Podporovat, nikoli rušit!

V polovině března eskalovalo napětí mezi novým vedením Ústavu pro studium totalitních režimů a tamním oddělením vzdělávání, když byl odvolán jeho dlouholetý vedoucí Čeněk Pýcha. Pracovníci oddělení jednoznačně podpořili svého kolegu a v otevřeném dopise pojmenovali řadu problémů i své obavy o další směřování úseku. Na podporu oddělení a jeho aktivit vznikla petice, již podepsalo více než devět set učitelů a učitelek dějepisu a dalších odborníků na vzdělávání a historii. Pozoruhodné bylo nejen množství (již prvního dne se k výzvě přihlásilo více než tři sta lidí), ale také to, že překvapivě mnoho z nich mělo potřebu doprovodit svůj podpis kratším či delším zdůvodněním. Učitelé superlativně hodnotili různorodou metodickou podporu, kterou jim oddělení poskytlo pro moderně pojatou výuku. Řada signatářů popisovala osobní zkušenosti ze seminářů, letní školy a dalších vzdělávacích aktivit pořádaných oddělením vzdělávání, jichž se zúčastnili a jež označovali jako klíčové pro to, že začali inovovat svou výuku. Slovy jednoho ze signatářů, jejich projekty a materiály „učí děti analyzovat zdroje, přemýšlet o historii, argumentovat. To vše je potřeba podporovat, nikoliv rušit!“

Historická gramotnost

Četnost, apologetičnost a angažovanost ko­mentářů provokuje k otázce, co tedy oddělení vzdělávání v minulých letech nabízelo vyučujícím dějepisu tak odlišného od jiných vzdělávacích portálů či seminářů. Velmi obecně by se dalo říct, že poskytovalo vše potřebné těm učitelům a učitelkám, kteří nechtějí pojímat dějepis jakožto soubor faktografie, jež se předkládá žákům jako „objektivní pravda“ k memorování a reprodukci, ale chtějí ho učit takovým způsobem, aby u nich rozvíjeli historickou gramotnost a další kompetence. Zdůrazněme, že tento přístup neznamená zrušení faktografie, jak se někdy mylně uvádí. Naopak, historický kontext a základní fakta představují nezbytný předpoklad pro to, aby žáci dokázali analyticky pracovat s informacemi, budovali kritické myšlení, schopnost podložené argumentace, interpretace a prezentace a učili se historicky myslet. Například aby dovedli vnímat různé perspektivy historických aktérů, rozpoznávat příčiny a důsledky a vyhodnocovat jejich míru vlivu a významu, aby uměli identifikovat mechanismy, pomocí nichž dochází ke změnám, a také aby byli schopni posoudit povahu a intencio­nalitu zdrojů, na jejichž základě minulost (i současnost) poznáváme. Žáci a studenti, kteří jsou vedeni nikoli k memorování faktografie, ale k jejímu používání pro přemýšlení, kladení otázek, vyhodnocování zdrojů a formulaci podložených názorů, budou lépe vybaveni pro aktivní občanský život, pro práci s protichůdnými informacemi, společenskými kontroverzemi nebo pro vyhodnocování dezinformací. Proměnit výuku tímto způsobem je zcela v souladu se Strategií vzdělávací politiky 2030+ a s probíhající velkou revizí Rámcových vzdělávacích programů. Z mnoha důvodů, které nyní ponechme stranou, to však není snadné. Soustřeďme se proto na to, co oddělení vzdělávání pro modernizaci vý­­uky soudobých dějin nabízelo.

Svorník všech aktivit představoval dlouho­době budovaný vzdělávací portál Dějepis v 21. století. Nabízel na straně jedné vysvětlení teoretického rámce pro ukotvení konstruktivistické výuky, pěstování historického myšlení a historické gramotnosti. Oddělení vzdělávání se inspirovalo zejména kanadským didaktikem Peterem Seixasem a jeho šesti koncepty historického myšlení a vyvinulo postupně vlastní pojetí historické gramotnosti. Na straně druhé poskytoval web řadu velmi konkrétních materiálů a námětů pro vyučování, které tento teoretický rámec uváděly do reálné dějepisné praxe. Významnou součástí aktivit oddělení byla školení, semináře, webináře a distanční a kombinované kursy, workshopy či přednášky nebo dvoudenní letní škola, pořádaná již od roku 2010. V posledních letech se letní školy orientovaly vždy právě na jeden z konceptů historického myšlení, například loňský ročník měl název Proč se to stalo a co bude dál? a tematizoval příčiny a důsledky v historickém vzdělávání. Pro všechny vzdělávací aktivity přitom platí, že byly založeny činnostně, učitelé často pracovali v roli žáků, seznamovali se aktivně s různými metodami, diskutovali o nich, pracovali v týmech a mohli spolu vše sdílet, reflektovat a podílet se na poskytování zpětné vazby.

Vzdělávací projekty

V roce 2016 začalo oddělení vzdělávání vytvářet webovou aplikaci HistoryLab pro interaktivní práci s historickými prameny moderních dějin. Jedná se o unikátní výukové prostředí, které v současné době dává učitelům k dispozici několik desítek cvičení k dějinám 20. století. Velkou oblibu získala aplikace v prvním covidovém lockdownu na jaře 2020, pracovníci oddělení tehdy promptně připravili několik webinářů, a nabídli tak učitelům bojujícím s nezvyklou situací a distanční výukou rychlou metodickou podporu, jak HistoryLab zapojit efektivně do výuky.

Ve spolupráci s nakladatelstvím Fraus a dalšími odborníky připravilo oddělení vzdělávání první badatelskou učebnici Soudobé dějiny. Ta nabízí důsledně konstruktivisticky koncipované kapitoly namísto tradičnějšího pojetí spočívajícího ve výkladu. Pro lepší představu uveďme konkrétní příklad. V první lekci zkoumají žáci otázku „Co přinesla první světová válka?“. Kromě úvodního výkladového odstavce mají k dispozici fotografii žebrající matky s dětmi na ulici, britskou poválečnou pohlednici zobrazující nevidomého vojáka po návratu domů, německou pohlednici Germania am Marter­­pfahl a karikaturu Peace and Future z britských novin, s níž pracují v prostředí HistoryLabu. Žáci postupnými kroky analyzují výpovědi jednotlivých textových a vizuálních pramenů a na závěr vytvářejí myšlenkovou mapu, ve které mají zachytit různorodé důsledky války na Evropu. Učebnice, která vyšla po pětileté přípravě v dubnu 2022 a dočkala se velmi dobrého přijetí od učitelů, získala v tomtéž roce prestižní ocenění v soutěži Best European Learning Materials Awards coby druhá nejlepší evropská učebnice roku.

Lidé versus instituce

Oddělení vzdělávání se stalo díky svému know­­­-how klíčovým partnerem projektu Děje­­pis+, v němž od roku 2021 ­ministerstvo školství a Národní pedagogický institut pokusně ověřují způsoby, jak cíle stanovené ve Strategii vzdělávací politiky 2030+ a propisované do revize Rámcových vzdělávacích programů implementovat co nejefektivněji do praxe. Do projektu se zapojilo několik set učitelů základních a středních škol, kteří pracovali v takzvaných učících se komunitách a v průběhu dvou let zapojovali do své výuky badatelské lekce, vytvořené speciálně pro projekt, a společně svou výuku reflektovali. Oddělení vzdělávání připravilo výukové lekce, poskytovalo na několika úrovních metodickou podporu zapojeným učitelům a realizovalo dosud unikátní výzkum posilování historické gramotnosti a měření efektivity kompetenčně orientované výuky.

Proces tvorby všech výukových pomůcek, me­­todik, cvičení i učebnice zásadně ovlivnilo rovněž to, že se jejich pracovní verze testovaly a pilotovaly v reálné výuce a autoři reflektovali zpětnou vazbu z použití na různých typech škol z celé ČR. Materiály tak mají velmi realistickou podobu, jež není odtržená od skutečného světa a podmínek výuky dějepisu.

Po nasycení potřeb pro výuku soudobých dě­jin začali učitelé stále častěji poptávat podobně promyšlenou metodickou podporu pro výuku starších dějin. V průběhu posledních dvou let se i na tomto poli začaly odehrávat pozitivní změny, ať už to byla první cvičení HistoryLabu věnovaná starším dějinám, badatelské lekce vyvinuté v rámci Dějepisu+ pro starší dějiny nebo příprava dalších badatelských učebnic v nakladatelství Fraus. Ve všech těchto aktivitách mělo oddělení vzdělávání roli klíčového nositele velmi expertního know­-how. Podstatné ovšem je, že nositelem know­-how není instituce, ale lidé.

Autorka působí na Univerzitě Palackého a v projektu Dějepis+.