Aktuálně platné zákony o myslivosti a o lesích vyžadují novelizace, které by reagovaly na současnou klimatickou krizi včetně kůrovcových a jiných kalamit z posledních roků. Nový přístup k lesnímu hospodaření je v době, kdy se začíná s rozsáhlou obnovou porostů, nezbytně nutný.
V důsledku masivního hynutí našich lesů už nejen vědci a ochránci přírody opakují formulku „potřebujeme lesy druhově pestré a věkově i prostorově diverzifikované“. Mnoho lesníků by skutečně k tomuto cíli chtělo směřovat a preferovat přírodě blízké postupy hospodaření. Brzdí je však nevhodně nastavené dotace a zastaralá legislativa, jiné zase konzervativní ekonomické smýšlení. Současný zákon o lesích, schválený v roce 1995, sice ve své době znamenal určitý progres, ale ten do značné míry zbrzdilo ministerstvo zemědělství špatně nastavenými vyhláškami. Celková koncepce zákona a navazujících vyhlášek je tak šitá na míru takzvanému lesu věkových tříd. Jde o porosty, ve kterých se stromy zasadí najednou a pak se všechny holosečnou těžbou „sklidí“ – jako na poli. Lesníci, kteří chtějí pěstovat lesy, v nichž je zastoupeno množství druhů, stromy jsou různě staré a rostou z přirozeného zmlazení, tak narážejí na řadu překážek.
Dnes už i pracovníci ministerstva zemědělství přiznávají, že potřebujeme připravit úplně nový lesní zákon. Žádné kroky k tomu ale nepodnikají. Přitom příprava a následné schválení zcela nového zákona potrvá minimálně tři roky, spíš ale déle. A tolik času nemáme. Některé změny je nezbytné udělat hned, právě nyní totiž obnovujeme lesy na obrovských kalamitních plochách a rozhodujeme tak o jejich budoucnosti.
Nemáme čas
Současné početní stavy spárkaté zvěře (jeleni, daňci, srnci, mufloni) jsou mnohonásobně vyšší, než kolik jich lesy uživí, a tak spárkatá zvěř sežere či vážně poškodí většinu vysázených mladých stromků. Chutnají jí více listnáče či jedle a méně smrky, takže pokud v lese něco zbyde, jsou to zase jenom smrky, které znovu vytvoří smrkové monokultury. Konkrétně spárkatá zvěř dle inventarizace škod, která byla zpracována pro ministerstvo zemědělství v roce 2015, v průměru poškodila 58,7 procenta mladých stromků. Listnáčů a jedlí (tedy melioračních a zpevňujících dřevin) bylo poškozeno 63 procent, přičemž na polovině území republiky bylo poškozeno přes 75 procent a na čtvrtině území dokonce 97 procent mladých listnáčů a jedlí. V roce 2020 měla proběhnout další inventarizace škod, ministerstvo zemědělství ji však nenechalo zpracovat. V lesích nicméně vidíme, že v řadě oblastí poškození narůstá. Na většině území neodrostou sazeničky listnáčů a jedlí bez ochrany oplocenkou nebo repelentním nátěrem. Přirozené zmlazení zvěř spase ještě jako semenáčky. Jediným řešením je tedy snížit početnost zvěře natolik, aby semenáčky listnáčů a jedlí mohly odrůstat i bez zaopatření. K tomu je ovšem nezbytné změnit zákon o myslivosti: začít plánovat lov zvěře podle míry poškození lesů a nechat o lese opět rozhodovat jeho vlastníky.
Vzniku odolnějších lesů ale brání i lesním zákonem stanovená povinnost zalesnit paseky do dvou let po těžbě, což vlastníky nutí k umělé výsadbě sazenic. Přitom chceme-li vypěstovat odolnější lesy, musíme naopak uměle vysazovat co nejméně a dát co největší prostor přirozené obnově. Stromy vzešlé ze semínek jsou lépe přizpůsobené místním podmínkám. Mají například mnohem lépe vyvinutý kořenový systém oproti stromům, které rostou ze sazenic uměle vypěstovaných v chemizovaných školkách a pak přesazených do lesa. Navíc když na holiny vysázíme sazenice najednou na celou plochu, vznikne zase věkově stejnorodý les.
Proto je nezbytné nejdříve rychlou novelou v zákoně o lesích zrušit povinnost do dvou let po těžbě plochu zalesnit a do pěti let vysázenou kulturu stromků takzvaně zajistit, aby nezarostla buřením (trávou, ostružiním apod.). Dále je nutné zrušit povinnost kácet souše. Na staré, suché či již tlející stromy je totiž vázána až třetina druhů ptáků, hmyzu, hub, mechů a dalších organismů, které v lese žijí. Obě tyto překážky ministerstvo dočasně překlenulo opatřením obecné povahy, jímž lhůtu k zalesnění prodloužilo a pozastavilo povinnost kácet suché stromy. Jeho platnost ale v tomto roce skončí, takže novelu zákona o lesích je třeba schválit ihned a pak neprodleně začít připravovat zákon úplně nový.
Minimální ekologické limity
Nový lesní zákon by měl být vytvořen na jiných principech než ten současný. Do popředí musí postavit zajištění životodárných funkcí lesů v krajině: schopnost zadržet vodu, stabilizovat klima, skladovat uhlík, chránit půdu, čistit vzduch i vodu, zajišťovat biodiverzitu. Zákon by dále měl uvolnit ruce vlastníkům lesů – nechat je zvolit, jak chtějí hospodařit, zrušit přehršel byrokratických a administrativních povinností a místo nich zakotvit jen několik nepřekročitelných ekologických limit, které zajistí plnění výše uvedených funkcí. K minimálním limitům, které by měl lesní zákon zakotvit pro všechny bez rozdílu, patří přísnější omezení velikosti holoseče, ochrana půdy před vyčerpáním a poškozením těžbou, druhová skladba a biodiverzita. Chybí stanovení větších požadavků na lesy veřejné – kromě nového lesního zákona je potřeba připravit a schválit i vlastní zákon o státním podniku Lesy České republiky.
Pokud jde o zachování biodiverzity, nestačí ji zabezpečit pouze v chráněných územích, ale i v lesích hospodářských. Musíme zajistit ponechání určitého množství starých stromů a tlejícího dřeva a ochranu půdy (minimalizovat holoseče) ve všech lesích – i to lze upravit lesním zákonem. A nezbytné je rovněž vytvořit prostor pro rozmanitost hospodářských postupů na úrovni krajiny a většinový způsob hospodaření posunout od holosečného (pasečného) k přírodě blízkému hospodaření. Zároveň musíme nechat určitý prostor pro historické způsoby – takzvané nízké (pařeziny) a střední lesy nebo lesy světlejší (s nižším počtem stromů na ploše) – i pro lesy ponechané samovolnému vývoji, divočinu. A k tomu již samotný lesní zákon nestačí. Musí jej doplnit úpravy zákona o ochraně přírody, zadání pro veřejné lesy, včetně zavedení certifikace FSC (Forest Stewardsip Council), a dotační politiky.
Selhání ministerstva
Ještě nezbytnější je zasáhnout do podmínek dotací tak, aby veřejné peníze skutečně podpořily přeměnu našich lesů a napomohly zvětšení jejich odolnosti. Příspěvek na obnovu lesů přirozeným zmlazením a přípravnými dřevinami by měl být vyšší. Při zalesňování holin by měla být podpora umělé výsadby cílových dřevin omezena na maximálně padesát procent plochy, a nejméně polovina plochy pak obnovována s využitím přípravných dřevin. Některé dotace zcela chybějí, například na ponechání lesů samovolnému vývoji.
Ministerstvo zemědělství letos konečně přišlo s novým programem plošné podpory adaptace lesů na klimatickou změnu. Jeho podoba je ale dalším selháním ministerstva – podmínky přidělování peněz jsou nastavené tak, že k výraznému zlepšení stavu lesů nepovedou, protože neambiciózně odpovídají zastaralé praxi. Například požadavek přirozené obnovy lesů je naplněn dosažením pouhého desetiprocentního podílu, což je hluboko pod současným průměrem 16,5 procenta a rozhodně to nebude motivovat vlastníky k jeho zvyšování, ba právě naopak. Pro zajištění odolnosti porostů by přitom podíl měl tvořit nejméně padesát procent. Požadavek šetrného přibližování dřeva je zase důležitý proto, aby nedocházelo k poškození půdy, vytváření erozních rýh a narušení vodního režimu. Podmínky pro přiznání podpory ovšem stanovují použití šetrných technologií pouze v rozsahu deseti procent objemu vytěženého dřeva. A podobně se to má s požadavky na pestřejší druhovou skladbu, omezení holosečí a ponechání části stromů k zetlení. Ministerstvo zemědělství tak plánuje vložit čtyři miliardy korun ročně do programu, který nepovede ke svému cíli – adaptaci lesů na změnu klimatu. Jeho pravidla je proto nezbytné co nejrychleji přepracovat.
Autoři působí v Hnutí DUHA.