Příslib štěstí jedné ženy

Na sto dvanácti stranách textu rekonstruuje francouzský spisovatel Édouard Louis život své matky z perspektivy syna, publicisty a sociálního vědce v jedné osobě a přináší závěry získané vlastním pozorováním i studiem dokumentů (hned první kapitola knihy vychází z rozvahy nad fotografií z matčina mládí, kterou autor náhodně našel). Louis matku zcela obnažuje a několikrát snad až příliš drsně připomíná fat shaming adresovaný její osobě, zdůrazňuje její axiologicky nazíranou nekulturnost i další projevy jejího venkovského původu a nad matčiným životem vyjadřuje neskrývanou lítost. Byť jsou Boje a proměny jedné ženy (Combats et métamorphoses d’une femme, 2021) vydařenou snahou o téměř sociologickou sondu do jednoho mikrosvěta – autor ostatně sociologii vystudoval – i radikální manifestací lásky a úcty k blízkému člověku, některé momenty ve mně vzbuzují těžce zařaditelné až bolestivé emoce.

Teoretička mého života

Autor se pouští do důsledného vyšetřování, během něhož se po hermeneutické spirále dostává stále hlouběji k předmětu svého zkoumání: „Říkali mi, že literatura se nikdy nemá opakovat, a já chci psát znovu a pořád jen tentýž příběh, vracet se k němu, dokud skrze něj nepůjdou zahlédnout útržky pravdy, hloubit v něm jednu díru za druhou, dokud to, co se skrývá za ním, nezačne prosakovat.“ Co se tedy za příběhem skrývá, co je tou pravdou, kterou se Louis tolik snaží odhalit a předat čtenářské obci? Jednou z odpovědí může být sociální kritika; druhou rovinu představuje matčino zoufalství. Spisovatel se ptá po štěstí své matky a ve snaze zachytit alespoň jeho střípky dochází až ke slibné a v titulu avizované matčině proměně, aby v závěru konstatoval, že jí štěstí stále chybí. Právě v tomto ohledu Louis následuje – možná vědomě, možná ne – kritické teoretiky a teoretičky frankfurtské školy, jejichž předmětem zkoumání i revolučním cílem bylo štěstí lidí, kterého, jak věřili, lze dosáhnout jen změnou materiálních podmínek.

Jestliže však autor v analýze matčina života postupuje jako antropolog nebo sociolog, nabízí se otázka, nakolik jsou závěry jeho výzkumu reprezentativní. Louis ostatně tuto otázku sám otevírá a svou pozici reflektuje: „Mohu vůbec pochopit její život, byl­-li tento život specificky poznamenán jejím údělem ženy? Jsem­-li světem, který mě obklopuje, utvářen, vnímán a definován jako muž?“ ptá se pisatel už v první třetině knihy. Matku jednou nazve „teoretičkou svého života“, sám sebe přitom staví do role hlubinného interpretanta zvoleného segmentu společně sdílené reality.

Věta jako ostří nože

Své takřka vědecké zkoumání Louis šperkuje hrou s formální stránkou psaní – a právě tyto pokusy patří dle mého soudu v současné literární tvorbě k nejzdařilejším. Spisovatel obratně přeskakuje mezi zhuštěným a lyrizovaným popisem, obžalobou společnosti a intimním dopisem blízké osobě – poslední dvě polohy známe už z předchozí prózy Kdo zabil mého otce (2018, česky 2021; viz A2 č. 3/2022) – a zdá se, jako by žánry zcela rozpouštěl. Obdobně dekonstruuje i samotný smysl literatury: „Říkali mi, že literatura se nikdy nemá podobat politickému manifestu, a já už si brousím každou větu, jako bych brousil ostří nože. Protože teď už to vím: oni tu takzvanou literaturu vystavěli proti životům a tělům jako to její. Protože teď už vím, že psát o ní a o jejím životě znamená psát proti literatuře.“

Stejně jako tři autorovy starší knihy vyšly Boje a proměny jedné ženy v překladu Sáry Vybíralové, kterou nakladatelství Paseka uvádí na obálce knihy společně s autorem originálu a která z francouzštiny do češtiny kromě Louise přeložila i další současné autory a autorky, jako jsou Édouard Levé nebo Leïla Slimani, ale třeba také Podklady pro teorii dívky (2001, česky 2019) francouzského kolektivu Tiqqun. Kromě jediného momentu, v němž poměrně nešikovně užívá v oblasti queer teorie už zastaralého termínu „lesbička“ namísto „lesba“, Vybíralová důstojně pokračuje v překladatelské praxi Miroslava Petříčka, Josefa Fulky či Jiřího Pechara a navozuje optimistickou představu o budoucnosti vydávání frankofonní beletrie a teorie v češtině.

Autorka je socioložka a teoretička kultury.