Přístup současné vlády k situaci s ruským plynem se dost podobá jejímu postoji ke klimatické změně. Je to jako sledovat náhodně vybranou epizodu nekonečného televizního seriálu: vlastně se nic neděje. I když už teď tušíme, že zásobníky na příští zimu zůstanou s velkou pravděpodobností prázdné, nijak se na to nepřipravujeme. Nevšiml jsem si, že by kdokoli třeba nabádal úřady, zda by nemohly při vytápění nějaký ten teplotní stupeň ubrat. Nevím, zda už jsou vytipovány podniky náročné na plyn, které by byly urychleně vybavovány třeba solárními panely s vodíkovými úložišti. Neviděl jsem nikde studie, jak se budou do krajiny, ideálně vedle měst a vesnic, stavět větrné elektrárny, protože ač je to k nevíře, i u nás fouká, s klimatickou změnou dokonce čím dál víc. Neslyšel jsem o tom, co bude s teplárnami, které nyní vyhřívají domácnosti „odpadním teplem“ z provozu uhelných elektráren. I v nich má být uhlí postupně nahrazeno plynem. Jak si ale poradí bez něj? Jaký je tedy náš plán budoucnosti bez ruského plynu? Ani budování nových jaderných elektráren, ani stavba plynovodů z Polska nás příští nebo tu následující zimu nezahřejí.