Jiný jako všichni

Když v roce 2007 na mixtapu Thug Errčite Vol. 2 petržalské rapové formace H16 vyšel track My sme neni vy od trnavského Boy Wondera, nedal se přeslechnout. Drzá poloha plná battle rýmů sice dobře ladila s obdobím, kdy se rapovalo hlavně o životě na sídlišti (a nejpoužívanějším termínem se stala „stoka“), zároveň ale bylo jasné, že máme co do činění s vypravěčem, v jehož podání působí otřepaná rapová témata znovu přirozeně a jedinečně. „Netrepem do vzduchu, mám reč silnú jak bazuku/ Je to prirodzené, jak vidieť nad hovnom muchu/ Môžem sa slobodne priblížiť až k tvojmu uchu/ A nemusí ma pri tom žiadny kok vodiť za ruku,“ rapoval Wonder o pár měsíců později na EP Hovoriť volne (2007), které nahrál s producentem Billym Hollywoodem pod hlavičkou Turbo Boost (odkazující k někdejšímu kolektivu Turbo Boost Raiders, do něhož patřili ještě rappeři Turbo T, Tony Pach alias Torula a DJ Spank). Zase jednou se potvrdilo, že k tomu, abyste vynikli, nemusíte přijít s novým přístupem a tematikou – stačí, když to samé povíte jinak, s technickou suverenitou a snesitelnou mírou přidrzlé arogance. A přesně to – včetně famózního storytellingu – styl „Trnava gauč“, osobitě využívající trnavský dialekt, přinášel od samého počátku.

Rapper na gauči

Wonder ovšem nepatří jen mezi všestranně talentované rappery, ale také mezi ty nejlenivější. První sólová deska Špinavý poet vyšla až v roce 2012, už pod hlavičkou českého labelu Ty Nikdy Records, který tak podle všeho získal do svých řad nejlepšího rappera, jakého kdy měl. Desku provázely superlativní recenze – bylo to album, které si poslechli i ti, kteří jinak (český a slovenský) rap nemohli vystát. Na druhou sólovou desku jsme si museli počkat deset let, ačkoli měla vyjít už v roce 2015. Zřejmě proto nese nahrávka poněkud matoucí název Jeseň 2015: Človek z planéty Zem. Těžko říct, kolik z osmnácti tracků bylo nahraných už před sedmi lety, jisté ale je, že řada písní vznikala v poslední době, což lze odvodit nejen z textů, ale i z aktuálních drillových nebo trapových aranžmá. Ve výsledku však nejde ani o newschoolové album, ani o boombapové vyznání starého trueschoolera, ačkoli ozvěny obojího lze snadno identifikovat. Je to zkrátka poctivé rapové album, na němž nechybí storytelling, útočné punchlines, patřičná míra vyhuleného „mámvpičismu“, trocha sociální kritiky ani notná dávka introspekce, která dává tušit, že dlouhé čekání mohlo mít temné pozadí.

V něčem jako by se opakovala situace z ro­­ku 2012. Kritici a posluchači se opět rozplývají, a Wonder přitom dělá pouze to, co k rapu vždycky patřilo: s naprostou volností vypráví o životě, jak ho sám vede nebo vidí všude kolem. Místem děje je planeta Země a stát, který má k dokonalosti daleko, takže je ho zač kritizovat, aniž by se člověk musel pasovat na proroka. Kromě obligátního antifašismu, nebo lépe řečeno odporu vůči jakékoli nesnášenlivosti, dojde i na pozoruhodné spojení veskrze intimní milostné balady s obžalobou světa v tracku Celkom horúce leto, který obsahuje motivy války a pracující chudoby: „Bolo to všetko, jak má byť/ Ľudia robili, nemali na byt/ A chlapci z úradu vlády/ panovali štýl ládydády/ Niekto vyliezol na strechu/ Začal ľuďom strieľať hlavy.“

Ironický lúzr

Album nabourává zažité rapové stereotypy, podle nichž tvrdý nekompromisní rap dělají maskulinní interpreti. Wonder bez uzardění zmiňuje, že „nikdy nebol macho man, skôr skinny boy, super divný boy, lady boy“, jinde zase prohlašuje: „V rape som prvá dáma.“ Přesto dokáže v několika skladbách předvést tak tvrdou flow i rýmy, jaké by mu leckterý „gangsta“ rapper mohl závidět. A samozřejmě – nesmí chybět aspoň jeden song pojednávající o lásce k marihuaně. Skladba OG Kush je ovšem nakonec příkladem toho, že i tenhle přežitý repertoár lze resuscitovat tak, že nejen nezavání trapností, ale je i vtipný.

Wonderovy příběhy spíše než život rapové hvězdy odrážejí zkušenost ironického lúzra z nižší střední vrstvy. Doslovně to zaznívá v titulní skladbě Jeseň 2015, z níž se dozvíme, že Wonderova matka pracuje roky v samoobsluze a otec strávil život ve fabrice. Svět alba Jeseň 2015: Človek z planéty Zem je o poznání melancholičtější a možná i zlejší než ten, který známe z předchozích nahrávek. V něčem „je temný ako vyjebaná ropa“, ale je to prostředí, které na rozdíl od luxusního světa rapových celebrit dobře známe. Možná se v něm necítíme zrovna dobře, ale stejně jsme v něm doma. Byla by velká škoda, kdybychom na další Wonderův release čekali dalších deset let. V době, v níž se u rapperů předpokládá, že budou především následovat trendy, je asi potřeba, aby se našli i takoví, kteří stále potřebují hlavně „hovoriť volne“. Jen by to mohli dělat o něco častěji.

Autor je publicista.