Kyselá kritika superboháčů! Tak okomentoval francouzský deník Le Monde vítězný snímek 75. ročníku filmového festivalu v Cannes Trojúhelník smutku Rubena Östlunda. Švédský režisér, jenž si pro Zlatou palmu došel za posledních pět let už podruhé, se nebál na Azurovém pobřeží představit výsměch zahleděnosti a pokrytectví těch nejbohatších. Jak trefné právě na jihu Francie! Samotná přehlídka v Cannes je totiž dlouhodobě kritizována pro plýtvání penězi. „Je Cannes před Cannes a je Cannes po Cannes,“ komentují místní nejslavnější filmový festival světa, který se ale koná bez nich. Na projekce se mnohdy dostanou jen „vyvolení“ – profesionálové nebo novináři. Festival je přehlídkou luxusu, značek i celebrit – a Trojúhelník smutku míří prstem právě na tuhle část společnosti a její pokrytectví. Hrstka přeživších ze ztroskotané luxusní jachty zjistí, že jediným, kdo jim může obstarat nějaké jídlo, je uklízečka, která umí lovit ryby. Role se tedy obracejí: z bezmocných se po ztroskotání stávají mocní a superboháčům, oligarchům, modelům nebo influencerům hrozí, že umřou hlady, pokud nebudou poslouchat svou novou „kapitánku“. Östlund jde ale ještě dál. Jeho snímek nekritizuje jen zhýralství, ale i samotný kapitalismus. „Všichni porotci byli po zhlédnutí filmu šokováni,“ pronesl předseda poroty po ceremoniálu. Pozitivně i negativně, prostě je zvedl ze židle. Vyhrát si tedy podle všeho zasloužil.