z NATO, Turecka, či opatření potlačující práva uprchlíků. To vše je součástí budování společnosti strachu a dohledu, které doprovází nástup policejního státu. Podobné tendence ostatně sledujeme v celé Evropě. Sekuritizace je totiž podstatným prvkem kalamitního kapitalismu. Bez našeho odporu – který se nesmí omezovat národními hranicemi – bude tento trend stále sílit.
Autor je filosof.