Nedělám hudbu k mytí nádobí

„Tohle je můj poslední release v rámci labelu. Ode dneška jsem úplně volný, dokonce volnější než kdy dřív,“ řekl americký rapper vystupující pod jménem JPEGMAFIA po vydání svého čtvrtého alba LP! a pro jistotu k tomu dodal: „Nedělám hudbu, kterou si pustíte k mytí nádobí…“ Když se v jednom z tracků ptá „What kind of rappin’ is this?“, dobře si uvědomuje, že jeho hudba se zařazuje do jednoznačných žánrových kategorií jen těžko. JPEGMAFIA používá samply popu, rocku, hip hopu i telefonního záznamníku stejně jako glitche nebo šumy a jeho podvratné zvukové koláže vnášejí do undergroundového rapu nové impulsy.

Nintendo je republikán

Podobně jako názvy loňských a předloňských releasů pojmenovaných jednoduše EP! a EP2! toho ani titul JPEGova aktuálního studiového alba o jeho obsahu moc nenapoví. „Udělal jsem to, aby posluchači neměli žádná očekávání,“ vysvětloval JPEGMAFIA v rozhovoru pro server Purple Sneakers, proč se roz­hodl pro zkratkovité názvy svých posledních nahrávek. „Kdybych je nazval konkrétněji a třeba i nějak divně, například Můj ovladač k Nintendo DS je republikán nebo tak něco, možná by si lidi řekli, že je to neosloví, a ani by si ty desky neposlechli.“

Loňské album, na kterém baltimorský hudebník kombinuje rapový projev se zvukovými experimenty, punkovou přímočarostí i popovou nostalgií, každopádně na první pohled působí jako jedno z jeho nejpřístupnějších děl. Otevřenost, se kterou na LP! mluví o společenských problémech, v kombinaci s provokativním humorem, nadsázkou a suverénní produkcí dělá z desky komplexní celek, z něhož je cítit naštvání, osamělost i neústupnost. Posledně jmenovaná vlastnost rappera provází po celou jeho kariéru. Sám JPEGMAFIA to před třemi roky v rozhovoru pro The Guardian formuloval takto: „O mojí hudbě je slyšet až teď, když mi bylo dvacet devět. To proto, že mě nezajímají všechny ty kraviny kolem. Nemám manažera, který by tajně pracoval pro Interscope. Jsem pravý opak těch, co velebí hudební průmysl. Dělal jsem své věci od patnácti do osmadvaceti, a nikoho to nezajímalo. Upřímně řečeno, s jinou povahou bych asi zahořknul.“

Veterán

JPEGMAFIA, vlastním jménem Barrington DeVaughn Hendrick, se narodil v New Yorku do rodiny jamajských imigrantů. Dospíval ovšem v Alabamě, kde se setkal s rasismem. Zřejmě i proto se jak ve své tvorbě, tak na sociálních sítích často vymezuje proti diskriminaci. Když mu bylo osmnáct, přihlásil se do armády. Odsloužil si v ní čtyři roky, a to i na základnách v Iráku či Kuvajtu. „Náborář přišel k nám do školy a já si řekl: ‚Sice můžu umřít, ale nemám na vybranou, jinak se odsud nedostanu…‘ Nejsem patriot, netoužil jsem bránit vlast nebo něco takového. Byl jsem chudý. A po pravdě, dneska mám pocit, že toho zneužili,“ svěřil se JPEGMAFIA v rozhovoru pro The Guardian. Hudbu prý vytvářel i na vojenských základnách – jeho druhá, průlomová deska ostatně dostala název Veteran (2018). Po ukončení služby v Air Force se Hendrick usadil v Baltimoru a navázal kontakty s tamní experimentálně rapovou scénou, s níž je dodnes spjatý.

Z posledního alba LP! – ale částečně i z předchozí nahrávky All My Heroes are Cornballs (2019) – je kromě naštvanosti a sarkasmu cítit také značná nostalgie. JPEGMAFIA totiž s odkazem na dětské vzpomínky a formativní zážitky do svých tracků sampluje skladby z předchozích dekád. V rozhovoru pro NME k tomu uvedl: „Okolo roku 2000 jsem byl ještě malý, bylo mi teprve deset. Vyrůstal jsem v době, kdy všechno znělo jako Timbaland. A zdá se mi, že jako Timbaland zní hudba pořád. Všechny jeho beaty jsou jako z budoucnosti, dokonce i po třiceti letech.“ Zasněný stesk provází slabost pro mainstrea­mové hity a jejich reinterpretace. „Neposlouchal jsem nic kromě popu a pop rapu. Popová hudba mě fascinovala. Bavilo mě brát si její energii a pak s ní pracovat undergroundovým způsobem,“ popisoval JPEGMAFIA v rozhovoru pro Office Magazine, co inspirovalo jeho aktuální album. „Chtěl jsem vytvořit poprapové album, i když nakonec to tak úplně nezní. Ale mým původním cílem bylo udělat něco, co by bylo přístupné i běžným posluchačům.“ Tato snaha je nejzjevnější v tracku ­Thot’s Prayer!, v němž JPEGMAFIA pomalu rapuje refrén hitu Baby One More Time americké popové hvězdy nultých let Britney Spears: „Moje osamělost mě zabíjí/ Musím se přiznat, že pořád věřím a snažím se dál/ Když nejsi se mnou, o rozum přicházím/ Tak dej mi znamení“. Slova, která se v původní verzi ztrácejí v taneční melodii, získávají nový, pochmurnější význam, zvláště pak pointa „Hit me baby one more time“. JPEGMAFIA tak pod naleštěným popovým povrchem odkrývá momenty smutku a osamění.

Realita mě uráží

JPEGův nekompromisní přístup k ­tvorbě s sebou v důsledku přináší i pocity izolace: „Jsem negativní bitch/ Kamarádi se proti mně obrátili, když jsem zbohatnul,“ rapuje ­JPEGMAFIA ve skladbě Dam! Dam! Dam!, sebelítost nicméně v jeho tvorbě nenajdeme. „Vlastně mě štvou věci, které se dějí už dlouhé roky. V tom se moje hudba nijak neliší od toho, co dělal Ice Cube před třiceti lety a ještě předtím Public Enemy. Žijeme v nové době, ale problémy zůstávají stejné,“ zamýšlí se JPEGMAFIA nad tím, proč je jeho tvorba někdy interpretována jako radikální. Sám sebe nepovažuje za provokatéra, spíš se snaží upozorňovat na rasismus a další problémy, na něž narážel během dospívání a působení v armádě. Ve starším tracku Trussmidaddi například slyšíme audiozáznam zachycující zastřelení dvanáctiletého afroamerického chlapce Tamira Rice policejní hlídkou. „Jsem snad pozér? Ne, jenom se vztahuju k tomu, co se děje, a realita mě uráží. Co to vůbec znamená ‚pohybovat se na hraně‘? Má to nejspíš naznačit, že využívám rasové problémy jako nějaký trik. Jako bych devětadvacet let nežil život černocha a neviděl všechny ty sračky, co se dějí!“

A podobně neústupný je JPEGMAFIA i v postoji ke své hudební kariéře. „Nechci se nechat prodat/ Nechci se stresovat kvůli výdělkům,“ rapuje například v tracku Sick, Nervous & Broke! z aktuální desky. Sám se ostatně stará o mixování i masterování svých nahrávek a v úvodu zmíněný odchod od labelu EQT jen potvrzuje, že tenhle rapper si bude stát za svým, i kdyby měl nakonec zůstat sám.

Autorka je publicistka.