Trápí mě klimatická krize a rád bych finančně přispěl někomu, kdo se s ní snaží bojovat. Kdybych tento záměr ohlásil na sociálních sítích, určitě by mi lidé rychle snesli řadu tipů na nejrůznější organizace a vychvalovali jejich důvěryhodnost, důležitost a dosažené úspěchy. Je ale otázka, jestli by někdo dokázal vyčíslit i přesnou výši efektu, kterou bude mít můj dar na úbytek skleníkových plynů v atmosféře. Nad touto možností se před časem zamyslel klimatický reportér amerického magazínu The Atlantic Robinson Meyer a došel k zajímavým výsledkům, které mohou být i přes značné regionální rozdíly inspirativní také v Česku.
V USA jde vzhledem k mnohem rozvinutější dárcovské kultuře i nabídce ekologických organizací o závaznější dilema, které se dá ale ve výsledku zredukovat na volbu mezi dvěma nejefektivnějšími přístupy. Tím prvním jsou přímé snahy o snížení množství CO2 v ovzduší, ať už formou projektů usilujících o uhlíkovou neutralitu nebo rovnou zaměřených na pohlcování skleníkových plynů prostřednictvím různých experimentálních technologií. Tím druhým pak investice do klimatického lobbingu mezi politiky a na úřadech. Jakkoli jsou snahy o přesné vyčíslení efektivity finančních darů ošidnou záležitostí, americká neziskovka Giving Green se do těchto počtů pustila a opakovaně dochází k závěru, že v poměru cena : výkon jsou skutečně nejúčinnější dary organizacím, které se věnují klimatickému lobbingu – protlačením vhodné ekologické legislativy se vložené prostředky zhodnotí nejvíce.
Dárci v Česku samozřejmě nemají zdaleka takovou možnost výběru a při jejich rozhodování hrají roli i jiná kritéria. Velká část místních ekologických hnutí a organizací se navíc věnuje celému spektru aktivit, a jejich přínos se tak neprojevuje jen v oblasti redukce emisí. Pokud by však analýza výše uvedeného typu vznikla i u nás, mohla by být přece jen dobrým vodítkem třeba pro korporátní dárce, kteří už před časem naskočili na zelenou vlnu a jejich příspěvky na ekologické účely nejspíš dále porostou. Značné části z nich je samozřejmě boj s klimatickou krizí zcela ukradený a pokryteckými dary na sázení stromků či ochranu mořských želv se snaží jen lakovat své neudržitelné aktivity na zeleno. Zároveň je však mezi nimi jistě i dost takových, kteří svůj zelený obrat myslí upřímně a nejrůznější neefektivní dárcovské strategie volí jen z neznalosti.
Je otázka, k jakým výsledkům by takový výpočet zrovna v Česku došel – vzhledem k síle místní fosilní lobby i zpátečnické vládě je klidně možné, že by toho klimatičtí lobbisté v parlamentních kuloárech mnoho nezmohli ani s lepším financováním a že by investice do jiných forem aktivismu vyšla jako lepší volba. Tak jako tak by ale přehledné vyčíslení klimatické efektivity darů mohlo posloužit lidem, kteří důvěřují ekonomické a transakční logice a jimž zelený aktivismus dosud nebyl moc blízký, a jejich prostřednictvím pak i místnímu klimatickému hnutí, které větší prostředky na svou činnost rozhodně potřebuje.