Přeložila Sára Flemrová
Odeon 2022, 158 s.
Čtvrtá do češtiny přeložená kniha italského spisovatele Paola Cognettiho nás opět zavádí do hor, které hlavnímu hrdinovi, spisovateli s výmluvným jménem Fausto, poskytují azyl před tím, co rozložilo jeho existenci ve městě. Jádrem krachu jeho milostného vztahu nicméně byla právě neustálá potřeba utíkat z civilizace, jak se ostatně dozvíme hned z druhé věty textu. Už od počátku je zřejmá nemožnost spočinutí, faustovský rozpor mezi usazením se a neustálým puzením vracet se do zbytků divočiny, vnášející do života neklid a ústící v neschopnost žít takzvaně normálně. Jako inspirace autorovi posloužila sbírka dřevotisků 36 pohledů na horu Fudži od japonského malíře Kacušiky Hokusaie. Cognetti podobně jako Hokusai načrtává v šestatřiceti krátkých kapitolách více či méně souvislý sled všednodenních událostí, které se v průběhu jednoho roku odehrávají na dohled obřího masivu Monte Rosa – ať už v Miláně, v zapadlé horské obci Fontana Fredda nebo v chatě Quintino Sella uprostřed vysokohorské pustiny. Setkáme se tu s drsnými horaly, dívkou, která hledá smysl bytí, s nepálským Šerpou nebo osmdesátiletou ženou, jež žije, jak bývalo běžné před staletími. Cognetti zjevně píše stále jednu a tutéž knihu – motivy útěku z města a nového začátku stranou civilizace, nefungujících vztahů a zbytků starého světa známe i z jeho ostatních děl. Jeho nevyčerpatelná síla spočívá ve strohém stylu, jímž se snaží přiblížit přírodním dějům, a v líčení života v horách, který je očesaný na nejzákladnější potřeby, ale jehož těžkost zároveň dává pocítit, že jde o život skutečný.