Osmidílná minisérie Den po dni je pečlivým záznamem okolností jedné z nejtragičtějších průmyslových nehod poslední doby. Silný důraz na detaily a faktografickou přesnost se bohužel pojí s rozvleklostí a snižuje diváckou atraktivitu seriálu.
Hned na začátku předznamenejme, že Den po dni není druhým Černobylem (Chernobyl, 2019). Ačkoliv mezi oběma díly existují zřejmé paralely, nová osmidílná série Netflixu postrádá oproti dřívějšímu počinu z dílny HBO dramatický spád a také širší rámec zasazující událost do historicko-politického kontextu. Pokud Den po dni přináší něco nového, je to posedlost faktickou správností. Tvůrci až umanutě provázejí diváky temnými a hororově působícími chodbami elektrárny, ale také jim předkládají mnoho čísel a údajů, ve kterých se při troše nepozornosti snadno ztratíme. Bohužel se v této faktografičnosti ztrácejí nejen diváci, ale i samotný seriál.
Postavy bez minulosti
Datum 11. března 2011 se zapsalo do dějin černým písmem. Jedno z nejsilnějších zemětřesení, jaké kdy bylo zaznamenáno, proběhlo asi sto kilometrů od japonských ostrovů a vyvolalo tsunami. Náraz obří vlny na pobřeží poškodil mimo jiné i jadernou elektrárnu Fukušima I, která se okamžitě ocitla bez proudu a bez možnosti chladit své reaktory. Vynalézavost a osobní odvaha zaměstnanců elektrárny nakonec odvrátily nejhorší možný scénář, takže nedošlo k explozi reaktorů a následnému masivnímu úniku radioaktivních látek do atmosféry, i tak je ale fukušimská havárie podle mezinárodní stupnice jaderných událostí klasifikována společně s Černobylem druhým nejvyšším stupněm. Stačilo však jen málo, a všechno mohlo dopadnout mnohem hůř.
Minisérie Den po dni sleduje průběh celé události v době, kdy se rozhodovalo, zda se Fukušima stane synonymem pro globální katastrofu. Příběh je vyprávěn prostřednictvím tří skupin postav, které se s nastalou událostí musely vypořádat. Prvními jsou technici z velína. Pracují v šeru, prozařovaném pouze matnými světly baterek, nejblíže reaktorům, které hrozí výbuchem. Jsou pěšáky, na které se často zapomíná, přitom přinesli jedny z největších obětí. Druhou skupinu tvoří političtí představitelé a zástupci energetického konglomerátu TOEPCO, kteří se buď snaží událost marginalizovat před novináři, nebo odmítají přijmout její potenciální katastrofální důsledky. Třetí skupinou jsou zaměstnanci, kteří se přesunuli do seismicky izolované budovy dále od elektrárny, odkud řídí záchranné operace.
Tam se také seznamujeme s Masaem Jošidou, ředitelem elektrárny a hlavní postavou celé série. Nikomu není v seriálu věnováno tolik prostoru jako právě Jošidovi – muži, který svými rozhodnutími zachránil životy mnoha lidí a dva roky po fukušimské havárii podlehl rakovině hrtanu. Ztvárnil ho jeden z nejlepších současných japonských herců Kódži Jakušo, známý západním divákům zejména z filmů Gejša (Memoirs of a Geisha, 2005) či Babel (2006). Za roli v novém Wendersově filmu Dokonalé dny (Perfect Days, 2023) získal letos v květnu hlavní hereckou cenu na festivalu v Cannes. Jeho proměna z úslužného ředitele v rebelující postavu jednající na vlastní pěst navzdory rozhodnutím politických činitelů je uvěřitelná a Jošidova motivace zcela pochopitelná. Hůře jsou na tom ostatní, stroze pojaté postavy, jejichž minulost neznáme, a proto je mnohem obtížnější si k nim vytvořit silnější vztah. Komplikovanou figurou je zejména japonský premiér (ztvárněný jinak skvělým Fumijem Kohinatou), jehož výbušnost a netrpělivost je dovedena až na hranici karikatury.
Mravenčí práce
Den po dni je nejsilnější v momentech, které se odehrávají ve velíně reaktoru. Scéna, kdy jeho vedoucí musí vybrat tým zaměstnanců a poslat jej do silně radioaktivního prostředí, bezesporu patří k nejpůsobivějším v celé sérii. V této lokaci „hrají“ i samotné prázdné dlouhé chodby, ve kterých spolurežisér Hideo Nakata – mimo jiné autor snímku Kruh (Ringu, 1998) – zúročil své zkušenosti s thrillerovou a hororovou tvorbou. Jindy ale prostředí působí značně monotónně: po prvních dvou dílech se v seriálu střídá jen asi pět místností stále dokola.
Největším a zásadním problémem celé série je ale zmíněný až pedantský důraz na fakta. Svědomité zaznamenávání, kolik kde bylo naměřeno v danou chvíli milisievertů, kolik voltů potřeboval který ventil ke spuštění či jak se proměňoval tlak v plášti reaktoru, představuje mravenčí práci, která však zpomaluje spád děje. Stejně tak scény průchodu záchranného týmu elektrárnou se odehrávají téměř v reálném čase – a nejde bohužel o jediný moment, kdy máme pocit, že by střih mohl být rychlejší a dynamičtější. Tvůrci se zkrátka natolik soustředí na to, aby události byly odvyprávěny správně, že zapomínají na diváka. A to je u tak silného tématu škoda.
Autor je filmový publicista.
Den po dni. USA, Japonsko 2023, 8 epizod. Režie Hideo Nakata, Masaki Nišiura, hrají Kódži Jakušo, Juriko Išida, Kaoru Kobajaši, Fumijo Kohinata ad. Premiéra na Netflixu 1. 6. 2023.