Kresba Eliška Plyš
Sledovaly jsme večerní zprávy na Nově, kde ukazovali, že se některé nemocnice rozhodly zveřejňovat anonymizované seznamy pacientů, kteří vyžadují intenzivní péči, spolu s informací, zda jsou očkovaní. Ilona, která seděla vedle mě, to klidným hlasem okomentovala: „Oni lžou.“ Zeptala jsem se jí, jak to ví, a ona na to, že na Facebooku byla videa z demonstrace, kde mluvili doktoři a říkali spoustu zajímavých informací. Nejdřív mi ukazovala jakési video na svém mobilu. Ptala jsem se, jak ta videa hledá. Prý se jí tam prostě ukazují. Hledaly jsme je pak i na mém mobilu, a když jsme jedno našly, pod ním se najednou objevila řada dalších se stejným tématem. Z některých se člověk dozvěděl, že vakcína ještě není úplně schválená, z jiných zase, že obsahuje strašná svinstva, třeba i část viru HIV. Byly to útržky z demonstrací, kde mluvili i různí u nás provaření odborníci a lékaři. Informaci o HIV sděloval jakýsi člověk v bílém plášti. Zda to ale byl skutečně lékař, jsem v tu chvíli nedokázala ověřit. Další video bylo simultánně překládáno z angličtiny a bylo jakoby z předcovidové minulosti. Varovalo, že přijde uměle vytvořený virus, proti němuž se pak bude podávat vakcína, jejímž skutečným smyslem bude snížit světovou populaci. Nikde ovšem nikdo nemluvil o tom, že by nemocnice lhaly o počtech pacientů – prý to říkaly v nějakém jiném videu jakési zdravotní sestry, ke kterým jsme se ovšem už neproklikaly. Nebo možná tvrdily pouze to, že nemocnice mají víc peněz za pacienty, kteří mají covid, a že situace není tak vážná, jak se zdá z médií.
Ilonina šestnáctiletá dcera, která už mluví lépe anglicky než česky a kterou jsem dosud viděla, jen jak se maluje, prohlíží v zrcadle nebo kouká do mobilu, zvedla oči od displeje a řekla: „Ale mami, vždyť na to umřela teta.“ Ilona neochotně připustila, že covid opravdu může skončit špatně, ale doktoři na Facebooku přece říkali, že je to tím, že se neléčí hned od začátku. Navíc nemoc je jen teoretické riziko, nemusíš přece covid nutně chytit, kdežto očkování je riziko zcela jasné.
Dívaly jsme se na stejné zprávy, ale každá jsme si je vykládala jinak. A také v našich mobilech se odehrávalo něco úplně jiného – dokud jsem ovšem neklikla na první video. Potom jsem se naopak docela dlouhou dobu podobných příspěvků nemohla zbavit. Ještě dodám, že moje kamarádka Ilona sice nemá formální vzdělání, ale je chytrá, lidská, soucitná a nesmírně vtipná. Jsme si blízké už přes dvacet let.
Výše zmíněnou zkušenost jsem zažila loni na podzim ve Velké Británii, kde žije relativně početná diaspora českých Romů, kteří odešli z České republiky, často před rasismem a také za lepším životem. Nežijí si tu většinou špatně, integrovali se, ale přece jen jim chybí četnost sociálních kontaktů, na které byli zvyklí ve své domovině, a tak tráví poměrně dost času na sociálních sítích, konkrétně na Facebooku, díky němuž sdílejí fotky se zbytkem rodiny, která je emigrací často rozdělená. Narážejí zde ale také videa, která nabízejí alternativní výklady skutečnosti, někdy úplně fantastické. Objevují se proto, že je sdílejí jejich přátelé, nebo proto, že na některé z nich klikli, jako se to stalo mně.
Nyní jsem byla ve Velké Británii znovu, opět jsem navštívila romské emigranty a zase jsem narazila na popsaný fenomén. Nejdřív jsem si odpoledne povídala s jedním pánem a nějak jsme se dostali ke covidu. „Já na covid nevěřím, i když můj brácha ho měl a byl čtyřicet dní připojený na přístrojích,“ vyprávěl mi. Protože pracoval dvacet let v nemocnici, doktorů si prý váží a umí s nimi vycházet. Při bratrově propuštění jim děkoval, že mu zachránili život, a pozorně si vyslechl, jak se mají o pacienta v domácím prostředí starat. Covid je ale podle něj nafouknutá bublina… Proto jsem ani nebyla moc překvapená, když později večer u něj doma na oslavě došlo na téma rusko-ukrajinské války, respektive na její popírání. Jde o tytéž informační kanály.
Putin prý udělal dobře, když přišel ukončit vleklou válku na Donbasu a zachránit ruské obyvatelstvo před systematickým vyvražďováním ukrajinskou armádou. To, co nám prezentuje ve zprávách Česká televize, je všechno fejk. Ukazují pořád dokola stejné záběry rozbitých domů, které se nápadně podobají nějakým vyhořelým barákům na Slovensku. Češi jsou blázni, že si do země natahali tolik uprchlíků… Když pak dcera mého hostitele úplně vážně prohlásila, že je ukrajinským uprchlíkům poskytována i specializovaná lékařská pomoc, na kterou čeští pacienti nedosáhnou, a Češi na ni musí sbírat víčka, začala jsem si připadat jako v absurdním filmu. Tito lidé odešli z Česka hlavně kvůli rasismu a na rozdíl od zmíněné kamarádky mají všichni nějaké školy, mají maturity, vyjadřují se kultivovaně. Jejich děti a vnuci studují v Anglii dokonce vysoké školy. Není to tedy jen otázka vzdělání nebo inteligence, ale také prostředí, v němž se pohybují. K upevnění jejich názorů asi přispívají i protiruské projevy liberální části společnosti, což je jim jako Romům podezřelé. Přejímání podobných předsudků vůči Ukrajincům jako celku je sice samozřejmě nelogické, podle všeho je však součástí téhož myšlenkového postupu, podle kterého covid vlastně neexistuje – i kdyby na něj někdo v rodině zemřel.
Romové v emigraci ovšem nejsou jediní, kdo podléhá konspiračním teoriím, a vím, že jim nepodléhají zdaleka všichni. Propadnout se do paralelního světa je nicméně snadnější, než se zdá, a v případě diaspory je ta pravděpodobnost ještě větší. Nejde přitom ani tak o dezinformační weby, všechno se to přece objevuje přímo na Facebooku. Zákazem dezinformačních webů se tedy tento problém jistě nevyřeší. A protože mám ty lidi ráda, nedokážu se k této situaci postavit tak, že se jim prostě vysměju. Zkrátka, nenapadá mě žádné dobré řešení, jak onu dezinformační pevnost rozbít, cítím jen obrovský smutek.
Autorka je redaktorka Alarmu.