Bytová výstavba v Karlíně dosáhla letos v létě nové úrovně. K přibývajícímu železobetonu, který čím díl více znemožňuje chodcům pohyb po Rohanském ostrově, se totiž připojila novostavba, kterou developerská firma Trigema představuje jako nový typ gesamtkunstwerku. Do fasády domu, jehož půdorys připomíná ležící postavu, jsou různě zakomponovány objekty Davida Černého. S ohledem na to, že je komplex prezentován jako nová luxusní dimenze smart bydlení v Praze s měsíčními nájmy až 85 tisíc Kč, je podivné, že si pro něj firma vybrala umělecký projekt, který je několikátým odvarem již vytvořeného. Obdobné nerezové sochy Černý vytváří jako na běžícím páse – loni byla například v pražské Hostivaři slavnostně odhalena Sekretářka a umělec se při této příležitosti vyjádřil, že se jedná o první ze série žen v pracovním prostředí –, takže už by mohl být bezpochyby prohlášen za prince developerů. Jeho karlínské postavy jsou jen obměnou objektů pro hotel Miura v Čeladné u Frýdlantu nad Ostravicí – s tím rozdílem, že ty pražské jsou bohužel o dvacet metrů vyšší. Od chvíle, kdy jsem si přečetla, že Černého umělecký výkon navíc souvisí s původním posláním nedaleké Invalidovny (postavy by prý měly „ležící“ barák „ošetřovat“, spíše to však působí, že budou lidem čumět do oken), se navíc nemůžu zbavit představy, že ve fragmentech ruky trčící ze země a nohy po koleno vidím amputované končetiny vojáků. Vidina stále se rozšiřující armády Černého nerezových panáků – Kafkova hlava, těhotná žena, ruka a noha, rozcapená matka v bazénu – se tak postupně mění v noční můru.