filosofie sportu

Někteří z našich čtenářů se občas nechají slyšet, že by uvítali, kdyby se v Ádvojce našla stránka pro sportovní rubriku (druhým dokola se opakujícím přáním bývá křížovka). Nic takového sice slíbit nemůžeme, ale čas od času se pod patronátem sociologa Vojtěcha Ondráčka sportu poměrně intenzivně věnujeme. V roce 2018 připravil téma Komu patří sport?, nyní pro vás uchystal tematický blok věnovaný filosofii sportu. Karel Kosík v roce 1991 žehral nad společností, která „s filosofií zachází jako s děvečkou“, a degradací této vrcholové myšlenkové disciplíny na „oblíbený módní artikl“. Varoval tehdy před souslovími typu „nová policejní filosofie“, „podnikání je filosofie“, „filosofie vývozu zbraní“ a podobně. Číslo, které držíte v rukou, by mělo dokázat, že v případě „filosofie sportu“ o žádné zneužití nejde, neboť máme co do činění s kritickou teorií i fenomenologií, která neváhá sport vytrvale promýšlet a nevyhýbá se ani ostře negativnímu hodnocení. Doufáme tedy, že následující stránky nejsou ani výronem „povrchní konverzace“, ani „oblastí nezávazného povídání“, jimž se vysmíval Kosík. Nejlepší úvod do tématu poskytne rozhovor s fenomenoložkou Irenou Parry Martínkovou, která vám vysvětlí nejen předmět zájmu této filosofické disciplíny, ale také její postavení v rámci filosofie. To samé nakonec platí i pro esej filosofa Jakuba Trnky. Václav Sklenář odpovídá na otázku, proč by filosofy měl zajímat fotbal, a tutor tohoto čísla ukazuje, jak souvisí okupace fotbalového svazu s postmarxismem a kritickou teorií. Věděli jste, že Gilles Deleuze byl v mládí vášnivým tenistou? Přeložili jsme rozhovor, v němž francouzský filosof mimo jiné vysvětluje, jak Björn Borg proletarizoval tento aristokratický sport. Čili sportu zdar a filosofii zvláště!