Německá armáda neboli Bundeswehr je dle ústavy Spolkové republiky Německo určena pouze k obraně. Již od konce druhé světové války to byla určitá „svátost“, okolo které se opatrně našlapovalo, aby se v žádném případě nevyvolávaly resentimenty vůči nacistickému Wehrmachtu. Německá armáda si do „republikánského období“ po roce 1945 proto nenesla právě jednoduché dědictví. Aktivní účast na ozbrojených konfliktech dlouhá desetiletí nepřipadala v úvahu. To se díky válce na Ukrajině začíná očividně měnit. Premiér Olaf Scholz pronesl památnou větu, že „Bundeswehr bude bránit každý čtvereční metr teritoria zemí NATO“, což mnohým vyrazilo dech. Úlohou německé armády v posledních desetiletích se zabýval profesor historie Sönke Neitzel v analýze pro deník Die Taz z 8. března. „Kultura se nezmění přes noc a skepse vůči armádě je pevně zakořeněna v politické sebereflexi Německa.“ Takto Neitzel, který vyučuje vojenskou historii na univerzitě v Postupimi, shrnuje celý problém. Po prohře v druhé světové válce bylo naprosto nemyslitelné, že by se Němci aktivně účastnili jakéhokoli konfliktu se svými ozbrojenými složkami. Neitzel píše, že si armáda pouze pasivně „hrála na válku“, bez reálné možnosti vystřelit jediný náboj, a pouze tak dosáhla společenského konsenzu ohledně vlastní existence. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let zdánlivě došlo k fukuyamovskému „konci dějin“, Němcům „došli nepřátelé“, což samozřejmě dále zpochybnilo nutnost se armádou vůbec zabývat. Pokud byl Bundeswehr někam posílán, jednalo se o malé jednotky, které plnily především policejní úkoly. Navíc Německo využívalo aktivitu své armády za hranicemi země primárně ke „zvýšení svého zahraničněpolitického vlivu“. Neitzel dodává, že vojsko mělo vystupovat na svých misích civilně a „v žádném případě nestřílet, vojáci byli de facto ozbrojení sociální pracovníci“. Zlom přišel v roce 2002, kdy byla německá armáda poslána do Afghánistánu. V severní části země, kam byl Bundeswehr umístěn, byl relativní klid, takže se Němci mohli soustředit na humanitární pomoc. V roce 2006 však jeden důstojník bombardoval cisternový návěs a při tomto útoku zahynuli také civilisté. V Berlíně měli jasno, že se něco podobného nesmí opakovat. A politici se stále odvolávali na veřejné mínění. V tom je podle Neitzela kámen úrazu: veřejné mínění v Německu ze zásady rozhodně aktivity Bundeswehru nevylučuje. Pouze jim chce rozumět a chce vědět, proč a kde je armáda aktivní. Neitzel tvrdí, že problémem německé armády je především německá politika, a nikoli německé obyvatelstvo. Reformy armády byly trvale blokovány sociálními demokraty a pro bývalou kancléřku Angelu Merkelovou toto téma nemělo prioritu. Výrazy jako „válečná pohotovost armády“ prostě zmizely ze slovníku a Německo se nacházelo dlouhé roky ve fázi „strukturálního pacifismu“. Pokud chce kancléř Scholz kvůli válce na Ukrajině vyčlenit na armádu sto miliard eur a přispívat na ni každý rok více než dvěma procenty z rozpočtu, je třeba ho vzít za slovo. Dvě třetiny obyvatelstva jsou pro. Jen tak se podle Neitzela podaří Německu ochránit evropské hodnoty a demokracii.
Němci nemají ambivalentní vztah pouze ke své armádě, ale mnohdy také k Rusku. Ve chvílích, kdy je společenský konsenzus jednoznačný a protiruský, je každé vybočení z řady nápadné a může s sebou nést politické důsledky. Sasko jako svébytná spolková země v posledních letech fungovalo jako svého druhu most mezi Německem a Ruskem a například v „horké fázi anexe Krymu“ se za každou cenu snažilo s Ruskem minimálně na pracovní úrovni zachovat styky. Proto nepřekvapí výroky saského ministerského předsedy Michaela Kretschmera, o nichž informuje drážďanský deník Sächsische Zeitung ze 7. března: „Budeme žít v míru pouze tehdy, pokud bude vládnout mír s Ruskem.“ A dále: „Je třeba zachovat s Ruskem rozumný vztah.“ Tato vyjádření se výrazně liší od zbytku německého politického světa. Vladimir Putin byl v letech 1985 až 1990 vyslán jako důstojník KGB do Drážďan, kde se dokonce narodila jedna z jeho dcer. V roce 2009 obdržel, už jako ruský prezident, saský Řád svatého Jiří za zásluhy v oblasti kulturního porozumění. Ten mu byl sice po útoku na Ukrajinu odebrán, nicméně v posledních letech se saští politici u Putina doslova předbíhali. Kretschmer s ním mluvil naposledy v roce 2021 při své návštěvě Moskvy. V časech „horké fáze korony“ chtělo Sasko kupovat vakcínu Sputnik: Kretschmerovi bylo jasné, že podobná prohlášení zvýší jeho popularitu u saského obyvatelstva, které je spíše proruské, a tak zabrání tomu, že by téma covidu-19 zabrala pravicově populistická AfD. Samozřejmě, že saský premiér dnes také vítá ukrajinské uprchlíky. Nicméně upřednostňování „pohledu na východ“ před vazbami k západním spojencům, jež se na dlouhé roky stalo osou saské zahraniční politiky a z něhož těžila i Česká republika, je v saské DNA pevně zakořeněno.
A pak je zde také bývalý kancléř Gerhard Schröder, který má stále několik důležitých mandátů v ruských firmách. V posledních letech fungoval Schröder jako „spojka“ do Moskvy, o čemž informuje ekonomický týdeník Wirtschafts Woche ze 4. března. Putinův osobní přítel Schröder se bil za plynovod NordStream 2, vysvětloval domácímu publiku ruskou politiku a pilně vyvracel pochyby, že s ruskou „demokracií“ je něco v nepořádku. Po násilném vpádu ruské armády na Ukrajinu se zcela automaticky očekávalo, že Schröder odevzdá všechny mandáty v ruských firmách, útok odsoudí a stáhne se do zaslouženého důchodu. Nic z toho se nestalo. Místo toho se nechal slyšet, že válku je sice třeba ihned ukončit, ale že „chyby se dělaly na obou stranách“. Tuto větu si mohl a měl odpustit. Putina v žádném případě přímo neodsoudil. Jeho chování má ale následky: ukončil s ním spolupráci švýcarský Ringier, odchází z dozorčí rady stavební firmy Herrenknecht a vytratili se v podstatě všichni jeho blízcí spolupracovníci. V důsledku vlastní zarputilosti a tvrdohlavosti se tak dostává do naprosté politické a osobní izolace. Před dvěma týdny o něm Putin prohlásil, že „je to slušný člověk, kterého respektujeme“. Takovému výroku se říká „polibek smrti“, který bude Schrödera provázet na nevyhnutelné cestě do zapomnění.