Věčný fašismus
Přeložila Helena Lergetporer
Argo, Praha 2021, 80 s.
Knižní vydání přednášek Migrace a nesnášenlivost a Věčný fašismus ukazuje proslulého italského literárního teoretika a sémiotika jako veřejného intelektuála uvažujícího o aktuálních politických tématech. První část tenkého svazku, kterému by více slušelo být součástí rozsáhlejšího výboru, tvoří v podstatě konvenční soubor přednášek s humanistickým poselstvím. Závažnější je Věčný fašismus (a proto by možná bylo lepší držet se originálního Ecova pojmu ur-fašismus) z roku 1995, z něhož pochází i nezřídka citovaný čtrnáctibodový výčet charakteristických rysů ur-fašismu. Přes všechny drobné problémy textu, jako je údajný antimodernismus ur-fašismu, vyvrácený výzkumy Rogera Griffina, nebo „opomenutí“, že důvod, proč se zrovna fašismus stal zastřešujícím pojmem pro krajně pravicová hnutí, spočíval v kominternovském uchvácení tohoto pojmu, je Ecův text dnes inspirativnější než před třiceti lety. Právě dnes jsme totiž konfrontováni se vzestupem krajní pravice, která však zcela zjevně neodpovídá fašismům 20. století. Termín fašismus, spjatý s konkrétním politickým hnutím, příliš častým používáním devalvuje a vyprazdňuje se, a proto už je takřka nemožné adekvátně jím popisovat dnešní situaci. Promyslet dnešní krajní pravici – třeba v návaznosti právě na Ecův ur-fašismus nebo například postfašismus maďarského filosofa Gáspára Miklóse Tamáse, je jedním z nejakutnějších „sémiotických“ úkolů současnosti.