Galerie Václava Chada, Zlín, 17. 3. – 19. 5. 2023
Selka, husita na koni, státnické portréty Jana Masaryka a TGM s vlčími máky, Švabinského Fučík z profilu, svatá rodina, „Fidel a jeho kumpáni“, šilhající Mánesova Josefína, rakouská orlice s Franzem Josefem bez nohou vedle rybníku s husami… Václav Žák je dnes známý asi jen z filmu Perličky na dně, natočeného podle textů Bohumila Hrabala v roce 1965. Ve filmové povídce Dům radosti od Evalda Schorma hraje postavu insitního umělce žijícího na vesnici, za nímž přijede dvojice pojišťováků a neúspěšně se ho snaží přesvědčit o nutnosti a výhodách moderního života. Žák, který byl předobrazem této postavy, a kromě Hrabala byl tehdy v kontaktu i s Arsénem Pohribným, Evou Fukovou nebo Václavem Chocholou a zúčastnil se i několika skupinových výstav, před smrtí většinu svých děl zničil. Ani z jeho stavení v osadě Amerika, pomalovaného od střechy po podlahu, se až na jednu okenici nic nezachovalo. Na zlínské výstavě jsou proto vystaveny hlavně jeho malby na skleněných deskách, které daroval Melicharovu vlastivědnému muzeu v Unhošti. Obrazy vznikaly během několika dekád a mísí se v nich dobové vizuální symboly – například v dílech z období normalizace se objevují motivy barevných měst, domů v úhledných řadách, občas narušených paneláky. Na výstavě potkáte i nezapomenutelnou postavu plechového Krista, usmívajícího se pohodáře s přehazovačkou v proužkovaných trenýrkách, o němž postava matky ve filmu říká: „To je jediný obraz, který jsme prodali. Obec to chtěla mít lacinější, tak to zadala nám.“