Podpora maďarského premiéra Viktora Orbána plyne z vlády „pevné ruky“, ale také z opakovaně zdůrazňované pozice oběti, v níž se údajně dnes Maďarsko v Evropě nachází. Antifideszovská koalice ve volbách neuspěla nejen vinou spolupráce s nacionalistickým Jobbikem, ale také kvůli sázce na špatného lídra.
Putinova válka na Ukrajině má prvního jasného vítěze. Je jím Viktor Orbán. Čtvrtou volební výhrou v řadě (a celkově již pátou, neboť vládl i v letech 1998–2002) se uzavřel pomyslný kruh jeho podpory. Stejně jako v roce 2010 i nyní získal kolem 53 procent hlasů. Tentokrát dokonce při vysoké účasti (67 procent). V letech 2014 a 2018 byl volební zisk Fideszu okolo 44, respektive 48 procent. Jen z tohoto přehledu je zřejmé, že maďarský premiér je politickým fenoménem světového formátu. Až mu v roce 2026 vyprší páté funkční období, bude u moci v součtu již dvacet let.
Podpora poloviny národa
Skutečnost, že dokázal v klíčové fázi kampaně zareagovat na válku v sousední zemi a bleskově přepnout do role jediného garanta míru, bezpečnosti, stability a maďarských národních zájmů (které přece znamenají víc než pomoc napadené Ukrajině), stojí pouze za částí jeho úspěchu. Vylíčení sjednocené opozice pomocí předvolebních hoaxů jako válečných štváčů, kvůli nimž budou maďarští chlapci umírat na Ukrajině, nanejvýš vysvětluje dramatickou odchylku od předvolebních průzkumů, které do poslední chvíle připisovaly Orbánově straně zhruba padesát procent a protifideszovské koalici o deset méně (opozice nakonec získala 34 procent). A necháváme zcela stranou, že většinu roku 2021 výzkumy předpovídaly de facto remízu. To vše by šlo odbýt větou, že předvolební výzkumy se notoricky mýlí všude na světě.
O to tu však nejde – vysvětlení si žádá něco zcela jiného. Jak je možné, že si vládnoucí strana jednoho muže i po dvanácti letech u moci setrvale udržuje podporu poloviny národa? A to i po covidové krizi, jež dolehla na maďarské zdravotnictví, které není – mírně řečeno – ve skvělé kondici.
Část odpovědi je třeba hledat v tom, jak byla za vlády Fideszu omezena mediální pluralita. Rozdíl mezi stavem demokracie na Západě a – řekněme – v Rusku je lepší představit si nikoli jako dva světy a propast mezi nimi, ale spíš jako kontinuum. Chcete-li, jako svažující se terén – tu strmější, tu mírnější, ale přece jen spojitý. Maďarská rovina je nekonečným východoevropským pláním podobnější než kterákoli členská země EU. Volby nepochybně nebyly férové v tom ohledu, že se spojené opozici nedostalo ani zlomku takové publicity jako vládní straně.
To by ale nemělo zastřít autentickou podporu, které se Orbán v maďarské společnosti trvale těší napříč vrstvami, generacemi i regiony. Jedni oceňují absolutní stabilitu a relativní prosperitu jeho éry. V politice vládu „pevné ruky“, v ekonomice kompenzaci nízkých mezd nízkými daněmi i klesající nezaměstnanost. Jiným imponuje přepjatý maďarský nacionalismus a vymezování se vůči Bruselu. Póza okolním světem nepochopené a ohrožené oběti je v mentalitě maďarského nacionalismu historicky zakódována minimálně od dob Trianonu.
Část důvodů leží i na straně opozice. Nezapomínejme, že hlavní opoziční stranou se po volbách v roce 2018 stal pravicově populistický Jobbik. Nebyl již zdaleka tak extrémní jako za dob Maďarské gardy. Přesto o hlavním tématu voleb 2018 – imigraci a hrozbě „islamizace“ – hovořil v podstatě stejným jazykem jako Fidesz. Obě pravicové strany tehdy v součtu získaly přes sedmdesát hlasů.
Tentýž Jobbik se před volbami 2022 stal součástí široké pravolevé opoziční fronty. Šestičlenná koalice obsahovala dvě strany sociálnědemokratického typu, dvě zelené, jednu „městsky liberální“ (a liberálních je v podstatě všech pět) a křesťansko-konzervativní Jobbik. Opozice jako by neudělala nic „špatně“. Sjednotila se, protože maďarský polovětšinový volební systém jí jinak proti Orbánovi nedává šanci. Povzbudil ji v tom i dílčí úspěch v komunálních volbách 2019. Provedla primárky pro výběr volebního lídra i kandidátů, jichž se zúčastnilo přes 600 tisíc lidí. V tu chvíli to vypadalo přinejhorším na věrohodnou šanci na remízu.
Problém Jobbik
Jednou ze slabin aliance se ukázal Jobbik. Již po volbách 2018 ho opustilo pravé křídlo, které založilo hnutí Náš domov. Se svou anticovidovou, antiLGBT a ultranacionalistickou orientací se nyní s šesti procenty hlasů překvapivě probojoval do parlamentu.
Volební výsledky ale naznačují, že od „duhové“ pravolevé opoziční šestikoalice se odvrátilo mnohem více bývalých voličů Jobbiku než jen těchto pár procent ultrapravičáků. Dobře to ukazuje Miskolc, který byl v roce 2018 baštou Jobbiku. V jednom ze dvou volebních obvodů čtvrtého největšího maďarského města kandidoval za opoziční blok kandidát Jobbiku a prohrál s Fideszem o tři tisíce hlasů a sedm procentních bodů (zatímco v roce 2018 Jobbik prohrál jen o 127 hlasů, a to ještě samostatně kandidovali tři politici reprezentující strany letošní šestikoalice). Ve druhém miskolckém obvodu kandidoval za opozici socialista, který s Fideszem prohrál mnohem těsněji (jen o dva procentní body, zatímco v roce 2018 socialistický kandidát zaostal o osm bodů). Příznačné je, že kandidát Jobbiku v minulých volbách (tehdy 28 procent) tentokrát šel do voleb za Náš domov a získal skoro devět procent.
Opozice přitom dělala vše pro to, aby si konzervativní voliče neodcizila, a to za cenu dosti krkolomného manévru při volbě lídra. Péter Márki-Zay, pravicově konzervativní katolík (dle vlastních slov zklamaný bývalý volič Fideszu), skončil loni v prvním kole opozičních primárek až třetí s pouhými dvaceti procenty hlasů. Druhý v pořadí, zelený starosta Budapešti Gergely Karácsony, však odstoupil v jeho prospěch jen proto, aby nevyhrála středolevicová europoslankyně a vítězka prvního kola Klára Dobrev, manželka expremiéra za socialisty Ference Gyurcsányho. Gyurcsány je totiž pro fideszovské politiky podobným terčem jako pro ANO Miroslav Kalousek.
Pokud si měl maďarský volič vybrat mezi dvěma pravicovými křesťanskými konzervativci, tak proč sahat po kopii, když je tu originál? Na druhou stranu je laciné vše svádět na Márki-Zaye. Oproti Karácsonymu, člověku „budapešťské kavárny“ a městské liberální vrstvy, byl zosobněním naděje, že se opozici podaří oslovit venkov či alespoň provinční maďarská maloměsta. Nějakou dobu se dokonce zdálo, že se mu daří tepat Orbánův režim z podobných pozic, jako se to kdysi vedlo Jobbiku – pranýřovat jeho korupční a oligarchickou podstatu. Nakonec ale nedokázal vyhrát ani v obvodu, jehož valnou část tvoří čtyřicetitisícové město Hódmezővásárhely, jehož je od roku 2019 starostou. Stejně ovšem dopadli kandidáti opozice v 88 ze 106 obvodů. Nezískali dokonce ani všechny budapešťské.
Orbán je zkušený pragmatik i ideolog. Pokud ho má v maďarských volbách někdy někdo porazit, musí se mu alespoň přiblížit v obou těchto disciplínách. Věrohodná, srozumitelná a vyhraněná ideologická alternativa by do budoucna mohla mít větší šanci než letošní opoziční ideový eintopf.
Autor je politolog.