Od znovusjednocení Německa uběhlo téměř 32 let. Po roce 1990 se do bývalé Německé demokratické republiky nahrnuly „kádry“ ze západního Německa a prakticky obsadily vedení firem i státních institucí. Často šlo o špičkové odborníky, kteří východ země posunuli o notný kus kupředu. Někteří se však dostali do nejvyšších pozic prostě proto, že byli ze Západu. Západní manažeři každopádně měli řídit pouze období „přechodu“ a později být vystřídáni lidmi s východoněmeckým původem. Jak píše 9. června v drážďanském deníku Sächsische Zeitung vedoucí ekonomické redakce Nora Miethke, tento cíl se nepodařilo splnit ani zdaleka. Nedostatek topmanažerů s východoněmeckými kořeny je dodnes celoněmeckým problémem. Ve východní části Německa žije 17 procent obyvatel spolkové republiky, ale ve vedoucích pozicích německých firem jsou pouze tři procenta zástupců zemí bývalé NDR. Za poslední tři desetiletí se vytvořily poměrně stabilní – a bohužel také uzavřené – struktury managementu, které nemají chuť mezi sebe někoho pouštět. Nic na tom nemění ani fakt, že kancléřka Angela Merkelová pocházela z východoněmecké farářské rodiny a podobný životopis měl také spolkový prezident Joachim Gauck. Spíše zde platí, že výjimka potvrzuje pravidlo a neustálá argumentace těmito dvěma osobnostmi, které mají dokládat kariérní úspěchy lidí z východního Německa, budí jen úsměv. Ostatně přímo v zemích bývalé NDR je ve vrcholových pozicích jen 26 procent „domácích“. Mnozí manažeři ze Západu, kteří přišli v devadesátých letech, se zde usadili, ale i tak jsou páteční letecké linky z Drážďan do západoněmeckých metropolí plné. Pokud se podíváme na jednotlivá odvětví, naskytne se nám pestrý obraz. Například ve vládách jednotlivých východoněmeckých zemí je dnes sice 60 procent místních zástupců, ale před pěti lety to bylo ještě 70 procent. Z 247 členů představenstev koncernů patřících k akciovému indexu DAX mají pouze dva rodný list z východního Německa. Z bývalé NDR pochází jediná rektorka vysoké školy a na celoněmeckých vrchních soudech totéž platí pro pět procent soudců. Pokud tato čísla shrneme, je jasné, že někdejší východní Německo je na vedoucích pozicích reprezentováno velmi slabě. Problém spočívá v tom, že názory bývalých východních Němců nejsou v těch nejdůležitějších grémiích slyšet a že jejich specifická zkušenost při vytváření budoucnosti Německa hraje podřadnou roli. Pověřenec spolkové vlády pro východní země Carsten Schneider chce proto do konce roku připravit plán, jak zvýšit podíl východních Němců ve vedoucích funkcích.
Na západě i východě Německa se boom na trhu nemovitostí zdá být minulostí. Týdeník WirtschaftsWoche přinesl 10. června rozhovor s makléřem Frankem Schmitzem, který tento byznys provozuje již třicet let. Situace v SRN se vyvíjela podobně jako v České republice: v posledních pěti letech stačilo dát na okno nemovitosti banner „na prodej“ a během pár dní byl dům, byt či pozemek prodán. Cena prakticky nehrála roli a kupující byli během pár měsíců utvrzeni v názoru, že se dobře rozhodli, protože ceny stoupaly nezadržitelně nahoru. To se ale dnes rychle mění. A právě rychlost této změny je pro nemovitostní trh zarážející. „Pandemie covidu, válka na Ukrajině, inflace a s tím související rostoucí úroky – už je toho prostě moc najednou,“ vysvětluje makléř Schmitz náhlou stagnaci cen. „Šlo to moc dlouho jen nahoru,“ říká Schmitz. „Ceny nemovitostí teď budou stagnovat a některé půjdou dolů.“ Malý dům v dobré lokalitě v Düsseldorfu bylo možné ještě nedávno prodat za přibližně 15 milionů korun. Dnes bude prodávající rád, když dostane 11 milionů. Banky v Německu radikálně zpřísnily podmínky úvěrů a mnozí na ně nedosáhnou. Dynamika trhu se tak podle Schmitze zastaví. Na rozdíl od České republiky je ale v Německu dobře fungující a civilizovaný trh s nájemními byty a Němci o bydlení ve „vlastních čtyřech stěnách“ nesní zdaleka tolik jako Češi, takže tímto vývojem bude zasažena jen část z nich.
Navzdory inflaci je zde skupina firem, jejichž zisky rapidně rostou. Jsou to například společnosti těžící a zpracovávající ropu, jejíž cena (nejen) v důsledku války na Ukrajině prudce vzrostla. Gunnar Hinck, redaktor levicového deníku Die Tageszeitung, se ve vydání z 10. června rozhořčuje nad přístupem liberální Svobodné demokratické strany (FDP), která spolu se Zelenými a sociálními demokraty tvoří vládnoucí koalici v Berlíně. Zelení i sociální demokraté se totiž začínají bavit o „dani z nadměrného zisku“, kterou by měly být zatíženy firmy, jež v poslední době příliš nápadně vydělávají. „Nadměrný zisk“ sice zatím nikdo nedefinoval, nicméně liberálům se tato myšlenka nelíbí. Hinck označuje FDP za „intelektuálně zakrslou a sociálně omezenou“ stranu, jež má své voliče mezi mladíky, kteří věří pouze v sílu volného, ničím neomezeného trhu. Jsou to prý „děti neoliberální revoluce“, které si ani v nejmenším neumějí představit, že by se „vítězové“ krize podíleli na sanaci systému. Hinck požaduje „debatu o rozdělení daňové zátěže“, ale obává se, že v koalici s FDP k ní nedojde. Zelení sice spolu s FDP prosadí třeba legalizaci marihuany, nicméně to je liberálům poměrně jedno, protože to nezasáhne jejich principy. Podle Hincka si předseda FDP Christian Lindner nedovolí zpochybňovat ideové kořeny své strany, takže zvýšení daňové zátěže není na pořadu dne.