Staré lepší časy

Disney+ a Amazon Prime týden po sobě nasadily své největší taháky, sérii Obi­-Wan Kenobi a třetí řadu Bandy (The Boys). Na pohled se spin­-off Star Wars a adaptace brutálního komiksu Gartha Ennise a Daricka Robertsona víc lišit nemohou. Disney vstoupil na tuzemský trh, vytvořil čistě nostalgický produkt – s Ewanem McGregorem a Haydenem Christensenem v rolích Kenobiho a Vadera – a láká na něj místní předplatitele. Banda si ze vzpomínání na „staré lepší časy“ spíš utahuje. Jedno však oba seriály spojuje; přetahují se o dospělou generaci, která v dětském věku hltala první až třetí epizodu Star Wars a dnes vychovává vlastní potomky.

Kánon zůstal celý

Traumatizovaný Obi­-Wan po letech osamění na pouštní planetě Tatooine dostane příležitost odčinit Anakinovu ztrátu. Aby si získal důvěru unesené desetileté Leii, musí k ní být vřelejší a otevřenější, než býval ke svému bývalému žákovi. Vader naopak působí jako karikatura: je ještě víc odosobněný a žárlivě si střeží své postavení, bojí se dětí citlivých na Sílu a ještě víc inkvizitorů, kteří je na jeho příkaz loví. Takto nastíněné role mohly Star Wars dodat nové významové roviny. Obi­-Wan o Anakina přišel, protože zlehčoval jeho bolest ze ztráty matky, kterou Darth Sidious po léta přiživoval, aby Anakina nakonec přetáhl k temnotě. Přednější než pocity malého kluka bylo pro Kenobiho proroctví o Vyvoleném, který navrátí rovnováhu Síle, a slib daný umírajícímu mistrovi. Série ale nenabízí žádné rafinovanější výklady, ukazuje jen to, co diváci viděli už mnohokrát – odlehlé a pusté planety, snadný útěk z nedobytné základny či upachtěný šermířský duel –, a navíc s řadou fabulačních kiksů.

Pro Disneyho současné nakládání se značkou Star Wars byla zjevně určující zkušenost s filmem Poslední z Jediů (Star Wars: Episode VIII – The Last Jedi, 2017). Jeho režisér Rian Johnson si motto „příběh pro každou generaci“ přebral po svém, přišel se spoustou svěžích nápadů a naštval nemálo skalních fanoušků. Disney si z kontroverzí ale odnesl zjevně jen to, že je potřeba režii víc komandovat. Rozhodl se tedy dát šanci méně známé osobnosti, která by byla ochotná nechat se výrazně ovlivňovat představami studia. Volba padla na Deborah Chow, tvůrkyni filmu Květiny v podkroví (Flowers in the Attic, 2014) a zkušenou seriálovou režisérku, která natočila i několik epizod Star Wars spin­-offu Mandalorian (The Mandalorian, od roku 2019). Jak řekla ředitelka Lucasfilmu Kathleen Kennedy: „Vážně jsme chtěli režisérku schopnou zabývat se Obi­-Wanovým tichým odhodláním i bohatou mystikou způsobem, který hladce zapadne do ságy Star Wars. Jsme si naprosto jisti, že [Deborah Chow] je ta pravá. Práce, kterou odvedla na postavách v Mandalorianovi, byla fenomenální.“

Management rovněž dospěl k rozhodnutí, že by měl víc cílit na tzv. patchworkové rodiny. Desetiletá Leia tak cvičí s Obi­-Wanem stylem „když ti dcera poví, že půjdeš za vílu, tak půjdeš za vílu“ a mistr si to nechá líbit.

Kurs „nasertivity“

Banda tak svázané ruce jako Obi­-Wan Kenobi nemá a rodinné záležitosti, které byly naznačeny v předchozích dvou řadách, se rozehrávají naplno. Billy Butcher, šéf titulní Bandy, v níž se sdružují lidé bojující proti zkorumpovaným bytostem s nadlidskými schopnosti, se rok drží na uzdě, aby si našel cestu k nevlastnímu synu Ryanovi, jehož biologickým otcem je superhrdina, který znásilnil Butcherovu ženu. Po roce ale spadne do staré role; usoudí, že „sejmout supermana“ je jednodušší než se z jeho potomka pokoušet vychovat dobrého člověka (beztak pro to, stejně jako chlapcův pravý otec, nemá ty nejmenší předpoklady). K obdobnému závěru dojde i Butcherův kumpán Mother’s Milk, který své blízké péčí naopak dusí. Žádná terapie mu nemůže přinést takové zadostiučinění, jaké lze pocítit ve chvíli, kdy sprovodí ze světa nadčlověka zodpovědného za vraždu jeho rodičů a sourozenců.

Mezitím v protilehlém táboře superhrdina Homelander podléhá stále velkolepější představě o sobě samém. Příčinu lze vidět i v ne­­utěšeném dětství. Homelandera totiž v laboratoři vyrobil tým vědců a roli matky na sebe vzala bezcitná Madelyn Stillwell, viceprezidentka korporace Vought, pro niž superhrdinové pracují. Proto jediná další žena, k níž skutečně přilnul, byla nacistka a všechny ostatní, které podle svých slov „miloval po svém“, znásilňoval a ponižoval.

Mezi oběma tábory se pohybuje politička Victoria Neuman. Na jedné straně v kongresu a ve federálním úřadě dohlíží na záležitosti nadlidí, na druhé straně má úzké osobní vazby na Vought i superschopnosti, jimiž nakonec v krajní situaci musí naočkovat i svoji dceru, aby přežily.

Především její postava výmluvně ukazuje, jak se v Bandě nenuceně prolíná osobní a politické, přičemž podíl na nenávistném marasmu směřujícím k autoritářství nemají jen chamtivé korporace, jež vyvíjejí a prodávají dvounohé atomovky, a naštvaní běloši, kteří mají za to, že jim svět něco dluží, ale také demokraté, kteří dělají přesný opak toho, co říkají, a radikálové neschopní si uvědomit, že se čím dál víc podobají tyranům. Zní to, jako by si tým Erica Kripkeho, George Mastrase a Setha Rogena mohl točit, co chtěl, ale není to tak jednoduché. Dala by se v této souvislosti připomenout věta, kterou hlavnímu hrdinovi polského snímku Amatér (Amator, 1979) sdělil jeho nadřízený: „Nikdy nebudeš vědět, komu pomáháš, kdo toho využije a proti komu pracuješ.“

Na svou bídu si nezareptám

Na příšerné pracovní nároky Amazonu, pod jehož hlavičkou seriál vychází, Banda moc nenaráží. Pokud jde o „lidské zdroje“, je Amazon poučenější než Disney. Hybnou silou jeho velkoskladů nejsou neteční puritáni Obi­-Wanova ražení, ale jejich přesné opaky – lidé, co dril v korporaci příliš nežerou. Klejí, kudy chodí, vedení s nimi cvičí, jak se mu zlíbí, a pro samou práci jsou stále jednou nohou u rozvodu. Jak řekl Slavoj Žižek ve snímku Perverzní průvodce ideologií (The Pervert’s Guide to Ideology, 2012), s ironickým odstupem se lze přenést nad ledasco, včetně vlastní beznaděje a mizérie.

Nenechte se mýlit: Banda nešetří nikoho, ani bílé límečky, ani ty flanelové, co si o výzvách a vizích manažerů myslí své. Neškodným se seriál stal až ve chvíli, kdy ho koupil Amazon, který se s kritickými hlasy vůči vlastní firemní politice vypořádal přesně stejně jako fiktivní Vought International. Nechal je v seriálu zaznít, aby vzbudil zdání, že se s nimi umí vyrovnat, ale reálně nezměnil vůbec nic. Distribuovat pravdu v hávu podvratné legrace je bezpečnější než dát lidem pádný důvod zamyslet se nad tím, zda si ničí životy vlastnímu chybami, anebo doplácejí na praktiky korporace s takřka neomezenou mocí.

Autor je publicista.