V první polovině října otřásla Francií násilná smrt dvanáctileté školačky, k níž došlo v devatenáctém pařížském okrsku. Vzhledem k faktu, že vražedkyní je nelegální migrantka alžírského původu, tragédie vzápětí využily krajně pravicové strany, aby tak podpořily svou antiimigrační politiku. Nejsilnější hlas zněl z tábora neúspěšného kandidáta na prezidenta Érica Zemmoura, který podle deníku L’Obs z 19. října použil ve svých vyjádřeních dokonce výrazu „frankocida“, jenž označuje zločin spáchaný zcela cíleně na Francouzích či Francouzkách. Podle článku jej Zemmour vyslovil v den, kdy si Francie připomínala dvouleté výročí tragického úmrtí učitele historie Samuela Patyho, jehož zavraždil mladík čečenské národnosti. „Zemmour toto slovo do svého slovníku zařadil zcela cíleně, aby zesměšnil jiné podobně vytvořené složené výrazy, jako například feminicida (násilí na ženách) nebo écocida (násilí páchané na přírodě), primárně využívané politickou levicí, ale také aby vytvořil spojitost se slovem genocida a podtrhl tím svou představu o „muslimském spiknutí vůči bílým Francouzům“. Zemmour neologismus frankocida vysvětluje následovně: zmlácení, znásilnění nebo útok nožem na Francouze či Francouzku nejsou nahodilé události, ale cílené útoky zcela srovnatelné s násilím, kterého se dopouštějí muži na ženách. L’Obs ale zmiňuje ještě jednu zajímavou spojitost, a sice to, že podobné výrazivo velmi rád a hojně používal zakladatel Národní fronty Jean-Marie Le Pen. Zemmour se tak chce podle všeho velmi jasně vymezit vůči jeho dceři a naznačit, jakým směrem se spolu se svým hnutím hodlá ubírat.
Levicová koalice NUPES (Nová sociální, lidová a ekologická unie) čelí v posledních měsících celé řadě skandálů a vnitřních rozporů, které vedou ke štěpení levicových sil, což se ukázalo zejména při říjnovém hlasování o nedůvěře vládě. Deník Libération se v článku z 31. října zabývá důvody, které vedly k tomu, že někteří socialističtí poslanci nezvedli ruku pro návrh lídra koalice, strany Nepoddajná Francie, jejímž zakladatelem je Jean-Luc Mélenchon. Podle deníku jdou návrhy na hlasování o nedůvěře ruku v ruce s využíváním kontroverzního článku francouzské ústavy o takzvaném protlačení některých návrhů zákonů silově bez nutnosti kvalifikované většiny hlasujících poslanců. „Naše hlasování o nedůvěře jsou vždy přímou reakcí na použití nedemokratického a autoritářského článku 49.3,“ říká k tématu lídr hnutí Mélenchon. Oponuje mu ovšem koaliční kolega a předseda socialistů Olivier Faure, který se domnívá, že nadužívání článku 49.3 i hlasování o nedůvěře vede k jejich delegitimizaci, což demokratické vyjednávání nepřipomíná. Výsledkem nakonec je, že poslední hlasování o nedůvěře, vyvolané koalicí NUPES, nezískalo dostatečnou podporu (hlasovalo pro něj 218 poslanců z řad levice a krajní pravice) a vládní představitelé naopak prosadili návrh státního rozpočtu pro rok 2023 a také koncepci sociální politiky hned v prvním čtení. V obou případech šlo přitom o zákony, k nimž měla parlamentní levice nejvíce připomínek.
Nezávislý levicový týdeník Politis vydal v prvním listopadovém týdnu obsáhlý rozhovor s čerstvou laureátkou Nobelovy ceny za literaturu Annie Ernaux, která je ve Francii známá i svou politickou angažovaností a otevřenou podporou Jeana-Luca Mélenchona v proběhlých prezidentských volbách. Rozhovor se částečně dotýká její umělecké tvorby, ale nezapomíná ani na politiku. Dozvíme se, že Ernaux své první politické vědomí získala již v padesátých letech při studiích na gymnáziu, kdy ji inspirovala profesorka filosofie, která do třídy několikrát přivedla alžírskou rodinu, jejíž osud velmi negativně ovlivnila tehdy probíhající alžírská válka. Rodina musela uprchnout do Francie a bydlela v malé dřevěné chatce, kterou Ernaux se svými spolužáky chodila uklízet. Spisovatelka zmiňuje, že se jí vždy příčil prezidentský systém Páté republiky, který sama pokládá za velmi nedemokratický. V prvních volbách, jichž se účastnila, šlo o referendum o změně ústavy, které inicioval Charles de Gaulle, Ernaux tehdy jako jedna z mála hlasovala proti návrhu. A tak to pokračovalo v jejím životě i dále, dlouho se neangažovala otevřeně politicky, ale vždy se vyjadřovala levicově. Koneckonců i svou tvorbu chtěla směřovat k sociálním otázkám, o nichž se tak málo veřejně hovoří. A proč ji okouzlil zrovna Mélenchon, takže se dokonce začátkem roku 2022 stala členkou jeho Lidové unie? „Vždy jsem volila socialisty, ale byla jsem zklamaná. Mélenchon mi dal pocit, že konečně mluvíme o tom, co je v životě každého z nás skutečně důležité – školství, zdravotnictví, lidská důstojnost, feminismus, společnost. Cítím, že si představuje společnost, kterou neřídí rasismus a xenofobie.“ Na závěr rozhovoru Ernaux v odpovědi na otázku, zda podporuje občanskou neposlušnost nebo hnutí jako „black bloc“, prohlásila, že by zřejmě ve věku současných aktivistů a aktivistek dělala to samé.
Francouzská fotbalová reprezentace bude v následujících dnech obhajovat titul mistrů světa při kontroverzním šampionátu v Kataru. Nejen francouzská veřejnost si přitom stále častěji klade otázku, zda vůbec toto klání sledovat. Deník Le Monde publikoval 4. listopadu reportáž, která mapuje, zda a jak se francouzská města na tuto událost připravují. Více než dvacet velkých a středně velkých měst – mezi nimi například Paříž, Lyon, Štrasburk, Brest, Lille, Rennes – se rozhodlo neorganizovat žádné oficiální projekce, fanouškovské zóny ani jiné podpůrné akce. Nejčastěji starostové či starostky těchto měst uvádějí, že při kontroverzní přípravě šampionátu zemřely desítky až stovky pracovníků, a také zmiňují negativní ekologický dopad akce. Některá města vyzývají dokonce k celostátnímu bojkotu šampionátu. Pařížský náměstek pro sport k rozhodnutí sdělil: „Nikdy jsme žádné speciální akce nezvažovali. Jednak nesouhlasíme s konáním šampionátu v Kataru, a to jak z environmentálního, tak ze sociálního hlediska, jednak by to v listopadu a prosinci bylo z energetického hlediska velmi drahé.“ Pouze dvě velká jihofrancouzská města – Nice a Cannes – údajně zorganizují fanouškovské zóny v případě, že by se francouzský národní tým dostal do semifinále nebo finále.