LP, Constellation Records 2022
Montrealský label Constellation už nikdy nebude hýbat alternativou tak jako na přelomu tisíciletí, kdy světu představil postrockové legendy Godspeed You! Black Emperor a plejádu souvisejících projektů, jeho stárnutí je ovšem více než důstojné. Namísto snahy konzervovat zlatý věk vydavatelství dále hledá nové talenty na okrajích popu, rocku nebo jazzu, které snad mohou být upozaděné oproti dominující elektronice. Debut kanadské hudebnice Vicky Mettler vystupující jako Kee Avil je jedním z nejzajímavějších objevů labelu. Její hudba je zvláštně prchavá, plná nenásilných paradoxů. Zážitek z poslechu je obtížně přenosný – zůstává po něm několik nápěvů a přízračné obrysy, a přece jsou skladby vrstevnaté. S minimalistickými kytarovými nebo klavírními linkami, které replikují strohost postpunku, se prolínají temné, rudimentární elektronické plochy a beaty. Někdy se vynořuje překvapivý groove, jindy zůstává nikoli nezajímavá sterilita. Zpěv, nejvýraznější složka alba, celku vlastně nedominuje, blíží se šepotu a pohybuje se na hraně intimity a apatie. Tomu odpovídají texty plné paranoie a úzkosti. Na jedné úrovni jde o klasický případ písničkářky zpívající o začátcích a koncích vztahů, vynořují se ale i širší témata paměti nebo napětí mezi samostatností a osaměním. Crease je deska, jakou mohla natočit Jenny Hval, kdyby ji nepřestal zajímat zvuk: chladně analytická sonda i emotivní hříčka, experiment i pop. Hudba, která je zdánlivě průzračná, ale přece jen pořád někam uniká.