Při hledání zdrojů inovací ve vzdělávání se často zapomíná na školské rady, které mohou být klíčovým aktérem změn. Působí totiž jako most mezi rodiči žáků, školou a jejím zřizovatelem. Podílejí se také na podobě základních dokumentů, jež určují práci školy, její koncepci, vzdělávací program, pravidla ve školním řádu nebo hodnocení žáků.
Školská rada je legislativně ukotveným prostorem pro dialog o rozvoji školy, v němž se setkávají učitelé školy, volení zástupci rodičů nebo zletilých žáků a zástupci obce nebo kraje, které školu zřizují. Reprezentace těchto skupin je vždy vyvážená, největší rady mívají maximálně devět členů, nejmenší pak tři. Rada má povinnost sejít se minimálně dvakrát ročně, aby projednala základní agendu danou legislativou – například schvalování výroční zprávy. Už mnoho let jsem aktivním členem školské rady při jedné základní škole a tématem se zabývám i v rámci svého doktorského studia i v organizaci Fórum Rodičů. Zajímám se o zkušenosti členů školských rad i dostupné zdroje z výzkumů a zkušeností ze zahraničí. Cestu k rozvoji škol prostřednictvím aktivních a tvořivých rad vidím zejména v posilování zázemí zdola, v podpoře jejich členů.
Smysl školských rad
Školskou radu, zejména v případě základních škol, lze chápat jako důležitý nástroj, jímž se rodiče mohou podílet na tom, jak škola funguje. Pro učitele je školská rada prostorem pro dialog o dalším směřování školy. Pro ředitele je zpětnou vazbou a může být posílením váhy nebo transparentnosti jejich rozhodnutí. Školská rada se může podílet také na řešení konfliktů mezi školou a rodiči nebo mezi vedením školy a zřizovatelem. Pro zřizovatele je účast jeho zástupců v radě další možností, jak mít vhled do fungování školy. Rada mívá důležitou roli ve chvíli, kdy řediteli končí funkční období, může totiž navrhnout vyhlášení konkursu nebo prodloužení jeho mandátu. Zástupce školské rady za rodiče nebo zletilé žáky se pak konkursního řízení i účastní.
Podle zákona má největší odpovědnost za funkčnost školských rad zřizovatel, který vydává a aktualizuje volební řád pro rady jím zřizovaných škol. Ředitel má ze zákona povinnost vytvářet podmínky pro práci školské rady, a ačkoli sám nemůže být členem, bývá obvykle hostem na jednání. Zároveň by měl umožnit volbu maximálně demokratickou, ideálně stanovit čas, kdy mohou rodiče rozhodovat o svém zástupci tak, aby se mohla většina rodičů zúčastnit. O možnosti účastnit se volby do školské rady by měli být informováni všichni rodiče dětí navštěvujících školu. Zápisy z jednání rady by měly být veřejně dostupné, stejně jako základní informace o jednotlivých členech a kontakt na jejího předsedu. Funkční období členů je tři roky, obvykle se proměňuje celá rada najednou, právě z důvodu nutnosti zvolit jejího předsedu.
Co víme z praxe?
Školské rady mají v různých podobách dlouhou tradici u nás i ve světě a jejich činnost má různý smysl i váhu, proměňující se v kontextu politickém, národním i historickém. V Československu byly zakládány od sedmdesátých let 19. století, po roce 1948 však byly ze zákona zrušeny. Postupně začaly být obnovovány po roce 1989 a zároveň procházely legislativními proměnami. Od roku 2004 byly školské rady zákonem stanoveny jako povinné, v současnosti je jejich podpora i součástí národní Strategie rozvoje vzdělávání 2030+.
Školské rady by měly fungovat jako správní rady a zároveň jako kontrolní orgán v podnikové sféře. V zahraničí je zdůrazňována jejich úloha v oblasti strategického rozvoje škol participativním způsobem. Rady jsou diskutovány v souvislosti s posílením vztahu mezi školou a rodinou, školou a zřizovatelem. Svým principem mají blízko k orgánům žákovské samosprávy. Jsou vnímány v kontextu decentralizace a přesunutí rozhodování a řízení na úroveň školy, někdy také v kontextu komunitního využití škol. V posledních dekádách lze ve světě i u nás sledovat trendy, které ovlivňují současnost a budoucnost školských rad. Jedním je participativní demokracie jako sdílení odpovědnosti za vzdělávání mezi rodinou a školou. Z tohoto pohledu jde o nástroj k cestě za vzděláváním jako společným cílem. Druhým trendem je efektivní využívání veřejných zdrojů, sledování výkonů školy a jejích výsledků, a to jak vzdělávacích, tak ekonomických. Školské rady jsou nástrojem tlaku na rozvoj školy, její efektivitu, relevanci a inovace. Očekávání od školských rad tak mohou být odlišná podle toho, z jakého konceptu vycházíme.
V zahraničí jsou školské rady dlouhodobě monitorovány a jsou i předmětem výzkumu. Jeden z nich pochází z britského prostředí, v němž se jeho autoři zaměřili na charakteristiku jejich vztahu ke škole. Podle výzkumu je můžeme dělit na kritické přátele, nekritické milovníky a spící partnery. Průzkumy také ukázaly, že dobré školy mají dobré školské rady a naopak. Kanadské výzkumy pak ukazují, že vlivné školské rady mají školy s tradicí aktivních rodičů. Takové rady spolupracují se zaměstnanci školy i rodiči, podílejí se na iniciativách pro rozvoj školy a dobře komunikují s řediteli, kteří je podporují.
Prostor pro dialog
K důležité podpoře kvality školských rad patří zorientování jejich členů v příslušné legislativě a objasnění jejich role ve strategiích rozvoje školy. Je potřeba zprostředkovávat zřizovatelům, ředitelům i radám příklady dobré praxe škol od nás i ze zahraničí, pořádat diskuse se členy školských rad a nabízet jim vhodné formy poradenství a vzdělávání, zároveň ale respektovat jejich vlastní mínění a pozici aktivního občana, jenž ve svém volném čase dobrovolně pomáhá škole. Jestliže chceme, aby byly zdrojem rozvoje a inovací, potřebujeme posílit jejich legislativou definované pravomoci. Když se školská rada bude vyjadřovat k návrhům školních vzdělávacích programů a jejich následnému uskutečňování, může také iniciovat a podpořit inovace vzdělávacích programů. Může-li navrhovat změny školního řádu, může také v jejich rámci posílit třeba účast rodičů a žáků školy. Schvalování pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků umožní podpořit používání formativního hodnocení. Klíčovou pravomocí je participace na zpracování koncepčních záměrů školy, tedy na komplexním rozvoji a inovaci školy v dlouhodobém horizontu.
Demokratický dialog může narazit i na překážky, pokud je například předsedou školské rady zvolen zástupce ředitele školy, který kontroluje agendu moderací setkání a tvorbou zápisu, zástupci rodičů nebo zletilých žáků pak mohou mít méně prostoru. V takovém případě je velmi důležitý dobře upravený jednací řád. Nicméně citlivě podporovaná školská rada a zároveň vize rozvoje školy spoluvytvářená a podporovaná radou představují cestu k zásadním posunům kvality škol. A to zejména pro unikátní charakter školských rad, v němž se odehrává synergický dialog v zájmu dítěte, rodiny, komunity, učitelů i zřizovatele.
Autor je metodik podpory školských rad.