Navzdory průzkumům veřejného mínění předčasné volby v Portugalsku přesvědčivě vyhráli socialisté dosavadního premiéra Antónia Costy. Generálnímu tajemníkovi socialistické strany se podařilo odčerpat hlasy svým bývalým koaličním partnerům z ostatních levicových stran. Posílila ovšem i krajní pravice.
V portugalských předčasných volbách, které se uskutečnily na konci ledna, jednoznačně zvítězil stávající premiér António Costa. Socialistická strana získala většinu křesel v parlamentu a Costa naplnil cíl, jejž si uložil. Po zhruba šesti letech vlády se obejde bez podpory komunistů a Levicového bloku, kteří patří jednoznačně mezi poražené. Costa, jemuž se kvůli dlouhé kariéře přezdívá „duracellový politik“, tak začíná novou etapu svého politického života.
V režii socialistů
„Absolutní“ bylo slovo, které kralovalo stránkám portugalských deníků den po volbách. Navzdory nepříznivým průzkumům se socialistům podařilo podruhé od karafiátové revoluce získat přes polovinu mandátů. Costovi se nakonec vyplatil politický hazard, když svou neústupností přispěl k neschválení státního rozpočtu v listopadu loňského roku, čímž se otevřely dveře pro předčasné volby.
Zhoršení vztahů s dalšími levicovými stranami bylo postupné a v posledních letech čím dál patrnější. Costa se v roce 2015 odhodlal vytvořit dohodu s Levicovým blokem a komunisty, protože to pro socialisty, kteří tenkrát skončili ve volbách druzí, byla jediná možnost, jak se vrátit do vlády. Jeho první vláda se snažila narovnat některé nejviditelnější nerovnosti způsobené politikou austerity, strany nalevo od socialistů ale žádaly, aby náprava byla důraznější a více se projevila například ve fungování trhu práce. Po volbách v roce 2019, v nichž socialisté zvítězili, už další dohodu neuzavřeli a spoléhali se na vyjednávání v parlamentu.
Costa v předvolební kampani neustále opakoval, že chce politickou stabilitu a bezpečnost, což v jeho podání může zařídit jen jednobarevný kabinet. Není tudíž divu, že jej bývalí radikálně levicoví spojenci podezřívají, že rozpočtová jednání od začátku směřoval k neúspěchu. Na rozdíl od jiných vládních stran socialisté v pandemii neutrpěli propad preferencí, ačkoli i v Portugalsku byla minimálně dvakrát situace kritická. Vláda však dokázala rozběhnout úspěšnou vakcinační kampaň, díky níž má země jednu z nejvyšších proočkovaností na kontinentě, a dařilo se jí vcelku rozumně balancovat mezi omezováním a rozvolňováním. Naopak další levicové síly zřejmě nezvládly dostatečně jasně formulovat, že kritické momenty pandemie, kdy se téměř vyčerpala lůžka na jednotkách intenzivní péče, jsou také vinou rozpočtových škrtů z dob finanční krize a přehnané finanční opatrnosti socialistů.
Ještě týden před volbami se přitom zdálo, že socialistům jejich sázka nevyjde: podle průzkumů měli socialisté a pravicová PSD obdržet podobný počet hlasů. Socialistům se ale nakonec zřejmě podařilo vysát ostatní levicové strany, k čemuž podle odborníků mohly přispět právě těsné předvolební odhady. Levicový elektorát se podle všeho rozhodl vsadit na nejsilnějšího koně, aby zabránil návratu pravice, která stále hrozí škrty i asociální politikou. Voliči si zřejmě také nepřáli zažít podobné nepříjemné překvapení, jaké přinesly loňské komunální volby – pravice tehdy navzdory všem předpovědím získala Lisabon.
„Absolutní většina neznamená absolutní moc,“ řekl krátce po zveřejnění volebních výsledků Costa a dodal, že o hlavních záležitostech bude diskutovat i s dalšími silami v parlamentu. Socialisté však tento dialog k vládnutí nepotřebují a je otázka, zda by v této chvíli vůbec bylo s kým mluvit. Pravice je po druhé drtivé porážce v krizi a k ostatním levicovým stranám si premiér uzavřel dveře. Příští čtyři roky tak budou plně v režii socialistů, pokud se ovšem nerozhádají. Absence silných protivníků totiž často mívá na politické strany neblahé účinky.
Premiéra v příštích čtyřech letech čeká období, v němž bude Portugalsko čerpat miliardy eur z evropského plánu obnovy. Lídr socialistů se snažil krotit deficit i během pandemie, což mu jeho partneři vyčítali. Teď bude mít dostatek prostředků i politickou sílu, aby začal řešit některé strukturální problémy země. Rozpočtové škrty rozvrátily veřejný sektor a nejlépe to ukazuje špatná situace ve zdravotnictví a školství. Portugalce trápí nízké důchody i platy, což je částečně zaviněno i strukturou ekonomiky, v níž má příliš silnou váhu cestovní ruch, který většinou negeneruje dobře placená místa. Costa slibuje postupně zvyšovat minimální mzdu, ale je otázka, zda bude chtít zasáhnout do zavedených poměrů. Vedle toho Portugalsko čeká podobná výzva jako další země – ekologická transformace.
Vlast, Bůh, rodina a práce
Kromě Costy měly předčasné volby už jen málo dalších vítězů. Na pravici slavila úspěch uskupení, jež se vymezují vůči zavedeným stranám. Jedná se o Liberální iniciativu a hlavně o ultrapravicovou stranu Chega, která získala sedm procent hlasů, o šest procentních bodů více než v minulých volbách. Její lídr André Ventura si vybudoval politickou kariéru na protiromských náladách. Tvrdí sice, že netrpí nostalgií po fašistickém diktátoru Salazarovi, nicméně hodnoty jeho režimu vyznává zcela zjevně. Vlast, bůh, rodina a práce – to je tradice, k níž se Ventura opakovaně hlásí. Nástup krajní pravice v Portugalsku je sice méně razantní než v mnoha dalších unijních státech, přesto bylo před několika lety téměř nepředstavitelné, že by podobná strana měla třetí nejsilnější klub v parlamentu.
Zůstává otázka, jak se portugalské dění projeví v druhé noze „pyrenejského socialismu“. Ve Španělsku se vládě socialistů a levicového uskupení Unidas Podemos na začátku února podařilo v parlamentu těsně schválit klíčovou reformu pracovního trhu, což byl jeden z hlavních slibů kabinetu. Mezi španělskými socialisty postupně sílí hlasy, aby se jejich vůdce Pedro Sánchez snažil napodobit svůj portugalský protějšek. Socialisté by mohli využít toho, že jejich vládní partneři stagnují a po odchodu zakladatele Pabla Iglesiase stále hledají novou energii. Španělsko je však podstatně komplikovanější zemí než Portugalsko a premiér Sánchez má pověst politika, který nerad riskuje. Portugalský scénář je tedy spíše nepravděpodobný.
Autor je spolupracovník redakce.