KK Bagala 2021, 122 s.
Ne že bych si přál, aby všichni slovenští prozaici psali o Slovensku, ale na prozaický „návrat“ Marka Vadase z Afriky na Slovensko jsem se vyloženě těšil. V povídkovém románu Šesť cudzincov se dá zachytit hravost a podvratnost jeho prvních knih, ale také ozvěny jeho „afrických“ textů. Pozadím příběhu je tentokrát reálná událost ze západoslovenské vesnice Pobedim z roku 1928. Protiromský pogrom, který se v této ospalé dědině odehrál, měl za následek šest zavražděných a velké množství zraněných Romů. Vadas tuto tragickou epizodu z dějin první republiky pozoruje z odstupu. Střídá vypravěčské perspektivy a o událostech před běsněním místních „slušných“ občanů i po něm nechává vypovídat náhodné svědky i některé z pachatelů. Místy je to působivá hra a mazlení se s vyprávěním, někdy instruktáž v matení a znejisťování čtenáře v prostoru a čase, jindy naturalistické zachycení masakru a vesnických výjevů. Nejpřesvědčivější se mi text zdá, když si relativně samostatně působící kapitoly zarámujeme pravidly literární fantastiky a událost jen vzdáleně tušíme. Naopak prozaicky méně věrohodná je unikavá a opulentní zpověď hospodského, jednoho z aktérů vraždění. Kdo chce román číst jako důkaz o tom, že holubičí národ nehrál vždy fér a nejednou skončil v ofsajdu, ten pro svůj postoj najde dost argumentů a Vadas mu k takovému čtení vytvořil předpoklady. Současně však jeho nový román funguje také na nižších úrovních, takže si čtenář může vychutnat zpravidla dobře napsané kapitoly, které tvoří mocný celek.