Paper Jam 2021, 146 s.
Novela Potřeba hladu prostřednictvím poměrně neobvyklé hlavní postavy ohledává městskou periferii i okraj společnosti a dotýká se rozšířených diagnóz aktuálního světa: krize mužství, vyhoření či ztráty smyslu života. Čtyřicátníku Markovi, který žije s partnerkou, chodí do práce a má vyhlídku usedlého rodinného života, najednou přestane každodenní pachtění dávat smysl. Rozpad hodnot i víry v to, co ho obklopuje, vyřeší radikálním činem: odejde od ženy a začne žít jako bezdomovec. Živí se sběrem barevných kovů a vracením lahví, přespává ve staré fabrice. Aby si udržel psychické zdraví, vždy na konci měsíce si nakoupí čisté oblečení, využije veřejnou sprchu, zajde za prostitutkou, do kina, povečeří v restauraci a nakonec přespí v hotelu. Potřebuje zkrátka pobývat na dně a pociťovat hlad, jinak by si nedovedl vážit zdánlivých samozřejmostí: „Nechtěl být nasycen, toužil po hladu, protože ten mu dával pocit, že život má smysl.“ Přerod průměrného muže v „lidské zvíře“ je popsán stroze, ale celkem uvěřitelně. Do detailů je vylíčeno postupné přivykání bezdomovectví, každodenní rutina i pár dramatických scén, osamělost i cosi jako vztah. Z několika zmínek o mladých slaboších a oblbující závislosti na technologiích sice mírně vane boomerská zášť, ale to asi prostě ke ztrátě radosti ze života patří. I když hrdina není středoevropským Jackem Londonem, jak se píše na obálce, a autor se nepřibližuje Orwellovu Holdu Katalánsku, které Marek zmiňuje jako kontrapunkt neautentické literární tvorby, jedná se o celkem povedenou psychologickou sondu do rozvrácené současnosti.