Mistr druhých jmen

Děsivé důsledky Ramseyho Campbella

Britský spisovatel Ramsey Campbell, přezdívaný „mistr paranoidní fikce“, je žijící legendou hororového žánru. Letos v češtině pod názvem Děsivé důsledky vyšel první reprezentativní výběr z jeho povídek, které vznikaly od šedesátých let do počátku minulé dekády.

Tvorbu britského spisovatele Ramseyho Camp­bella můžeme brát jako přemostění mezi Lovecraftem a současnějšími podobami žánru weird v díle Lairda Barrona a Thomase Ligottiho. Český výbor z jeho povídek Děsivé důsledky je dobrým úvodem do Campbellova stylu založeného na popisech všednodenní reality, která se postupně propadá do delirických nočních můr, kam nás ovšem autor zpravidla nechává jen letmo nahlédnout.

 

Městská paranoia

Campbellův význam pro literární horor 20. století je mimořádný. Jeho dílo vznikalo během šesti dekád: začíná v šedesátých letech, kdy se autor uvedl jako velmi zručný Lovecraftův epigon, jeho těžiště ale leží v letech sedmdesátých, kdy se mu podařilo vytvořit originální a silně dobovou variaci na klasickou weird fiction. Jeho povídky z té doby jsou často charakterizovány jako paranoidní fikce. Spisovatel se v nich daleko více než Howard Phillips Lovecraft a jeho přímí pokračovatelé noří do popisů subjektivních dojmů hrdinů, kteří jako by se pohybovali na hraně reality a noční můry, jež je často dostihne až v samém závěru vyprávění.

Sedmdesátá léta znamenala v angloamerické literatuře boom hororového románu. Byla to éra blockbusterů, jako byl Exorcista (1971, česky 2009) Williama P. Blattyho nebo první knihy Stephena Kinga. Campbell se psaní románů věnoval zejména v následujícím desetiletí, nicméně nikdy nebyly tak působivé jako jeho kratší texty, k nimž se dodnes průběžně vrací. Proto jsou Děsivé důsledky, obsahující povídky napsané mezi roky 1964 a 2012, reprezentativním představením Campbellovy poetiky a mnohé z nich skvěle ukazují, proč se autorovi říká „mistr paranoidní fikce“.

K jeho vůbec nejuznávanějším povídkám patří Společník, odehrávající se v pouťovém strašidelném domě, a Willy Anorak o dětech fascinovaných místním tulákem. V obou jako by se zhmotňovaly strachy spojené s chudými městskými oblastmi, které Campbell dokáže velmi sugestivně popsat. Známá je také „vánoční“ povídka Komín, která je částečně autobiografická a vychází z autorových vzpomínek na otce, jenž po většinu jeho dětství obýval horní patro domu a Campbell s ním téměř nepřicházel do styku. Autor se ale neomezuje jen na urbánní paranoiu a v některých textech vykresluje neméně přízračné portréty britského venkova – v povídce Průvodce dokonce explicitně odkazuje na klasika ostrovních venkovských duchařin M. R. Jamese.

 

Místo zjevení

V porovnání s (vesměs americkými) autory, jako jsou zmíněný Laird Barron nebo Philip Fracassi, může dnes Campbellovo psaní působit příliš popisně, rozvláčně a málo důrazně v pointách, ale umění delirických popisů mu dodává na osobitosti. Průřez jeho tvorbou navíc ukazuje, že se znovu a znovu vrací k týmž tématům, vypravěčským figurám i přiznaným vzorům. Jeho inspirací číslo jedna zůstává Lovecraft, na jehož bestiář se opakovaně odvolává a přidává do něj i své vlastní temné božstvo jménem Glaaki. Některé z jeho lovecraftovských textů dokonce patří k tomu nejlepšímu ve sbírce – konkrétně nejstarší zařazená povídka Pláň zvuku, jež je variací na Lovecraftovu povídku Z neznámého světa, ale s paralelní dimenzí tvořenou výhradně zvukem.

Asi nejsilněji dnes působí texty, které se pouštějí do abstraktní, metafyzické nebo lingvistické hrůzy. Campbell si celoživotně potrpěl na tematizaci sugestivní síly médií, jež mají schopnost měnit myšlení hrdinů, ať už jde o film, hudbu nebo literaturu. Lovecraftovská povídka Ta druhá jména je doslovnou, ale také důraznou demonstrací toho, jak jazyk ovládá naši osobnost. Ještě výraznější je Místo zjevení, které začíná snovou situací: usínající chlapec vypráví zvláštní příběh svému podivínskému strýci, který ho z neznámých důvodů povzbuzuje, aby stále pokračoval – jako by proces vyprávění byl zásadně důležitý.

Je dobře, že Campbell, který je u nás zatím téměř neznámý, vychází právě v době, kdy se k českým čtenářům díky nakladatelstvím Gnóm, Carcosa nebo Medusa dostává i nejnovější weird literatura. Můžeme tak lépe docenit, v čem je tento autor pro žánr zásadní. Pro doplnění povědomí o něm je ale dobré sáhnout i po některých jeho delších textech. Za pozornost stojí třeba bizarní román Incar­­nate (Vtělení, 1983), stírající hranice mezi snem a realitou, groteskní satirická kniha o sériovém vrahovi The Count of Eleven (Počítání do jedenácti, 1991) nebo Needing Ghosts (Potřeba duchů, 1990), halucinační novela o spisovateli s amnézií, který jednoho dne procitne do hodně bizarní reality.

Autor je publicista.

Ramsey Campbell: Děsivé důsledky. Přeložili Milan Žáček, Pavel Bakič a Richard Podaný. Fobos, Praha 2023, 352 stran.