„Pozdvihněme velký prapor socialismu s čínskými rysy: Společný boj za všestranné vybudování modernizovaného socialistického státu“, tak zní název projevu, potažmo zprávy o stavu práce, kterou přednesl generální tajemník KS Číny Si Ťin-pching při zahájení 20. sjezdu Komunistické strany Číny v neděli 16. října. Zprávy ze sjezdu a komentáře vysvětlující význam jednotlivých – a pro běžného Číňana těžko uchopitelných – frází a slovních spojení stranického žargonu zcela zaplavily mediální prostor. To vše se děje za přísné kontroly cenzorů, ven se dostávají jen oficiální zprávy a komentáře. Například 19. října přišel Lidový deník s titulní stránkou, na níž je hlavní zpráva o druhém jednání předsednictva sjezdu. To na širším plénu (stejně jako politbyro nebo různé variace čínských legislativních shromáždění má i předsednictvo sjezdu užší, stálý výbor) schválilo seznam členů a náhradníků nového Ústředního výboru KS Číny nebo také změny tzv. stranické ústavy. S ohledem na všechny okolnosti se dá za smysl celého sjezdu označit především rituální upevnění moci Si Ťin-pchinga a jeho spojenců. To má zaručit pokračování stability, ale hlavně politicko-bezpečnostních reforem, k jejichž dalšímu provádění má Si zjevně mandát drtivé většiny stranických špiček.
Výsledky samotného sjezdu ve chvílích psaní tohoto textu ještě nešlo zcela hodnotit, neboť všechny výstupy uzavřených jednání byly zveřejněny až po uzávěrce aktuálního vydání. Ačkoli byl úvodní projev později vydán v celém rozsahu, titulní strany čínských médií obsadil „výtah“ z projevu publikovaný 16. října na webu Agentury Nová Čína. Dá se předpokládat, že jde o verzi, která je zacílena na širší stranické a laické publikum, proto je namístě věnovat se v rámci tohoto přehledu právě jí. Zjednodušeně by se dalo říct, že jde o text až překvapivě nezajímavý. Snad právě kvůli rituální potřebě stability a pokračování reforem proslov takřka vůbec nereflektuje realitu zmítanou krizemi. Projev Si Ťin-pchinga je téměř navlas stejný jako ten, jejž přednesl na 19. sjezdu před pěti lety. Ujišťuje o vedoucí úloze strany a stranické ideologie, ale například také o tom, že strana bude „neochvějně podporovat soukromý sektor“ (čehož si všiml západní tisk, patrně v naději, že jde o nějakou vlaštovku privátně-kapitalistických zítřků). Podobná floskule zazněla i v roce 2017 a mezitím se kontrola státostrany nad trhem znásobila, privatizace státních podniků zastavila, a naopak došlo k likvidaci celých sektorů soukromého podnikání. Plané naděje může vyvolávat i zdůraznění nutnosti budovat zelenou ekonomiku a „harmonické soužití člověka s přírodou“. I toto se objevilo už v předchozím úvodním vystoupení. V plné verzi projevu Si ujišťuje, že stále platí tvrzení „bezpečnost je na prvním místě“. Bezpečnost se v proslovu koneckonců objevuje jako nejčastější slovo patrně hned po „naše/my/moje/já“ nebo „stát/země“ a je leitmotivem a cílem Siho éry. „Předseda státu“ se nicméně ve své řeči aspoň náznakem zmínil o krizích, kterými v posledních letech musela strana, stát i lid projít. Něco nového tak přece jen přednesl. V ekonomice je podle něj důležité klást důraz na tzv. reálnou ekonomiku, tedy produkci a distribuci zboží a služeb, a na budování domácí poptávky, což ošperkoval svým oblíbeným termínem „dvojí oběh“, který dlouhodobě děsí globální kapitalismus. Znamená totiž úsilí o soběstačnost čínské ekonomiky a snížení závislosti na mezinárodním obchodu (myšleno hlavně na západním světě). Patrně v kontextu zesilujících amerických sankcí by podle Siho měla ČLR dosáhnout „nezávislosti v oblasti vědy a techniky“. Čína by se měla stát dokonce vědecko-technickou velmocí. K Tchaj-wanu, Hongkongu a Macau generální tajemník sdělil, že „sjednocení vlasti určitě dosáhneme“, a také, že „sjednocení vlasti určitě dosáhnout můžeme“. Zdůraznil však preferenci mírového řešení „tchajwanské otázky“, které pak zcela v duchu plánu KS Číny přednesl světu Elon Musk (a pak dostal vytouženou daňovou úlevu na prodej elektromobilů v ČLR). Sečteno a podtrženo, oslavný projev nic moc nového nepřinesl, ale zároveň uhasil naděje všech těch, kteří doufali, že „konečně přijde liberalizace a demokratizace“.
Přesto se alespoň v komerčnějších médiích, vzdálenějších „stranickému jádru“, objevují na hlavních stránkách i jiná témata než sjezd. Polostátní Phoenix TV / Phoenix Network se věnuje válce na Ukrajině, kterou podle některých západních expertů v poslední době čínská média popisují objektivněji v tom smyslu, že už nepublikují čistě proruský obsah, ale dávají prostor i nezkresleným zprávám ukrajinských úřadů a médií. Phoenix Network v mnoha článcích řeší zapojení Íránu, klíčového čínského partnera, do konfliktu na straně Ruska. Autor jednoho článku například argumentuje, že by se Rusko mělo „zbavit pýchy“ a ve velkém začít kupovat íránské zbraně, které jsou na špičkové úrovni, pokud chce válku vyhrát. V krátké videoreportáži naopak Phoenix TV nechala promluvu prezidenta Volodymyra Zelenského o tom, že ani íránské zbraně Rusku válku nevyhrají. Agentura Nová Čína na stejné téma pouze krátce a bez komentáře shrnula, že ukrajinský parlament vyzval Írán, aby přestal své zbraně dodávat Rusku. Nebo třeba to, že se podle ruských úřadů pokusila ukrajinská armáda obsadit Záporožskou elektrárnu a že Putin vyhlásil stanné právo ve čtyřech ukrajinských oblastech, aniž by agentura jasně řekla, komu to území náleží. Pět minut pro Putina, pět pro Ukrajinu.