Duben letošního roku byl ve znamení francouzských prezidentských voleb. Týdeník Marianne se ve svém vydání z týdne bezprostředně po prvním kole (od 13. do 20. dubna) zabývá nepříliš atraktivním duelem Macron versus Le Pen, který Francouze čekal v neděli 24. dubna. I když jde o stejnou dvojici jako před pěti lety, podle skupiny novinářů levicového týdeníku se od sebe jejich klání v mnohém velmi odlišuje. Zatímco v roce 2017 se primárně jednalo o souboj „mondialistů s nacionalisty“, v letošním roce se oba aktéři přece jen trochu změnili. Emmanuel Macron se například nyní definuje jako patriot (přičemž využívá známou citaci Romaina Garyho, podle níž je patriotismus láska ke svému, zatímco nacionalismus nenávist k ostatním) a snaží se rozdíly mezi oběma pojmy akcentovat a stále vysvětlovat. „Chci být prezidentem veškerého francouzského lidu, patriotem, který zvítězí nad nacionalismem,“ pronesl během svého jediného politického mítinku na začátku dubna. Naopak Marine Le Pen, která sice tolik neslevila ze svých nacionalistických pozic, se velmi vágně vyjadřuje o Evropské unii, ale také o migraci. Dle Marianne může být jedním z důvodů kandidatura novináře Érica Zemmoura, jehož téměř jediným tématem je právě boj s migrací, respektive s muslimskou migrací. Le Pen ale nezměnila jen tón své kampaně, distancovala se i od politiky svého otce Jeana-Marie Le Pena, když v roce 2018 přejmenovala stranu Národní fronta na Národní sdružení. Vzhledem k průběhu tradiční předvolební debaty, již Le Pen v minulé volbě zcela prohrála, se mohl Macron pasovat spíše do role „schopného technokrata“, který dokáže argumentačně naprosto rozmést svou „nekompetentní“ protivnici. Ta se po dobu pěti let snaží zlepšovat nejen své mediální výstupy, ale také konkretizuje své politické návrhy. „Pravidelně se setkává se skupinou vysokých státních úředníků a manažerů soukromých firem, která si říká Horaces, a nechává si od ní radit,“ tvrdí autoři článku. Zdá se, že právě to je důvodem jejího odklonu od úsilí o návrat k původní francouzské měně a také změny názoru na odchod Francie z Evropské unie.
Poslední dubnový den byl hlavním hostem oblíbeného diskusního pořadu On est en direct (Jsme naživo) na stanici France 2 Jean-Luc Mélenchon, který se v prezidentském klání umístil velmi těsně na třetím místě. Relaci moderují renomovaní novináři Léa Salamé a Laurent Ruquier. Kampaň před červnovými volbami do Národního shromáždění předseda poslaneckého klubu strany Nepoddajná Francie (La France insoumise) nazývá třetím kolem. Sám se přitom pasuje do role kandidáta na předsedu vlády, s nímž by Emmanuel Macron vládl v kohabitaci. „Už jsme to asi všichni zaznamenali, vaše plakáty ‚Mélenchon – premiér‘ mluví jasně,“ zahajuje pořad Ruquier. „Budete chtít bydlet v paláci Matignon jako všichni předsedové vlády?“ „Nerad, ale budu, to je život,“ odpovídá bryskně Mélenchon. Domnívá se – a své domněnky opírá o relevantní instituty veřejného mínění –, že by jím vedená široká koalice levicových sil mohla ve volbách zvítězit a stát se funkční a konstruktivní opozicí Macronova hnutí. „Jak se můžete domluvit se Zelenými na shodě v náhledu na Evropu?“ táže se ho Salamé. „Víte, já jsem se za ty roky, co pracuji jako politik, naučil jednu věc. Pokud chceme dosáhnout shody, musíme naše návrhy a hodnoty umět dekonstruovat. Řekl jsem Zeleným, že oni sami se nechtějí podřizovat všem evropským nařízením, v některých tématech si přejí radikálnější řešení. A ono se to už děje, nejsou to jen Poláci nebo Maďaři, kdo protestují, svého umějí docílit třeba také Dánové nebo naši němečtí sousedé. Věřím, že budeme schopní najít pomocí takovéto dekonstrukce shodu,“ vysvětluje svou strategii Mélenchon.
Poté, co se v pondělí 2. května podařilo uzavřít naprosto ojedinělou a historickou dohodu o spolupráci mezi Nepoddajnou Francií a Zelenými (Europe Écologie Les Verts) pro blížící se parlamentní volby, se hned následující den přidala také Komunistická strana Francie. Deník Nouvel Observateur v úterý 3. května informuje, že po dlouhých dvanácti dnech, během nichž se vyjednávací týmy z obou stran setkávaly ve dne i v noci, se podařilo nalézt kompromis. Vznikla tak „nová lidová ekologická a sociální unie“. „Třetího května 1936 zvítězila v parlamentních volbách Lidová fronta, třetího května 2022 jsme založili novou lidovou unii,“ tweetoval generální tajemník a neúspěšný prezidentský kandidát Fabien Roussel. Obě politické síly se podle článku shodly na základních bodech programu a společného fungování. Princip spolupráce zachovává stranickou autonomii, ale do voleb se počítá s nasazením společných kandidátů, kteří po zvolení vytvoří společný poslanecký klub. Ten by měl respektovat názory a priority jednotlivých stran a navrhnout jméno kandidáta na předsedu vlády – Jeana-Luca Mélenchona. Jedním z mála témat, nad nímž shoda nepanovala, je budoucnost jaderné energetiky. Komunisté jsou pro zachování většiny jaderných elektráren, zatímco Nepoddajná Francie i Zelení chtějí jejich provoz více či méně omezit.