O hladu jsem v České republice až doposud slyšel mluvit pouze lidi bez domova nebo ty, kteří žijí ve vyloučených lokalitách. A samozřejmě generaci, jež zažila druhou světovou válku. Většina Evropanů pravděpodobně nikdy nehladověla jiným způsobem než dobrovolným půstem. Přesto se dnes v EU naprosto nedostatečně stravuje zhruba 33 milionů lidí a toto číslo s prohlubující se potravinovou krizí narůstá, a to i na bohatém Severu. A právě pandemii hladu, která v současnosti ohrožuje přes 800 milionů obyvatel planety, se věnujeme v aktuálním čísle a všímáme si zejména přehlíženého globálního Jihu. „Problém nespočívá v nedostatku jídla, ale v rozložení jeho spotřeby,“ píše Tomáš Tožička a Tomáš Uhnák zdůrazňuje, že podmínkou konečného vymýcení hladu a podvýživy je zásadní revize současné distribuce potravin. Na hlad v poněkud jiné podobě narazíte v literární rubrice: Vojtěch Šarše píše o motivu jídla v subsaharské literatuře a Blanka Činátlová ohledává lačnost, nechutenství či nestravitelnost v dílech Franze Kafky, Thomase Bernharda či Herty Müllerové. Středobodem celého čísla je ukázka z globální reportáže Hlad argentinského spisovatele Martína Caparróse, jenž je sice celosvětově překládán, ale v češtině jste si od něj doposud nemohli přečíst ani řádku. A v exkluzivním rozhovoru s autorem se dozvíte, proč se rozhodl na sedmi stech stranách vyprávět o tom, „jaký je život, když nevíte, jestli se zítra najíte“. I on si je přitom vědom toho, že předpokladem světa, v němž nebudou každodenně lidé umírat hlady, je systémová změna, která se neobejde bez imaginace. Snad obrazotvornost v boji s hladem pomůže probudit i tato Ádvojka.