Obrazy s příběhem
Druhé město 2021, 88 s.
„Městská galerie v brněnském Bronxu bude největší pouliční galerií ve střední Evropě,“ zní motto katalogové publikace o uměleckém projektu z ulic Cejlu. V úvodu jsme seznámeni se zahraniční inspirací velkoplošných obrazů neboli muralů. První část je věnována svízelné cestě od nápadu k plánování, druhá pak popisuje vytváření devíti muralů. Mám ale za to, že důležitější je tu kontext. Pejorativní označení Bronx získala lokalita v době, kdy ji obývali víc než z poloviny Romové. Název jí dává punc jinakosti, jako by to byla fasáda, na kterou lze namalovat cokoli, včetně děl předních českých umělců. Na otázku, proč by měla být galerie zrovna tady, Reiner odpovídá: „V Bronxu mám od roku 2010 byt (…) Moje babička chodila do Sokola na Francouzskou, moje matka studovala na stejné ulici vyhlášenou textilní průmyslovku. Ta čtvrť tehdy vypadala jinak než dnes, jinak než v dobách romského ghetta (…) Městská galerie je pokračováním mého celoživotního vztahu k této městské části.“ Zlatý věk místního průmyslu dnes oprašují ve svých luxusních projektech developeři, aktérům činným v kultuře se zase hodí pojmenování evokující kriminalitu a koncentraci chudého minoritního obyvatelstva. V toponymu Nový Bronx se ozývá až mesiášská potřeba lokalitu napravit a zachránit. Reiner má čtvrť evidentně rád, ale její název, potažmo identitu interpretuje tak, jak se mu zrovna hodí. Kontrast výrazných obrazů se zanedbaným veřejným prostorem zkrátka poukazuje především na exploataci.