Východoafrické vydavatelství a kolektiv Nyege Nyege Tapes se zaměřuje na žánrově rozmanitou hudební produkci z blízkých i vzdálenějších periferií a spojuje přitom lokální tradice, západní pop i undergroundový přístup. Jde o zárodek utopie, nebo je za úspěchem ugandského labelu naše potřeba nacházet stále nové exotismy?
Žánry jako techno, grindcore, afrobeat, dub nebo trance se v posledních letech nepotkávají jen na světových festivalech, ale také v Kampale. Věnuje se jim totiž label Nyege Nyege Tapes, který sídlí právě v hlavním městě Ugandy. Na pomyslné mapě světové elektronické hudby se díky tomu v posledních letech z Kampaly stává stále důležitější lokalita. Na mnoha nahrávkách z katalogu Nyege Nyege se prolíná tradice se současností, respektive africké bicí nástroje s moderním softwarem na tvorbu beatů. Aktivity labelu už přesáhly hranice východoafrické země a umělci či umělkyně, jejichž alba zdobí čím dál ikoničtější logo sestavené z drobných trojúhelníků, se stávají nenápadnými favority menších i větších evropských hudebních přehlídek.
Elektrický butik
„Jsou tu jen dva kontrolery na tři pódia a k tomu přívalový déšť… Pro někoho zvenku to musí být působivé. Nejspíš si řekne: ‚Panebože, ta Afrika, je to tu jako na Divokém západě!‘ A přitom se tu lidé snaží, aby všechno fungovalo stejně jako jinde ve světě,“ vypráví umělkyně a spoluzakladatelka vydavatelství Kampire Bahana v krátkém filmu o předloňském ročníku festivalu, který dnes už skoro stočlenný kolektiv kolem Nyege Nyege pořádá od roku 2015 poblíž města Jinja.
Uganda patří mezi země s největším zastoupením lidí mezi patnácti a čtyřiadvaceti lety v populaci, a přestože mainstreamová kultura stále odráží konzervativní naladění většinové společnosti, nejmladší generace už vyrostla obklopena digitálními technologiemi. Se snadno dostupným hudebním softwarem se tak rozrostly i řady hudebníků a na scénu nastoupily nové žánry. Nyege Nyege Tapes založila skupina DJů, producentů a promotérů, kteří v Kampale pořádali pravidelné party Boutiq Electroniq, kde kromě méně známých hudebních stylů z celé Afriky, jako jsou kuduro nebo balani, znělo i západní techno a grime. Dnes má label na kontě přes dvacet nahrávek a podařilo se mu vybudovat Boutiq Studio – místo, kde se mohou se současnou produkcí seznámit i nezkušení nadšenci.
Jedním z nich byl donedávna i konžský uprchlík Rey Sapienz, kterému v kampalském vydavatelství loni vyšla první dlouhohrající deska Na Zala Zala, plná znepokojivých skřeků na pozadí temných techno beatů. Mimo to se akce Boutiq Electroniq staly útočištěm pro ugandskou LGBTQ komunitu. Ačkoli ještě na konci 19. století byla v Bugandě – předchůdkyni současné Ugandy – homosexualita tolerovaná (panovník Mwanga II. měl dokonce milence mezi pážaty), v současnosti jsou neheterosexuální projevy považovány za západní import a trestají se. Gay komunita tak žije v ilegalitě. V roce 2018 dokonce vyvinula ugandská vláda tlak přímo na členy Nyege Nyege s tím, že jako organizátoři festivalu musí zajistit, aby se zde neděla žádná „sodomie“.
Miniaturní utopie
Už při letmém pohledu na vydaná alba je zřejmé, že se label Nyege Nyege Tapes postupně proměnil v širší platformu, přesahující svým záběrem hranice státu (v Africe ostatně byly hranice často rýsovány koloniálními mocnostmi bez sebemenšího respektu k místním kulturám). V katalozích Nyege Nyege Tapes a sesterského vydavatelství Hakuna Kalula, které se zaměřuje na klubovou experimentální hudbu, tak najdeme třeba keňský projekt Duma, mixující vlivy techna a grindcoru, kompilaci Sounds of Pamoja (2021), zachycující tanzanské interprety žánru singeli, japonského DJe Scotch Egga, který spolupracoval s lokálními umělci ve skupině Scotch Rolex, nebo indonéské duo Raja Kirik, jehož členové Yennu Ariendra a Mo’ong Santoso Pribadi svépomocí vytvářejí tradiční nástroje a kombinují jejich zvuk s tvrdými beaty.
Nahrávky a aktivity Nyege Nyege jako by zpřítomňovaly sen o panafrikanismu a obrodě černého kontinentu. Audiovizuální umělec John Akomfrah ve snímku The Last Angel of History (2016), který vytvořil spolu s organizací The Black Audio Film Collective, zase představuje buben jako prvotní technologii afrofuturismu. Jeho zvuk ve filmu reprezentuje provázanost různých afrických diaspor v historii. A podobnou spojnici načrtává i jeden z posledních počinů Nyege Nyege Tapes: loni v listopadu label vydal antologii Buganda Royal Music Revival, která se vrací k tradici hudebníků na dvoře bugandského panovníka. Kromě různých bicích nástrojů tu zní i specifické lokální nástroje, jako lyra endongo nebo strunný nástroj ennanga. Na albu vedle sebe stojí nahrávky ze čtyřicátých a padesátých let minulého století i ty od současných hudebníků.
Otázkou samozřejmě zůstává, do jaké míry je rostoucí popularita ugandského labelu jen trendy záležitostí a nakolik je obliba vydavatelství u západního publika projevem hledání stále nových exotismů. Jisté je, že aktivity ugandského labelu prospívají lokálním hudebníkům i východoafrickému regionu. Díky bandcampu a podobným technologiím navíc můžeme jít přímo k pramenům, aniž bychom k tomu potřebovali nálepku „world music“, která je čím dál diskutabilnější a poněkud zavání kolonialistickým přístupem. Při pozorování činorodého hemžení v ugandské metropoli se člověk neubrání dojmu, že okolo vydavatelství Nyege Nyege Tapes vzniká jakási miniaturní utopie. Z africké kultury, západního popu i undergroundu zde vyrůstá hybridní, ale životaschopná alternativa jak k lokální, tak ke globalizované produkci. A každá taková alternativa je nesmírně cenná.
Autor je publicista.