Otázkou klimatických změn a myšlenkou udržitelného rozvoje obecně se nezabývají pouze západní intelektuálové, jak s oblibou tvrdí někteří jejich kritici. Tato témata se živě diskutují mimo jiné i v arabských zemích, jejichž obyvatelé silně pociťují jejich naléhavost. Arabští komentátoři často analyzují požadavky udržitelného rozvoje, jak byly stanoveny Organizací spojených národů, a přicházejí s různými názory na tuto globální otázku. Na stránkách saúdskoarabského proreformního deníku al-Watan se v článku z 30. října s názvem „Jak dosáhnout udržitelného turismu?“ zabývá Abdurrahman Kamál především problematikou dopadů cestovního ruchu, který ovšem vsazuje do širšího kontextu. Ten vymezuje jako trojúhelník složený z ekonomiky, lidských společenství a životního prostředí, mezi jehož jednotlivými vrcholy je třeba nalézt odpovídající rovnováhu. Téměř všichni se sice shodují na sedmnácti cílech OSN, ale rozdílnost přístupů a strategií je podle Kamála nezbytná. Tak jako se od sebe odlišují ledovce, pouště či džungle, čelí každá společnost trochu jiným výzvám, na něž musí nalézat specifická řešení. Po nezbytných slovech chvály na adresu korunního prince Muhammada bin Salmána za jeho ekologické iniciativy přechází Kamál k radám arabským turistům a cestovatelům, aby přijali za svou lidskou povinnost zodpovědnější rozhodování při cestování, vybírali lety s nižšími emisemi, dávali přednost ekologickým hotelům, finance utráceli ve prospěch lokálních komunit, chovali se ohleduplně k místní fauně a flóře a měli na paměti zmíněný „trojúhelník udržitelnosti“. Sebebohulibější iniciativy vlád a mezinárodních organizací nemohou samy o sobě uspět, pokud své uvažování od základu nezmění jednotlivci, domnívá se Abdurrahman Kamál.
Na stránkách téhož listu se o den dříve, tedy 29. října, věnoval Abdulláh Fad’aq obdobnému tématu, tentokráte ovšem z čistě náboženské perspektivy, když ve svém textu „Fatwa a požadavky udržitelného rozvoje“ komentoval mezinárodní konferenci zabývající se ekologickými otázkami, kterou pořádala egyptská oficiální islámská instituce Dár al-Iftá, reprezentovaná zemským vrchním muftím Šawqím Ibráhímem Allamem. Jak tato akce potvrdila, cíle OSN ve věci udržitelného rozvoje nejsou něčím, od čeho by bylo náboženství izolováno. Kdo hledá, najde v Koránu i v příkladu proroka Muhammada množství výzev k zodpovědnému životu na Zemi a k využívání jejích zdrojů způsobem, který zajistí její přežití, a nikoliv vyčerpání. Klíčovou ideou islámu je ohleduplnost, ať již k druhým bytostem nebo k přírodě, jejíž ochrana je podle autora článku jasným náboženským imperativem. Jak uvedl muftí Allam, muslimové nesmějí být brzdou pokroku, ale musí se stát vůdčí silou změn a přispívat k ochraně života na Zemi. Výzvy současnosti si dle jeho názoru sice žádají nové přístupy, inspiraci pro ně však mohou muslimové najít v základních etických normách svého náboženství. Podle Abdulláha Fad’aqa jsou egyptští náboženští představitelé zářným příkladem toho, jak lze držet krok s dobou a zároveň ji naplňovat tolik potřebným duchovním rozměrem.
Redakční komentář al-Quds al-Arabí z 31. října, nazvaný „Libanon: poslední prezidentovy ‚úspěchy‘“, je věnován konci šestiletého mandátu libanonského prezidenta Míšála Aúna. Redakce panarabského deníku nahlíží Aúnovo působení veskrze negativně, přičemž o vztahu Libanonců k takřka devadesátiletému generálovi podle ní nejlépe vypovídá jeho strojený, ne-li přímo trapný odchod z prezidentského paláce. Míšál Aún se během své vojenské i politické kariéry vyznačoval ryzím oportunismem a ochotou měnit strany, kdykoliv to bylo ve prospěch jeho mocenského postavení. Z někdejšího spojence Izraele, který na konci osmdesátých let vyhrožoval syrskému prezidentovi Háfizu al-Asadovi, že ho „zadupe do země“, se tak stal bezpodmínečný podporovatel režimu Háfizova syna Bašára a věrný partner libanonského šíitského hnutí Hizballáh. Komentář dále ironicky poznamenává, že se maronitský křesťan Aún ve svém posledním projevu implicitně přirovnal k šíity uctívanému imámovi Alímu, jenž zůstal osamocen ve svém boji za pravdu. Aún byl přitom ztělesněním naprosté bezzásadovosti a korupce, která přivedla zemi cedrů do mnohačetné krize, v níž se dnes nachází. Dědictvím Aúnova prezidentství jsou dle redakce al-Quds al-Arabí rozvrácená ekonomika, rozkradené peníze bankovních vkladatelů, výbuch v bejrútském přístavu, jakož i aktuální – pro Libanon nevýhodná – dohoda s Izraelem na námořních hranicích v souvislosti s těžbou zemního plynu.