Ruská invaze na Ukrajinu změnila kromě jiného také kontury témat, kterými se nyní musí urgentně zabývat klimatické hnutí. Informace o tom, jaké množství fosilních paliv se dováží do západních zemí z Ruska, otevřely rozsáhlou společenskou debatu. Diskutuje se o etičnosti tohoto byznysu i o tom, zda – a za jak dlouho – se dá zajistit nezávislost na ruském plynu, ropě a uhlí. Nejen u nás se přitom znovuotevírá možnost prodloužení těžby uhlí, sílí příklon k jaderné energii a zpochybňuje se realističnost splnění plánu uhlíkové neutrality do roku 2050, jak ji stanovila Evropská komise v dohodě Green New Deal. Místo aby se pozornost plně koncentrovala na obnovitelné zdroje, vlády uvažují, odkud získávat fosilní paliva. Ve hře je co nejrychlejší dostavba překladišť zkapalněného plynu, ale i ekologicky neudržitelný břidlicový plyn. V klimatickém hnutí je proto cítit značné rozčarování, zejména pak v souvislosti s debatou o prodloužení těžby uhlí. Znamenalo by to totiž zrušení závazku bývalé vlády ukončit těžbu do roku 2033, k jehož schválení přispěly několikaleté kampaně. Klimatické hnutí přitom bralo schválený závazek jako své strategické vítězství. Aktivistům a aktivistkám se ale zároveň nabízí příležitost skrze ruská fosilní paliva upozornit na jejich obecnější problematičnost.
Za prvé mohou spojovat solidaritu s lidmi na Ukrajině s bojem za to, aby západní státy úplně omezily dodávky fosilních paliv z Ruska a tím přestaly finančně podporovat ruskou vojenskou operaci. Evropská unie podle deníku Guardian od Ruska nakoupila od začátku války fosilní paliva v hodnotě 35 miliard eur, zatímco na pomoc Ukrajině zatím poslala jen jednu miliardu.
Za druhé je možné upozorňovat na to, že velké fosilní korporace vydělávají svými spekulacemi s cenami nafty a benzínu na krizi způsobené válkou. Zatímco se mnoho domácností propadá do energetické chudoby, ropný průmysl podle čerstvé studie Greenpeace od počátku války zvýšil své výdělky až o tři miliardy eur. Tato kritika by mohla vyústit v tlak na prosazování konkrétních politik, jako je například zdanění nadměrného zisku z krize nebo zastropování cen energií.
A za třetí je třeba pokračovat v tlaku na přechod k decentralizovaným obnovitelným zdrojům dostupným pro všechny. To je jediná správná možnost, jak se zbavit neetických fosilních paliv. Válka na Ukrajině v plné míře odhalila, jak morálně problematický je obchod s autoritářským režimem, a měla by se proto stát příležitostí osvětlovat neetičnost obchodu s fosilními palivy i na příkladu dalších zemí.
Na mnoha místech světa dnes probíhají blokády nákladní přepravy ropy nebo uhlí z Ruska. Ve Finsku zablokovala aktivistická skupina organizací Extinction Rebellion a Greenpeace vlak s ruským uhlím. Italští aktivisté a aktivistky z hnutí Greenpeace na moři u Syrakus zablokovali nákladní loď s ruskou ropou a napsali na ni vzkaz „Mír, ne ropu“. Podobné akce proběhly i ve Španělsku, Německu, Belgii, Dánsku, Chorvatsku nebo Švédsku. Na jakou stranu se veřejnost a politici přikloní, ještě nevíme, ale jistá šance na úspěch solidarity a zelené politiky tu je.