Urna ve tvaru střevíce

Uprostřed vlakového kupé o sebe ťuknou malé lahvičky s čirou tekutinou a kdosi poznamená: „Pane jo, je teprve sedm ráno, a pijeme vodku.“ Nejstarší z party výletníků nesouhlasí: „Není sedm, je 7:26.“ Tato scénka není součástí českého trampského výjezdu ani reklamou na alkoholismus. To skupina queer Poláků vyjíždí na Berlin Pride. Zachycená situace z koprodukčního dokumentárního filmu Boylesque, na němž se podílela také česká společnost Bionaut, by mohla působit jako laciný vtípek, zlehčující problematiku nadměrného pití ve středoevropském regionu. Jenže scéna ze sedmdesátiminutového filmového portrétu údajně nejstarší drag queen v Evropě především trefně dokresluje povahu portrétovaného.

Být queer v Polsku

Dvaaosmdesátiletý Andrzej Szwan, vystupující pod uměleckým jménem Lulla La Polaca na vesnických tancovačkách i v gay klubech, působí ve snímku režisérky Bogny Kowal­­czyk jako energický člověk, který si nepřipouští tíhu věku. Což ovšem neznamená, že by snímek byl prostý bolestných okamžiků. Nicméně právě neutuchající elán a optimismus dělá z Lully nejen veterána či veteránku scény, ale také oporu celé komunity, která v konzervativním Polsku nemá lehký život.

Snímek neřeší společenské klima přímo, politickou linku však neopomíjí. V době stoupající popularity různých soutěžních reality show, jako je RuPaul’s Drag Race (od 2009; viz A2 č. 1/2021), které povětšinou radostně přitakávají rozmanitosti queer komunity a uměleckému nadání jejích členů, působí Boylesque jako melancholičtější kontrapunkt. Už zmíněný výjezd do Berlína je sice manifestací sounáležitosti, končí však příznačně okamžikem, kdy se Lulle její o generace mladší přátelé ztratí a obdivovaná hrdinka, s níž se mnozí mladí lidé nadšeně fotí, zůstává stát bosa na ulici, která náhle působí opuštěným, až vybydleným dojmem. Nutno dodat, že tyto berlínské scény jsou jediné, v nichž protagonista chodí nalíčený a v kostýmu mimo akce, na nichž vystupuje.

V Polsku si Andrzej Szwan občas „v civilu“ vyjede na kole, ale jinak se velká část scén odehrává jeho malém bytě či jiných interiérech. V soukromí dojde i na vzpomínky – třeba na přítele, jenž spáchal sebevraždu. V letmém, ale přesvědčivém detailu se vynoří na povrch potíže spojené se životem v „utajení“, včetně těch psychických. V průběhu snímku se ale Andrzej zaobírá i praktickými záležitostmi, třeba když si nechává udělat urnu v podobě boty na vysokém pozlaceném podpatku. S podobnou směsí věcnosti a lehkosti se pak snaží navázat novou známost, přičemž odmítá aplikaci Grindr s tím, že hledá dlouhodobý vztah… Kowalczyk natočila jemnou, převážně tiše observační charakterovou studii, která povzbudí, ale zároveň nechce být jen oslavou vitality či injekcí optimismu – byť zrovna v Polsku by jí bylo mnohým třeba.

Nenásilné gesto

Andrzej Szwan je podstatnou postavou polské queer komunity. Nejenže drží krok s třicátníky a užívá si života, ale má přirozený respekt. Režisérka však nezavírá oči ani před pnutím uvnitř scény. Když jednou zapomenou Szwana pozvat na pódium, vidíme jeho zklamanou reakci v zákulisí, zatímco hlas zpovzdálí oznamuje, že na jevišti stojí všichni důležití lidé. Byl to omyl, nebo jde o ageismus, který se nevyhnul ani této komunitě? V takových momentech se odráží osamělost protagonisty, který ačkoli je mezi „svými“, začíná se z plnohodnotného člena společenství měnit v jakéhosi maskota.

Režisérce Kowalczyk stačí sledovat do konce některé momenty poté, co dozní dialog, aby podtrhla trudné aspekty Szwanova života. Třeba když se ho umělkyně, která pro něj vyrábí zmíněnou urnu, zeptá, zda o tom vědí jeho příbuzní. Protagonistův výraz dost výmluvně říká, že jsou věci, které nemá s kým sdílet.

Boylesque není překvapivý snímek. Pracuje s univerzálními tématy a leckdy i s jednoduchými metaforami – třeba když ke konci filmu hrdina vyleze na oprýskanou střechu vedle svého stísněného bytu a sluní se s drinkem po ruce. Díky Szwanově přirozenosti i autorčinu citu pro balanc však působí i takové scény nenuceně, jako organická součást portrétu. Kowalczyk nenatočila snímek oslavující svět drag queens – z vystoupení tu vidíme jen útržky a nejznámější světová drag queen se tu objeví jen ve výkřiku na adresu Lully: „Jsi starší než RuPaul!“ Zároveň se film vyhýbá jednostrannosti některých festivalových titulů kladoucích důraz jen na zachycení zmaru, bolesti či restrikcí v zemích potlačujících lidská práva. Boyesque představuje citlivý, odlehčený i bolavý portrét jedince a jako takový je nenásilným, přesto však silným politickým gestem.