Režie Silvie Dymáková, ČR 2022, 80 min.
Premiéra v ČR 29. 3. 2022 (online)
V posledních letech před smrtí se z Václava Kulhánka přezdívaného Krychlič stala svého druhu celebrita. Muže z Pardubic s bizarním účesem a oblečeného většinou v oblecích křiklavých barev využívaly nejrůznější subjekty od pivovarů po rockovou kapelu Donrvetr především jako vizuální kuriozitu – podivínskou postavičku, která na první pohled upoutá svým vzhledem. Důmyslněji s jeho figurou pracoval snad jen Mark Ther ve spotu, v němž se Kulhánek dostal blíž ke kontextu, který svým životním stylem částečně nevědomky naplňoval – ke queer estetice a fenoménu camp. Také Silvie Dymáková v portrétním dokumentu Krychlič, jenž vznikal pár let před Kulhánkovým úmrtím, občas sklouzává k jednoduchému pojetí na způsob kabinetu kuriozit – třeba když inscenuje jeho setkání s „nejšpinavějším mužem v Evropě“. Většinou se ale snaží o empatický intimní portrét, který dává prostor především samotnému protagonistovi. Ostatně řadu záběrů z vlastního domova, kam dokumentaristy nepustil, natočil Kulhánek sám a jeho slova zaznívají i v úryvcích z platonicky zamilovaných dopisů adresovaných zpěvákovi ze Šlágr TV Josefu Sochorovi. Kulhánek z dokumentu vychází jako tragikomická postava, s jejímž outsiderstvím, ale i cílenou snahou působit výstředně nejspíš úzce souvisí i komplikovaná pozice homosexuála ve východočeském městě v druhé polovině 20. století. Právě proto je Krychlič pozoruhodným dokumentem, přestože z filmařského hlediska vlastně jen trochu bezradně sbírá momentky z Kulhánkova života.