V poslední době slýcháme, že na Západním břehu Jordánu může vypuknout palestinské povstání srovnatelné s první a druhou intifádou. Nová vlna národněosvobozeneckého boje už přitom funguje nezávisle na palestinském politickém mainstreamu. Ohniskem odporu se stalo město Nábulus a uprchlický tábor Dženín.
Za počátek nedávných změn v palestinské společnosti bychom mohli považovat zrušení voleb na okupovaných územích na jaře roku 2021. Současná palestinská politická reprezentace se tak sice udržela u moci, ale zároveň přišla o poslední zbytky legitimity. Následovaly střety na Chrámové hoře a události kolem plánovaného vysídlování ve východojeruzalémské čtvrti Šajch Džarráh. Tehdy byl sice hybatelem událostí ještě Hamás, který z Pásma Gazy začal ostřelovat Jeruzalém a vyprovokoval tím několikatýdenní izraelskou ofenzivu, nicméně už v té době se ukázala bezprecedentní aktivace palestinské společnosti (včetně palestinských občanů Izraele), kteří masově protestovali proti izraelské okupaci.
Nová ozbrojená skupina
Lze konstatovat, že palestinská autonomní vláda v čele s Mahmúdem Abbásem je již dlouhou dobu zcela mimo reálné dění odporu proti okupaci, na němž nemá zájem, a omezuje se jen na bezzubou antiizraelskou rétoriku. Nicméně poslední události ukazují, že kabinet ztrácí i schopnost represivní a bezpečnostní kontroly vlastního obyvatelstva v některých palestinských městech, kde otěže přebírají nová militantní uskupení. Cílem těchto skupin je boj proti okupaci a osadnickému kolonialismu na palestinských územích, přičemž centrem odporu se stal hlavně uprchlický tábor Dženín a historické město Nábulus, což jsou tradiční bašty palestinského odboje.
V palestinském Nábulusu se během posledních týdnů objevila nová ozbrojená skupina s názvem Lví doupě, jež podniká útoky proti izraelské armádě i osadníkům na okupovaných územích. Její vznik je spojován se zabitím osmnáctiletého Ibráhíma al-Nábulsího, který se stal pro mnohé Palestince hrdinou. Sotva dospělý Ibráhím v létě vystřelil na izraelského vojáka a na osadníky, nikoho však nezabil a utekl. Izraelci se ho pokusili dopadnout během razií, dvakrát jim však unikl, a navíc ze svého úkrytu sdílel videa na sociální síti TikTok. Nábulsí se nehlásil k žádné specifické organizaci odporu, nýbrž jen obecně k palestinskému odboji. Poté, co ho izraelská armáda nakonec přece jen našla a během přestřelky usmrtila, účastnily se jeho pohřbu v Nábulusu tisíce lidí. Nábulsího otec je z generace, která zažila mírové dohody z Osla, a od mládí sloužil v palestinské samosprávě. Ta však především potírala domácí opozici a také palestinský protiokupační odpor, který dnes reprezentuje právě jeho usmrcený syn. Po synově smrti jeho otec sebekriticky prohlásil: „Generace mého syna se na nás zlobí právem, její odpor je legitimní.“
V souvislosti s Nábulsího smrtí a následnými ozbrojenými útoky na palestinském Západním břehu se začalo skloňovat jméno organizace Lví doupě stále častěji. Všichni její zakládající členové byli mladší pětadvaceti let a nikdo z nich již není naživu. Fenomén organizace, která dle Izraelců kooperuje se všemi skupinami odporu napříč palestinským politickým spektrem, je stále na vzestupu.
Generace druhé intifády
Vedle Nábulusu je dalším odbojným místem na Západním břehu uprchlický tábor Dženín. Také tam v posledních měsících sílí rezistence. Spousta ozbrojených mladíků z této vlny odporu nepatří k žádné z etablovaných palestinských organizací typu Hamásu, Islámského džihádu nebo Brigád mučedníků al-Aksá, ale zakládají své vlastní lokální skupiny. Většina z nich náleží ke generaci Palestinců, která se narodila okolo druhé intifády (2000–2005). Nyní jsou oni sami hybateli událostí v rámci odboje. Jak Dženín, tak Nábulus bývají v posledních měsících kvůli nárůstu odbojových či teroristických aktivit cílem izraelských razií, které nezřídka ústí v tuhé boje v uličkách těchto měst. Při jednom takovém zásahu byla zastřelena proslulá palestinsko-americká novinářka Širín abú Aklahová, když natáčela v Dženínu reportáž pro katarský kanál Al-Džazíra. Obě města byla zásadními baštami palestinského odporu už za druhé intifády, takže nynější bojovníci vyrůstali od útlého věku mezi symboly palestinského vzdoru. Vedle připomínek padlých mučedníků z přelomu tisíciletí však poslední dobou přibývají velmi rychle i plakáty nedávno padlých mladíků.
Nová vlna národněosvobozeneckého boje se v rámci palestinské komunity těší neobyčejné solidaritě. Dalším z oslavovaných mučedníků je Udaj al-Tamímí, jenž na začátku října prošel přes izraelské kontrolní stanoviště, zastřelil jednoho okupačního vojáka, další tři zranil a poté z místa činu zázračně unikl. Ve čtvrti Šu‘afát, odkud pocházel a kde se poté ukrýval, se tento holohlavý Palestinec těšil tak velké přízni své komunity, že se mladí muži nechávali stříhat dohola a na sociálních sítích se oslovovali jeho křestním jménem, aby zmátli izraelské pátrací operace. Nakonec byl sice dopaden a usmrcen, nicméně trend neutichá a zabití každého mladíka pouze motivuje k akci další v řadě.
V historii izraelsko-palestinského konfliktu to není poprvé, co se po téměř dvou dekádách zcela realisticky očekává větší všelidové povstání podobné první nebo druhé intifádě. Zatím však události takového bodu nedosáhly, přestože skutečně revolučním náladám se dění přiblížilo na jaře roku 2021, kdy probíhaly velké demonstrace i mezi arabskými Izraelci. Tyto tendence se nakonec Izraeli a palestinské autonomní vládě vždy podařilo utlumit a lze jen těžko předvídat, kdy a jestli vůbec nějaké povstání vypukne.
Autor studuje arabistiku na FF UK.